Zážitky z Koreje aneb jak se jezdí v Soulu

Strávil jsem týden v Soulu, hlavním městě Jižní Koreje, a jeho nejbližším okolí. Kromě práce a poznávání zcela odlišné kultury jsem měl jedinečnou příležitost pozorovat způsob, jakým Korejci řídí svá auta. A už předem vám můžu říct, že není moc o co stát.
Zážitky z Koreje aneb jak se jezdí v Soulu

Autorem článku je Tomáš Doseděl.

Samotný Soul má deset milionů obyvatel, na malém prostoru je tak namačkáno tolik lidí, jako v celém Česku. Právě kvůli tomu dochází občas k obrovským dopravním zácpám, na které nejsme v Praze či Brně vůbec zvyklí. Zbytek země je oproti tomu osídlen asi stejně, jako zbytek České republiky; Jižní Korea má celkem asi čtyřicet milionů obyvatel. Celá země je navíc velmi hornatá, takže při cestě budete projíždět skoro tolika tunely, jako v rakouských Alpách.

Rikšy už tu dávno nejezdí

Na silnicích už dávno nenajdete rikšy, vozíky tažené lidmi, které jsou vidět v seriálu MASH 4077. Jezdí tu auta, pochopitelně především asijských výrobců. Předhánějí se tu tedy vozy jihokorejských automobilek KIA, Hyundai a GM Daewoo s japonskými Toyotami, Nissany, Mazdami a Mitsubishi. Samozřejmě se tu a tam vyskytne vůz jiné značky, není to ale nijak často.

Většina aut má automatickou převodovku. Nemám k dispozici žádné přesné statistiky, při náhodné cestě autobusem po dálnici jsem ale napočítal sedmnáct vozů s automatickou převodovkou a jen jeden s ruční. Zhruba polovina vozidel má na zadním skle připevněné zrcadlo. Rychlostní limity jsou podobné jako u nás.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Soul je plný králikáren, které jsou ještě „králikárnovatější“ než ty naše 

Řidiči jsou nepředvídatelní

Pokud seberete odvahu a půjčíte si v Jižní Koreji auto, snažte se co nejlépe odhadnout chování místních řidičů. Moc často se vám to nepodaří, protože pro Evropana je jejich chování opravdu nepředvídatelné. Většina řidičů jezdí systémem brzda-plyn; podle potřeby brzdí a přidávají podle libosti.

Stejně bezstarostně také mění jízdní pruhy. Je to jakási obdoba našeho pravidla zipu, ale mnohem živelnější. Z korejsky mluvícího řidiče autobusu se mi nepodařilo vypáčit, jestli je takové chování upraveno nějakým pravidlem, nebo to je jen národní zvyk. Jak to vypadá v praxi? Řidič, řekněme v levém pruhu, se rozhodne zařadit do pravého, protože jeho pruh končí (a nebo prostě potřebuje odbočit). Přičemž mezi levým a pravým pruhem jsou další dva až tři, samozřejmě plné aut. Tak prostě z ničeho nic otočí volant a z pruhu do pruhu přejede.

Ve zcela nepochopitelných situacích řidiči používají výstražný signál směrovými světly, Evropan nemá šanci pochopit, co se tím snaží říct. Oproti místním zeměpisným šířkám se tu taky mnohem více troubí. Zatímco v Česku ale troubí jen cholerici a jinak duševně nevyrovnaní, v Jižní Koreji se zvuková výstraha používá tak nějak přirozeněji.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Doprava je z pohledu Evropana chaotická --- Nápisy jsou v korejštině

Korejští řidiči zásadně nezapínají světla v tunelu. Pokud by je měli po každém výjezdu z tunelu vypínat, nic jiného by asi nedělali. Když jsem se na toto téma pokusil zavést řeč, setkal jsem se s nepochopením. Proč bychom měli svítit v tunelech, když je tam světla dost?

