Lamborghini Miura (1966): A začneme přímo u samotných titánů z Gandiniho portfolia. Vlastně ihned po nástupu do studia Bertone se stal mladý italský designér diskutovanou osobou, a to hlavně díky návrhu převratného supersportu, který si v historii rychle vydobyl status naprosté ikony a definice superauta. | Zdroj: Lamborghini

Porsche 911 Roadster (1966): Italskou eleganci se v 60. letech rozhodl Gandini aplikovat i na německý sporťák. Navzdory údajné poptávce ze strany kalifornského prodejce značky Porsche však neměl o zakázkový roadster nakonec nikdo zájem. Model tak zůstal u jediného kusu, tedy konceptu uvedeného na autosalonu v Ženevě. | Zdroj: Porsche

Lamborghini Marzal (1967): Magazín Road & Track tehdy popsal dechberoucí koncept s prosklenými gull-wing dveřmi trefně: „Bertoneho design tak svěží, že vše ostatní vypadá zastarale.“ Sám Ferruccio Lamborghini viděl Marzal zprvu hlavně jako reklamní tah zvyšující atraktivitu značky. I na tu produkci však později částečně došlo… | Zdroj: Lamborghini

Lamborghini Espada (1968): …protože o rok později už italská značka uvedla nové čtyřmístné GT, které si odneslo zásadní prvky z designu zmíněného Marzalu a také konceptu Bertone Pirana. Pod kapotou dlouhého kupé s charakteristickou linií střechy se zabydlel dvanáctiválec. | Zdroj: Lamborghini

Alfa Romeo Carabo (1968): Typickým klínem v řadě futuristických supersportů bylo Gandiniho Carabo. Zcela funkční koncept postavený na základě Alfy Romeo 33 Stradale už staticky naznačoval, že maximální rychlost 250 km/h pro něj nebude problém. | Zdroj: Alfa Romeo

Alfa Romeo Montreal (1970): Z konceptu do produkční verze se Gandinimu bez větších změn podařilo uvést pohledné kupé Montreal (značka ponechala z konceptu i jméno). Nejzajímavějším designovým prvkem jsou zde samozřejmě světlomety částečně zakryté mřížkou, která se po rozsvícení sklopí směrem dolů. | Zdroj: Alfa Romeo

Lancia Stratos Zero (1970): Psal se rok 1970 a na turínském autosalonu přistál Marcello Gandini, tehdy už jako velký šéf Bertone, pochopitelně ve vesmírné lodi. A samozřejmě strhl dav údivem. Pohonem drobného klínu (délka 3,58 m) byla lehkonohá šestnáctistovka z Fulvie. | Zdroj: Lancia

BMW 2200ti Garmisch (1970): Spolupráce studia Bertone a BMW vyústila v 70. letech v předpověď nového manažerského sedanu, tedy budoucí řady 5 (E12). Některé prvky dvoudveřového konceptu sice zamířily do produkce… | Zdroj: BMW

BMW řady 5 (E12) (1972): …ale finální design „pětkové“ řady byl nakonec společným kompromisem tehdejšího designového týmu BMW, ve kterém Marcello Gandini působil pod vedením francouzského šéfdesignéra Paula Bracqa. | Zdroj: BMW

Citroën GS Camargue (1972): Vůbec první spolupráce Gandiniho a francouzského Citroënu naznačila, jakým směrem se bude studio Bertone ubírat. Občas lehce zalomená svažující se linie střechy a zádě v kombinaci s prostorným interiérem byla prvkem, který se ve tvorbě studia objevil ještě několikrát. | Zdroj: Citroën

Fiat X1/9 (1972): Do řady opravdu ikonických designů Gandiniho se může bezpochyby řadit i malý roadster od Fiatu. Jednoduše rozpoznatelná silueta vzdáleně vycházela z dřívějšího konceptu Runabout. Studio Bertone nakonec zajišťovalo i výrobu malého sporťáku poté, co Fiat odešel z amerického trhu. | Zdroj: Fiat

Lancia Stratos HF (1973): Jak je známo, z dřívějšího konceptu nesoucího jméno Stratos si budoucí rallyová legenda nevzala příliš. Gandiniho následný design, který je o něco blíž osadníkům planety Země, pak válcoval erzety světové rallye s vítězstvími tři roky po sobě (1974, 1975 a 1976). | Zdroj: Lancia

Ferrari Dino 308/208 GT4 (1973): Gandini si trochu překvapivě střihl zakázku i pro přímého konkurenta Lamborghini. Nutno ale dodat, že po navržení prvního modelu Ferrari s V8 uprostřed už následně další práci u výrobce z Maranella nikdy nezískal. | Zdroj: Ferrari

Lamborghini Countach (1974): Historicky významnou peckou je v designérově portfoliu nepochybně i Countach. Přesněji stojí Gandini za původním návrhem kultovního žlutého prototypu LP500 s čistými liniemi. Další převratný design, který ovlivnil svou éru? Nepochybně. | Zdroj: Lamborghini

Audi 50 (1974): Na technických sourozencích Audi 50 a prvním VW Polo se Gandini podílel také. Nutno ale dodat, že naprostý základ designu zůstal pod diktátem tehdejšího šéfdesignéra Audi Clause Lutha. Studio Bertone tak zajistilo pouze několik stylových prvků…  | Zdroj: Audi

Volkswagen Polo Mk1 (1975): …kdy z Gandiniho pera vychází například kruhový kryt výdechu ventilace na C sloupku nebo koncové zakřivení boční linie procházející bokem karoserie.  | Zdroj: Volkswagen

