V exkluzivním rozhovoru vzpomíná bývalý manažer Metalexu a úspěšný závodník Karel Jílek na to, jak se podnikalo v dobách socialismu i na to, jak vznikl název Velikonoční formule.
Metalex, známý také pod zkratkou MTX, má neodmyslitelné místo v historii závodních strojů v době socialismu. Nejen u nás, ale i v řadě tehdejších spřátelených zemí. Historie jeho vzniku i existence v době socialismu je pozoruhodná. V exkluzivním rozhovoru pro Autorevue.cz na ni vzpomíná jeden z „otců zakladatelů“ Karel Jílek.
Co to vlastně byl tehdejší Metalex, a jak vznikl jeho název?
Původně to bylo hospodářské zařízení jedné základní organizace Svazarmu v Praze 7, kterou na počátku roku 1969 založila pětice kamarádů a známých. Stalo se tak 18. srpna 1968, tedy 3 dny před spojeneckou okupací Československa.
Možná by bylo dobré ještě vysvětlit, co to byl Svazarm. Přece jen řada lidí už tuto dobu nepamatuje.
Svazarm je zkratka Svazu pro spolupráci s armádou. V této zájmové organizaci se sdružovali lidé s různými zájmy. Například kynologové, radioamatéři, ale i sportovní letci nebo zájemci o automobilový sport..
To byl váš případ, že?
Ano, samozřejmě. Já jsem jezdil automobilové soutěže již od roku 1962. Tehdy jsem v Plzni umluvil matku své tehdejší dívky, aby nám poskytla svůj poukaz na koupi nové felicie, a s tou jsem začal závodit. Už ve druhé sezoně jsem skončil třetí v celostátním mistrovství automobilových soutěží. Nejprve jsem startoval za Rudou Hvězdu Plzeň, pak za stejnojmenný pražský klub a nakonec i jako soukromník. Byl jsem docela úspěšný a jezdit jsem chtěl i dále, samozřejmě s co možná nejlepší technikou. Mezitím jsem si přičichl i k okruhovému závodění ve formulích, což bylo poměrně logické. Můj otec se totiž kamarádil se skvělým plzeňským konstruktérem formulových vozů Václavem Pauerem, který později stál za zrodem desítek závodních aut.
Pojďme ale zpět k Metalexu. Proč právě toto jméno?
Je to jednoduché, je odvozeno od procesu metalizace povrchů kovů. Tehdy s nápadem, že si budeme peníze na závodění tímto způsobem vydělávat, přišel další můj plzeňský kamarád Václav Bervid. Prý to dělají v tehdejší hospodářské organizaci sportovního klubu Slavia Praha a má to velmi slušný ekonomický potenciál. Proto jsme také nejprve založili zmíněnou základní organizaci Svazarmu a následně požádali o povolení k hospodářské činnosti. Tu pak vykonávala právě hospodářská organizace Metalex naší svazarmovské organizace. Vznikla prvního ledna 1969, a vedli jsme ji společně s Václavem Bervidem.
Skutečně jste se zabývali metalizací?
Ano, existovaly dvě mobilní party dělníků, které jezdily po přehradách a dalších vodohospodářských zařízeních a na místě upravovali povrch různých zařízení. Metalexu to skutečně vynášelo velmi dobré peníze. Jenže, také to vyžadovalo spoustu času, a to pak časem vedlo k tomu, že jsme museli opustit svět automobilových soutěží a orientovat se pouze na okruhové závodění, které se odehrává takřka výhradně pouze o víkendech
Současně jste ale stavěli závodní auta, že…
Jistě. Úplně prvním projektem byla stavba rallyových vozů Škoda 1000 MB. Udělaly se dva kusy – jedna pro mě a druhá pro Václava Bervida. Pamatuju se, že jedno z těchto aut vzniklo v nějaké boudě, která stála tam, kde je dnes parkoviště pro návštěvníky zámku v Roztokách u Prahy, druhé pak v jedné malé dílně v Holešovicích.
Do dalšího osudu promluvily opět okolnosti doby. Inženýra Pauera v rámci komunistických prověrek po roce 1968 propustili z práce na plzeňské technice a stejný osud postihl i dalšího mého kamaráda, který byl specialista elektrotechnik. Do party přibyl rovněž Karel Kleinmond, který v té době dával v Kaznějově na severním Plzeňsku dohromady monoposty, z nichž se pak vyvinula Formule Škoda. Tito lidé pak vytvořili základ plzeňské pobočky Metalexu.
Velmi známé se jméno Metalex stalo v souvislosti s pohárem Formule Easter. To je vůbec divné označení, že?
Ano, tehdy jsme moc neuměli anglicky, a tak se stalo, že oficiálním názvem formulové série určené pro závodníky ze zemí socialistického tábora bylo „Velikonoční“ formule. Každopádně to byly stroje sestavené z prakticky sériových dílů automobilů vyráběných v zemích tehdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci, s motorem o objemu nejprve 1200, později 1300 cm3. Využili jsme motory Lada, protože Škoda tenkrát sériově dělala pouze agregáty do 1150 cm3. Ročník 1974 se mi podařilo s naší formulí vyhrát. V té době se už Metalex živil pouze výrobou závodních aut, metalizace musela být převedena jinam. Už tehdy mě vyšetřovali, neboť kdosi nás udal, že taková činnost nesmí být provozována pod Svazarmem.
Výroba speciálů byla na uživení firmy v podmínkách socialismu?
Ano byla, my jsme poměrně hodně aut exportovali zájemcům do dalších socialistických zemí, navíc jsme měli možnost nakoupit auta například z Mladé Boleslavi bez tehdejší obratové daně, která byla vlastně sto procent velkoobchodní ceny. Díky tomu jsme mohli závodní speciál prodávat prakticky za stejné peníze, jaké stálo sériové auto běžného zákazníka v Mototechně. Jenže postupně se trh nasytil a práce bylo méně. Novým impulsem měl být projekt Škoda MTX 1600, na kterém se spolupracovalo s JZD Slušovice. Původně mělo být vyrobeno 200 těchto rallyových speciálů.
Nakonec ale projekt zkrachoval a vy jste v Metalexu po 15 letech skončil. Jako to bylo?
Naše aktivita se nelíbila tehdejšímu vedení mladoboleslavské Škody. První vyrobené exempláře Škody MTX 1600 jasně porážely mladoboleslavské tovární speciály a kdosi prý tehdejšímu vedení poradil, že když nechají odstranit Jílka z Metalexu, budou mít po problémech. A skutečně jsem byl velmi rychle propuštěn s patřičně negativním posudkem.
Pak jste se aut asi musel vzdát…
Až do pádu komunismu jsem pracoval v podniku Místního hospodářství na Praze 4. Tam jsem měl mimo jiné na starosti myče oken a obsluhu fekálního vozu. Paradoxem bylo, že jsem si tenkrát vydělával asi dvakrát nebo třikrát více než ve funkci náměstka Metalexu. Následně jsem obchodoval s auty, ale to se moc nevedlo.
V současnosti stále docházíte do dílny na Smíchově, kde jsme viděli několik vozů Metalex během renovačních prací? Máte s nimi nějaké záměry?
Ano, chceme je dát do takového stavu, abychom je mohli v důstojném stavu předvádět na veřejnosti- například letos při závodech historických aut v Mostě a také na akci Legendy v pražských Bohnicích. Na svoji dobu to totiž byla technicky velice zdařilá auta, která bez problémů mohla konkurovat srovnatelným závodním strojům ze západu. V lecčems je dokonce předčila.