Nepředvídatelní jsou také chodci. Přecházejí si klidně mimo přechody, vždy však poměrně organizovaně ve skupinkách. Pokud náhodou potřebují udělat něco uprostřed silnice, vůbec se nerozpakují a udělají to. Byl jsem svědkem toho, kdy řidič zastavil na křižovatce a začal upravovat náklad na korbě. Nebo kdy mladá žena sbírala psí výkaly. Ostatní řidiči nevypadali, že by jim to nějak vadilo. Prostě počkali, netroubili, nepředjížděli se. Pohoda, klid.

Silnice a značky

Silnice jsou kvalitní, až na některé mosty tvořené betonovými panely. Většina dálnic je tvořena čtyřmi pruhy v každém směru, stejně tak hlavní silnice ve městech. Na šedesátikilometrové dálnici z mezinárodního letiště v Incheonu do Soulu tak jen asi jednou za minutu či dvě dojde k situaci, kdy se musíte vyhýbat autu jedoucímu ve vašem pruhu.

Na všech silnicích včetně dálnic je tu a tam místo k otočení. S dostatečným předstihem narazíte na značku tvořenou modrým kruhem s bílou šipkou otáčející se o sto osmdesát stupňů. Po dalších pár desítkách metrů jízdy potom objevíte mezeru v dělícím pruhu, ve které se můžete otočit. Pro otáčení přitom platí to samé, jako při přejíždění mezi pruhy – řidič vjede do protisměru bez jakéhokoliv varování a bez ohledu na to, kolik je tam zrovna aut.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 
Útěk z chaosu velkoměsta, tradiční slavnosti a kultura

Při průjezdu křižovatkou vás jako první zaujmou semafory otočené naležato. Na mnoha křižovatkách je něco jako policista – většinou starý muž v modré košili s reflexní šerpou podobnou těm, kterou u nás nosí čerstvě korunovaná Miss. V ruce drží takový obušek, většinou červené barvy, kterým vydává zcela nepochopitelné pokyny.

Směrové ukazatele jsou psány korejsky, názvy měst jsou však přepsané latinkou. Škoda, že stejnou dvojjazyčnost nezachovávají Korejci i u ostatních značek. Velmi často se vám stane, že se nebudete schopni zařadit do správného pruhu jen proto, že text na silnici je psán korejsky. Dalším typickým příkazem jsou svislé dopravní značky zákaz stání a zákaz zastavení. Většinou najdete několik takových značek bezprostředně za sebou, liší se jen korejským nápisem uprostřed kruhu. Jestli se jedná o označení začátku, průběhu a konce, nebo o časové omezení, to vám bohužel zůstane utajeno.

Jen pro silné povahy

Pokud se přes všechna varování průvodců rozhodnete auto řídit, nezačínejte v Soulu a v dopravní špičce. Počkejte si na noc nebo brzké dopoledně, případně začněte s řízením zcela mimo město. I tak to bude ze začátku určitě problém, styl řízení se od evropského opravdu velmi liší. Cizincům také bude možná chybět označení názvu ulic a občas nedokonalé značení směrů.


Chystáte se na dovolenou? Pokud zavítáte do zajímavých míst naší planety a máte neodolatelný pocit se podělit o svoje zážitky se čtenáři AutoRevue.cz, nažhavte svoje pera, notebooky či kapesní počítače a pošlete nám do redakce článek, kde popíšete automobilový park dané země, poradíte, kam zajet či naopak, co nechat být, popíšete svoje radosti a strasti z cesty. Zajímavé příspěvky (vč. fotografií) budou za honorář otištěny.

Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

17.  10.  2017 | Michal Žďárský | 4 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků
Test Suzuki Swift SHVS: Tady elektromotor rozhodně dává smysl!

Suzuki Swift SHVS

Naší recenzí prošla nová generace Suzuki Swift. Vyzkoušeli jsme ji v mild-hybridní variantě.

4.  10.  2017 | Milan Lažanský | 16 příspěvků