Veterinářka, šampionka v rallye, ambasadorka značky Mercedes až do vysokého věku – seznamte se s úžasným životním příběhem nezdolné Švédky.
Na 3. srpna jsme si o ní chystali článek jako připomenutí jejích 95. narozenin. Těch se ale talentovaná závodnice bohužel nedožila. Narodila se v roce 1929 ve Stora Herrestad na jihu Švédska do farmářské rodiny jako Ewy Jenssonová, z pěti dětí byla jedinou dívkou. Vystudovala zemědělskou školu a poté dva semestry veteriny, díky čemuž se stala kvalifikovanou veterinární asistentkou.
Práci s hospodářskými zvířaty se Ewy začala věnovat na rozlehlém území a řadě od sebe vzdálených farem. Aby se dostala tam, kde jí bylo zapotřebí, od otce dostala Mercedes řady W 136 – tento model byl s přestávkou během druhé světové války vyráběn v letech 1935 až 1942 a pak 1947 až 1955.
S ním každý den najela zhruba 200 kilometrů, natrénováno tak měla více než dost. Ve své autobiografii „Cesta peklem“ popisuje toto období následovně: „Po dvou letech jsem už řídila tak dobře, že jsem se večer i přes všechny přestávky na farmách vracela obvykle o hodinu a půl až dvě dříve než kolegové.“ Sňatek s motoristickým nadšencem inženýrem Yngve Rosqvistem v roce 1954 přivedl mladou Švédku do styku s rallye: V roce 1954 doprovázela manžela na Rallye půlnočního slunce (Svenska Rallyt till Midnattssolen) a poprvé usedla za volant: „Mohla jsem jet na několika rychlostních zkouškách a líbilo se mi to natolik, že jsem se rozhodla co nejdříve se zúčastnit rallye,“ vzpomínala později závodnice. V roce 1956 pak opravdu startovala v Rallye půlnočního slunce.
S manželem se po několika letech rozešli, nicméně vášeň pro rallye nezmizela. Čtyřikrát vyhrála ženský pohár na finské Rallye 1000 jezer a ženskou klasifikaci na mnoha dalších rallye po celé Evropě. V roce 1959 vyhrála Evropský pohár žen s vozem Volvo před Pat Mossovou, sestrou pilota F1 Stirlinga Mosse. Trofej převzala v lednu 1960 na slavnostním vyhlášení výsledků Rallye Monte Carlo, které jí předala monacká kněžna Grace Patricia. Ewy Rosqvistová získala tuto trofej také v letech 1960 a 1961. V letech 1959 a 1961 také převzala trofej pro ženy v mezinárodní rallye (Coupe des Dames).
Kvůli závodním úspěchům se časem nemohla pořádně věnovat svému zaměstnání, proto přijala smlouvu jako tovární jezdkyně pro Volvo. O dva roky později přivedl Mercedes-Benz úspěšnou rallye jezdkyni do stuttgartského továrního týmu společně s její spolujezdkyní Ursulou Wirthovou. Rosqvistová s Wirthovou se poprvé vydaly na čtyřdenní Rallye půlnočního slunce (12. až 16. června 1962) s vozem Mercedes-Benz 220 SE a získaly pohár pro ženy. Následovalo 6. místo na 22. Rajdu Polski (2. až 6. června 1962) a 12. místo na Rallye Liège-Sofia-Liège (29. srpna až 3. září 1962).
Na „Coupe des Dames“ při Rallye 1000 jezer (17. až 19. srpna 1962), která se jede na trati dlouhé přibližně 2000 kilometrů napříč Finskem, stojí ženská posádka Rosqvistová/Wirthová na nejvyšším stupni vítězů, než duo konečně zvítězí ve Velké ceně Argentiny cestovních vozů (25. října až 4. listopadu 1962). Tam se Rosqvistové se podaří dokončit každou etapu v nejlepším čase. Kromě toho zvyšuje průměrnou rychlost oproti loňskému vítěznému týmu (Walter Schock a Manfred Schiek, rovněž s vozem Mercedes-Benz 220 SE) ze 121,234 km/h na 126,872 km/h.
V následujících letech Ewy Rosqvistová nadále získávala skvělá umístění v renomovaných rallye a vytrvalostních závodech. V roce 1963 to bylo 16. místo celkově a vítězství v ženském poháru na Rallye Monte Carlo, 12. místo na 11. Mezinárodní rallye Akropolis, vítězství ve třídě do 2500 cm3 v šestihodinovém závodě na Nürburgringu (s Ursulou Wirthovou a Eberhardem Mahlem) a také 3. místo na Velké ceně Argentiny cestovních vozů za týmovými kolegy Eugenem Böhringerem a Klausem Kaiserem a Dieterem Glemserem a Martinem Braungartem, každý s vozem 300 SE (W 112).
V roce 1964 Ewy Rosqvistová společně s Evou-Marií Falk zvítězily ve třídě do 2500 cm3 na Rallye Monte Carlo, celkově pak v Rallye Monte Carlo obsadily 5. místo. Velmi se dařilo o na Rally Acropolis a Rally Spa-Sofia-Liège. Úspěšná švédská jezdkyně definitivně ukončila aktivní kariéru na Velké ceně Argentiny cestovních vozů 1964, kterou dokončila na 3. místě s Evou-Marií Falk.
V červnu téhož roku se Ewy Rosqvistová v kapli starého zámku ve Stuttgartu provdala za tehdejšího ředitele motoristických aktivit společnosti Mercedes-Benz, barona Alexandera von Korffa. Po smrti manžela v roce 1977 žila baronka Ewy von Korff-Rosqvistová ještě několik let ve Stuttgartu. Později se vrátila do Stockholmu, ale se značkou zůstala vždy úzce spjata, a to i jako ambasadorka divize Mercedes-Benz Classic. Zemřela 4. července roku 2024.