Jaguar Ascot (1977): Svůj rozsah mezinárodních spoluprací rozšířilo studio Bertone pod vedením Gandiniho taky o Jaguar. Koncept Ascot pokračoval na trendu ostrých hran a zcela se vymykal tehdejší produkci britské značky. Designem totiž vůbec nenaznačoval, že by mohl využívat techniku standardního kupé XJ-S. | Zdroj: Jaguar

Lancia Sibilo (1978): Na základě produkčního Stratosu představil Gandini i jeden ze svých nejprapodivnějších konceptů: složitě tvarovaná ocelová karoserie byla vyklepána ručně a tmavě hnědý odstín si na turínském autosalonu odnesl tak nelichotivé poznámky, že se ho v Bertone rozhodli přelakovat… světlejším odstínem hnědé. | Zdroj: Lancia

Volvo Tundra (1979): Příliš futuristické, a tedy obtížné prodat tehdejším zákazníkům, to byla údajně reakce, kterou Volvo nakonec zamítlo možnou produkci Gandiniho konceptu. Při kouknutí na nabídku švédské značky na přelomu 70. a 80. let tomu lze ostatně věřit. | Zdroj: Volvo

Renault 5 Turbo (1980): Pořádnou ikonu má studio Bertone u Renaultu. Přetvořit městský hatchback na rallye zrůdu s motorem uprostřed nebyl problém, nicméně konkrétní zásluhy za design široké zádě popravdě nepatří Gandinimu, ale Marcu Deschampsovi pod mistrovým vedením. | Zdroj: Renault

Citroën BX (1982): Gandini se v 80. letech nezalekl ani navrhování rodinných aut, přičemž mohl dále čerpat ze svých neuskutečněných nápadů. Pro design BX tak zužitkoval proporce a další prvky dříve navržené u zmíněného konceptu Volvo Tundra a rovněž obdobně hranatého prototypu Reliantu FW11 (1977). | Zdroj: Citroën

Renault 5 Mk2 (1984): Zcela opačným přístupem zahlazování designu „pětkového“ Renaultu pak Gandini pokračoval u jeho pokračování. Ačkoliv platforma i karoserie hatchbacku byly úplně nové, designér stavěl na vskutku skvělém základu první generace, kterou navrhl Michel Boué. | Zdroj: Renault

Renault Magnum (1990): Nejen supersporty a osobáky pro masy, významnou tvář dal italský designér rovněž tahači od Renaultu. Novinka se tehdy vyznačovala kabinou s rovnou podlahou, ještě hranatějším designem než u rivalů na trhu a v roce 1991 získala ocenění tahače roku. | Zdroj: Renault

Maserati Shamal (1990): Bez ohledu na tehdejší finanční problémy Maserati pomohl Gandini italské značce přivést na svět i nový vlajkový grand tourer Shamal, ač technicky stále vycházející ze staršího modelu Biturbo. Po designové stránce jsou nejvýraznějším prvkem typické lemy zadních podběhů. | Zdroj: Maserati

Lamborghini Diablo (1990): Do třetice vlajkových supersportů? Ne tak docela. Přestože Gandini opět navrhl původní prototyp (P132), Lamborghini tehdy vlastněné Chryslerem s ním nebylo natolik spokojené, aby zamířilo do produkce bez zásadních změn. Výsledné Diablo tedy přineslo mnohem oblejší tvary, než designér zamýšlel. | Zdroj: Lamborghini

Cizeta V16T (1991): Právě zde Gandini zužitkoval prvky dříve zamýšlené konceptem P132 pro Diablo. Přidejte čtveřici „mrkaček“ na přídi, výrazné žebrování na bocích, vidlicový šestnáctiválec uprostřed a Gandiniho výsledek byl nakonec odvážnější než samotný vlajkový supersport od Lamborghini. | Zdroj: Cizeta

Bugatti 035/EB110 (1991): Gandini si může částečně přičíst i zásluhy na vývoji Bugatti EB110, byl totiž jedním z hrstky designérů, kteří se podíleli na vývoji jeho raných prototypů. Po neshodách s vedením značky však model do razantně upravené produkční verze dovedl až další italský designér Giampaolo Benedini. | Zdroj: Bugatti

Nissan AP-X (1993): Z japonské štace designéra na volné noze se hodí zmínit futuristicky uhlazený koncept pro Nissan, který mohl být potenciální náhradou pro 200SX a 240SX (S13) nebo 300ZX (Z32). Gandiniho typicky seříznuté lemy zadních podběhů nakonec dostalo i toto šestiválcové kupé s tehdy pokročilými asistenčními systémy. | Zdroj: Nissan

Maserati Quattroporte IV (1994): Mimo druhou generaci Quattroporte si Gandini o pár let později navrhl i tu čtvrtou. V polovině devadesátých let už dávno odzvonily klíny a hrany, takže i čtyřdveřové Maserati přijelo v elegantně zaoblených tvarech. | Zdroj: Maserati

DeTomaso (Qvale) Mangusta (1999): Zatímco u slavnější Pantery navrhl Gandini její modernizaci s přízviskem SI, kompletním projektem tehdy už 61letého designéra byl moderní sporťák Mangusta, který na konci 90. let oživil staré jméno i samotnou značku DeTomaso (v té době s finanční podporou italského výrobce Qvale). | Zdroj: DeTomaso