Zářijové statistiky nehodovosti: setrvalá výše

Zářijové statistiky nehodovosti: setrvalá výše

Jak jsme vás informovali již v polovině září, meziroční srovnání následků dopravních nehod přestalo vykazovat tak zásadní zlepšení jako v přechozích měsících. Po srpnovém zhoršení došlo dokonce ke srovnání meziročních rozdílů ve statistikách, které přestaly vykazovat významnější změny. Bohužel, druhá polovina září na této situaci nic nezměnila a měsíční statistiky byly uzavřeny s počtem 13 437 nehod, při kterých 88 lidí zemřelo a 373 jich bylo vážně zraněno. Vzhledem k tomu, že počet nehod je díky zásadní změně metodiky neporovnávatelný údaj (meziroční pokles 16,5 procenta), lze závěry vyvozovat pouze z počtu mrtvých a zraněných, kterých ubylo o 7,5 procenta. Po červencovém poklesu o 47 procent a srpnovém o 26 procent tak jde o další významnou změnu k horšímu. A další černou skvrnu na bílé holubici nového silničního zákona, sázejícího výlučně na nesmyslnou represi.

Situaci jsme detailně rozebírali v našem zářijovém komentáři, a tak nebudeme znovu zmiňovat tytéž důvody a znovu navrhovat stejná řešení. Snad pouze pár poznámek k novým okolnostem.

Za všechno prý mohou politici...

Šéf dopravní policie, pan Bambas, před týdnem prohlásil, že důvodem zhoršujících se statistik je politická "antikampaň", tedy bagatelizující prohlášení politiků, kteří poukazují na chyby v zákoně a hovoří dokonce o možném prominutí udělených bodů. A tak lidé neberou zákon vážně jako ho brali dříve, přesně řečeno: "Jde o to nasadit jim brouka do hlavy, což udělala kampaň tvůrců zákona na začátku července a přineslo to ovoce. Ovšem politici (...) toho brouka z hlav řidičů zase vyhnali." Nad tímto komentářem jsem se jen hořce pousmál (ostatně jako nad 99 % vyjádření tohoto pána), jde o stálé omílání téhož nesmyslu, že řidiči se musejí bát, jinak zlobí. A vinu ještě svalíme na ty, kteří obvykle přicházejí s rozumnými návrhy, jak nesmyslný zákon alespoň částečně napravit. Opět jen odkáži na předchozí článek, nefunkčnost strachu jako dlouhodobého řešení jsme zde detailně rozebírali.

Represí to opravdu nepůjde

Druhou poznámku si dovolím uvést k oblíbenému argumentu, který se občas přichází ze strany méně sečtělých spoluobčanů. Uplynulý měsíc jsem v anketách a reakcích čtenářů různých periodik zaznamenal argumentaci, kterou bych shrnul následujícími slovy: Situaci se nedaří zlepšit, protože policistů je silnicích málo, málo toho kontrolují, málo toho dělají. Něco podobného může říci pouze člověk, který byl nejdále v Aši a na dovolenou jezdí na Šumavu. Každý, kdo se pravidelně pohybuje po západní Evropě, kde situaci na silnicích většina lidí jistě označí za fungující, dobře ví, že jakási policejní kontrola čehokoli je zde naprostá rarita. To, co se tam našim občanům tak líbí, opravdu nebylo vybudováno přítomností policie za každým bukem. Krom pár akcí, které se i tam čas od času konají, prostě policistu na silnici nepotkáte. Ročně najezdím desítky tisíc kilometrů po celé Evropě, ale za příklad mohu použít jen minulý týden - strávil jsem okolo 3 000 km v Rakousku, Německu a Francii a policejních kontrol či měření bylo přesně nula. A to Francie v žádném případě nepatří k zemím, které bych z hlediska policejního dohledu nad občany jakkoli adoroval. Po Česku jsem mohl minulý týden najezdit tak 20% tohoto pensa a různých policejních kontrol jsem potkal nejméně pět. Dohled českých policistů na silniční provoz je na běžné poměry neobyčejně intenzivní. Až na výjimky se vám nikde jinde na západ od nás nestane, abyste museli tolikrát za rok vytahovat doklady kvůli běžné kontrole nebo si dávat takový pozor na dodržovaní různých nesmyslných zákazů, které policisté vymáhají nejraději.

Kam mířím? Je nutné si uvědomit, že fungující systémy ve svobodných zemích nebyly v žádném případě vybudovány represí. Lidé byli ke správnému chování naučeni a není nutné je neustále kontrolovat, zda se správně opravdu chovají. To za prvé. Za druhé, zdejší společnosti se do značné míry regulují samy, kdyby např. sousedé v Rakousku zjistili, že jsem ve městě jel 80 km/h, možná se mnou již nikdy nepromluví, podobné chování je naprosto neakceptovatelné. A takovou ostudu a veřejné zavržení si málokdo dovolí riskovat, bez ohledu na pokutu či jiný trest. Samozřejmě, naučit společnost se takto chovat není otázka týdnů či měsíců, ale není to neřešitelné, všude museli jednou začít. U nás bylo promarněno 17 let, říkám nepromarněme další roky, nikdy není pozdě se do toho pustit. Bohužel, na tyto výzvy nikdo neslyší a místo tvůrčích opatření vymýšlejí politici pouze novou a novou represi. Jistě, i represe je nezbytnou součástí, ale měla by následovat až jako to poslední, až jako hrozba nad těmi nepoučitelnými. Bohužel, u nás přichází v první řadě jako hrozba nad všemi, ve stále větší intenzitě a to je zcela špatně.

