ZIS 110 (1945-1958): Packard ze socialistického tábora

Sověti se při vývoji státnické limuzíny jako mnohokrát předtím i potom nechali inspirovat v USA. Otevřené ZISy 110 jezdily v padesátých a šedesátých letech při vojenských přehlídkách v bývalém Československu.
Seznam kapitol
  1. ZIS 110 - vývoj
  2. ZIS 110 - jednotlivé verze
  3. ZIS 110 - kompletní fotogalere

Na počátku vývoje ZISu 110 stáli vlastně dva nejvyšší představitelé mocností: USA a Sovětského svazu. Franklin Delano Roosevelt představil a následně daroval Josifu Vissarionoviči Stalinovi Packard Super Eight ročníku 1942. Automobilka, která nesla Stalinovo jméno (ZIS – Zavod imeni Stalina) vyráběla do vypuknutí Velké vlastenecké války předchůdce typového označení 101, toho poháněl osmiválec 5,77 l s 90 a později 110 koňmi. O vyloženě státnickou limuzínu však nešlo, bylo jich vyrobeno skoro 8,8 tisíce.

Kopie, nebo inspirace?

Sovětský vůdce rozhodl, že konstruktéři Boris Fitterman, Gusev a Zigel vyjdou z jednoho z nejlepších vozů úvodu čtyřicátých let. Také za něj dostali v roce 1946 Stalinovu cenu. Diktátor, který si luxusní koráb oblíbil, na tento projekt osobně dohlížel a rozjel se na jeho přímý příkaz... Své určitě udělala i obchodní delegace, která s představiteli Packardu jednala o dodávkách leteckých motorů a navštívila detroitskou továrnu, jejíž ruiny stojí dodnes.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Předsériový exemplář ZISu 110 jezdil už na konci roku 1944, dalších pět vozů bylo hotovo do srpna 1945

Jenže ač se všeobecně traduje, že se jednalo o věrnou kopii amerického vzoru, ani jeden díl exteriéru a interiéru nebyl vzájemně zaměnitelný! Styl nezapřel, ale také se nevyráběl na montážní lince Packardu pro modelový rok 1942, jak se říkalo. Ta měla být údajně po jednáních a podepsání patřičné dohody v září 1944 poslána do SSSR, v archivech Packardu ale o transakci neexistuje žádná informace, ani nebyla podána žádná žaloba v této souvislosti. Americká automobilka se soustředila po válce na menší vozy střední velikosti, produkci předválečných modelů už neobnovila. Což ji později přes spojení s konkurenčním Studebakerem dohnalo až k finančnímu kolapsu.

Osmiválec

Andrej Ostrovcev měl na starosti finální tvary sovětského vozu. Zachoval sice chromované dekorativní prvky na masce chladiče a kapotě, ale dlouhý a široký ZIS přišel o zavalitost originálu, vypadal moderněji, náhradní kolo bylo umístěno v jasně definované zádi a nikoli na boku jako dříve, zmizely staromódní stupačky i archaické dveřní panty.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Řadový osmiválec měl těsně nad šest litrů a 140 koní

ZIS 110 byl poháněn v přídi umístěným čtyřdobým řadovým osmiválcem objemu 6005 cm3, s vrtáním 90 a zdvihem 118 mm. Karburátorový agregát, který se chlubil rovněž uzavřenou chladicí soustavou, poskytoval při kompresním poměru 6,85 : 1 výkon 140 koní, tedy 103 kW/3600 min-1. Nic silnějšího do té doby tamní automobilový průmysl v kategorii osobních vozů nenabídl.

Galerie: Známí diktátoři a jejich oblíbená auta

Galerie: Známí diktátoři a jejich oblíbená auta

Plně synchronizovaná třístupňová manuální převodovka MKPP 3 s řadicí pákou na sloupku řízení posílala přes jednokotoučovou suchou odstředivou spojku na zadní nápravu až 392 N.m ve 2000 otáčkách. Dvojka však vlastně ani nebyla potřeba, po krátkém rozjezdu se přeřazovalo prakticky okamžitě na třetí rychlostní stupeň. Stodesítka byla do značné míry revoluční, motor měl hydraulická zdvihátka ventilů a vačkový hřídel poháněný řetězem. Předprodukční prototyp čtyřdveřové sedmimístné limuzíny jezdil už v roce 1944, kdy také pobíhal velmi rychlý vývoj. Ten příslušné státní orgány schválily 20. září toho roku!

Šestimetrový

Podvozek disponoval rozvorem 3760 mm, přední, v SSSR poprvé použitá nezávisle na dvojitých lichoběžnících zavěšená kola byla od sebe vzdálena 1520 mm, zadní 1600 m. Na obou nápravách bychom našli hydraulické bubnové brzdy. Na 100 kilometrů auta spálila běžně 23-28 l benzinu, což při jejich velikosti nebylo rozhodně překvapivé.

Galerie: Ruská terénní vozidla, která doslova nahánějí strach

Galerie: Ruská terénní vozidla, která doslova nahánějí strach

Osmdesátilitrová nádrž ale nebyla zrovna dvakrát předimenzovaná. V drtivé většině černé sedany měřily přesně šest metrů, na šířku měly 1960 a do výšky čněly 1730 mm. Na pneumatikách 7,50 x 16 dokázaly upalovat až stočtyřicítkou. Na 100 km/h přitom akcelerovaly během 28 s.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Obří šestimetrové limuzíny e lakovaly většinou černou barvou, eistovaly ale také tmavě modré a dokonce i bílé vozy

Několik jich bylo již z výroby tmavě modrých. Plech na karoserie nebyl ocelový, vyráběl se ze slitiny zinku a hliníku, materiál se odléval ve vlastních formách. Lisování celokovových karoserií bylo pro Sověty příliš drahé, firma Budd, která jej v USA zavedla, si za veškerou techniku účtovala půl milionu dolarů a instalace zařízení by trvala 16 měsíců... Ani to nebylo přijatelné.

Rychloměr měnil barvy

Podsvícení rychloměru na přístrojové desce měnilo svou barvu v závislosti na rychlosti, do 60 km/h zářil zeleně, do 120 km/h modře a výše červeně. Cejchování chyběla navíc nula. Kromě toho se zde nacházely ukazatele stavu paliva, tlaku motorového oleje, teploměr, ampérmetr, červené indikátory obou směrovek, fialové či modré kontrolky dálkových světel a zelená značila zapalování.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Pasažéři vzadu si užívali královského komfortu; rychloměr měl cejchování bez nuly

Osmiválec totiž vynikal hladkým během a tichostí a do interiéru jej nebylo příliš slyšet... Akustický komfort byl na vysoké úrovni, stejně jako pohodlí a efektivní topení a větrání. Šestivoltová elektrická soustava mohla být dovybavena ještě záložní baterií.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. ZIS 110 - vývoj
  2. ZIS 110 - jednotlivé verze
  3. ZIS 110 - kompletní fotogalere
Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

17.  10.  2017 | Michal Žďárský | 4 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků
Test Suzuki Swift SHVS: Tady elektromotor rozhodně dává smysl!

Suzuki Swift SHVS

Naší recenzí prošla nová generace Suzuki Swift. Vyzkoušeli jsme ji v mild-hybridní variantě.

4.  10.  2017 | Milan Lažanský | 17 příspěvků