Jak malé nehodovosti chceme dosáhnout?

Poznámka třetí a poslední: Stále chceme menší a menší nehodovost, méně a méně mrtvých a zraněných. Souhlasím, dosažení minima je žádoucí a udělejme pro to vše rozumné. Ale kde leží ono minimum (pakliže uznáme, že nula je cíl zcela nedosažitelný)? Nikdy jsem nerozuměl vyjádřením o katastrofální situaci na českých silnicích, letos máme v mnoha ohledech nejlepší statistiky od roku 1989 a ani v předchozích letech to nebyla žádná tragédie. Pokud si někdo z vás vzpomene na to, jak mnoho aut jezdilo po českých silnicích na začátku devadesátých let a porovná to s dnešním stavem, musí uznat, že zintenzivnění dopravy představuje jistě tisíce procent, auta dnes musejí po českých silnicích najezdit desti-, ne-li stonásobky tehdejší kilometráže. A s nárůstem počtu kamionů to nebude jiné. A tato čísla každým rokem očividně rostou. Přesto nehod i jejich následků každým rokem ubývá. Nevím, jak daleko jsem od onoho minima, ale co když jsme jej již dosáhli, nebo jsme mu velmi blízko? Všude bude vždy vznikat jistý počet nehod, kterým prostě nepůjde nijak zabránit, s jistými následky, které lze již řešit pouze vyšší pasivní bezpečností aut. Lidé nebourají úmyslně, dělají chyby a bohužel, člověk bude vždy tvor chybující. Je možné, že zde jen bojujeme s větrnými mlýny, že se již není kam posunout a plakat nad "jen" zvolna klesajícími počty nehod a jejich následků je prostě nemístné.

Za příklad si vezměme Velkou Británii - i přesto, že tam pro dodržovaní i těch nejhloupější omezení udělají naprosto cokoli a policie si zde po vzoru amerických kolegů na dveře div nelepí místní ekvivalent "to boss about and to punish" (buzerovat a trestat), statistiky nehod a jejich následků vykazují stále horší čísla. Někteří Britové vymýšlejí kontrolu a omezovač rychlosti do každého auta, jiní říkají - počet nehod na každé auto dosáhl svého minima, ale aut prostě přibývá a silnic ne. A velmi pravděpodobně je to tak. Zřejmě ještě nejsme tak "daleko" jako v Británii, ale i na našich silnicích dříve nebo později zavládne stav, kdy nehod bude tak málo, jak málo jich jen může být. A pokud se tento stav nebude někomu zdát dost dobrý, bude se moci přethrnout a beztak s ním nic neudělá a veškerá opatření budou kontraproduktivní.

Tolik k zamyšlení. Přeji vám i v říjnu pohodové ježdění bez nehod, snad budou další statistiky tak dobré, jak to jen půjde.

bazar

MINI Mini 1,6
Rok výroby: 2007
Stav: 97 288 km
Cena: 250 000 Kč
MINI Countryman 1,6
Rok výroby: 2013
Stav: 47 983 km
Cena: 378 000 Kč
MINI Mini 1,4
Rok výroby: 2009
Stav: 156 911 km
Cena: 130 000 Kč
MINI Mini 1,6
Rok výroby: 2010
Stav: 83 187 km
Cena: 316 000 Kč
MINI Mini 1,6
Rok výroby: 2009
Stav: 110 855 km
Cena: 250 000 Kč
MINI Countryman 1,6
Rok výroby: 2011
Stav: 61 840 km
Cena: 430 000 Kč
Nabídka dalších vozů
Test Renaultu Koleos: Druhý pokus je o dost lepší, ale není ozdob moc?

Renault Koleos

Tentokrát jsme se v naší recenzi zaměřili na druhou generaci Renaultu Koleos. Od předchůdce se vzdálil mílovými kroky.

dnes | Milan Lažanský | 1 příspěvek
Test Suzuki Ignis: Nejlevnější čtyřkolka boduje i tam, kde byste nečekali!

Suzuki Ignis

Naší recenzí tentokrát prošlo Suzuki Ignis - nejlevnější čtyřkolka na českém trhu.

13.  8.  2017 | Milan Lažanský | 33 příspěvků
Test ojetiny BMW Z4 (E85): Divoký design, ale také poctivá mechanika

Ojetina: BMW Z4

Příchod BMW Z4 způsobil po uhlazeném Z3 docela šok. Pod rozbouřenou karoserií se ale skrývá osvědčená technika. Na co si dát pozor?

12.  8.  2017 | David Rusol | 7 příspěvků