Klukům se nechtělo rubat výkresy na převodovky, tak vzali diplomovou práci skeletu auta, postavili kolem toho sporťák a spustili výrobu v bývalém letišti v Sasku. Zákazníci si tak pro mohli přiletět. Jak moc je to cool?
YES! (Young Engineers Sportscar) je jedním ze zajímavých zákoutí automobilového průmyslu v Evropě. Hned z prvních fotografií jsem si myslel, že vím, odkud vítr fouká. Je to přece jasný tuning Audi TT. I motory 1.8 Turbo a 3.2 tomu odpovídají. Jenže ono je to celé jinak. Značka YES! vznikla v březnu roku 2000 v Německu. Je to výsledek diplomové práce studentů Kolínské univerzity, Herberta Funkeho a Philippa Willa. Design měl na starosti student designu Oliver Schweizer.
Svůj výtvor pojmenovaný Clubsport prezentovali na frankfurtském autosalonu IAA v roce 1999. Chtěli prostě stavět auta a ne vlézt někam do velké automobilky. „Chtěli jsme vyrábět auta a ne trávit 35 hodin týdně vývojem převodovek pro velkou korporaci“, uvedl konkrétně Herbert Funke pro magazín Stern. Funke měl na starosti technologie, Will zase obchodní stránku.
Myšlenkou bylo vytvořit puristické sportovní náčiní a výsledkem byl otevřený speciál s lehkým a tuhým rámem z hliníkové slitiny, z dutých trubek i vyztužených profilů. Právě ten samotný skelet byla ona zmíněná diplomové práce. Tuhý, stabilní, ale v případě nehody schopný absorbovat hodně energie. Až poté vznikla myšlenka postavit okolo toho dvoumístné sportovní auto.
Za tímto účelem obeslali 36 manažerů různých značek pro dodávky materiálů ke stavbě prototypu. S pozitivní reakcí se jich ozvalo 32. Karoserie byla z laminátu, výbava minimální a pod kapotou motor Volkswagen 1.8, přeplňovaný dvacetiventil naladěný na výkon 210 kW (286 koní) a s točivým momentem 350 N.m.
Motor neměl s autem moc práce, protože vážilo jen 830 kilogramů. Výkon se přenášel přes pětistupňovou manuální převodovku na zadní kola. Zavěšení bylo na obou nápravách lichoběžníkové, tlumiče uložené ve vinutých pružinách pak byly nastavitelné. Za koly BBS s pneumatikami o rozměrech 225/40 R18 vpředu a 265/35 R18 vzadu se nacházely čtyřpístkové brzdy. Kdo měl odvahu, mohl se rozjet až na 264 km/h. Vůz měl 3629 mm na délku, 1852 mm na šířku a 1163 mm na výšku.
Byla to vlastně taková motokára, jen trochu větší. Vůz neměl ESP, ASR ani ABS. Chybělo rádio i klimatizace. Tento stroj zapůsobil, z autosalonu kluci odjeli se třiceti objednávkami. A jelikož bylo jejich auto zatraceně cool, nastavili si tím laťku, kterou hodlali pokračovat. Vzniklá firma Funke a Willy AG tak sídlila v bývalém ruském leteckém hangáru v saském Großenhainu a zákazníci si tak mohli pro svoje nové auto klidně i doletět. Pracovalo zde až 42 zaměstnanců.
Na první vůz označovaný Clubsport navázal také roadster se skládací střechou, bočními okny a topením. Následovala ještě verze Cup pro závodní nasazení. V roce 2006 tu byla druhá generace, která vyměnila motor 1.8 za šestiválec 3.2, taktéž od koncernu Volkswagen. Existovaly tři verze, všechny roadster, ale lišily se výkonem. Základ měl 255 koní (890 kg), Turbo nabídlo 355 koní (930 kg) a vrcholné Turbo S až 415 koní (1049 kg). Druhá generace měřila 3809 mm na délku, 1804 mm na šířku a 1236 mm na výšku.
Celkově se vyrobilo přes 180 těchto motokár, přesné číslo není známo, po roce 2004 už byly údaje o výrobě nepřesné. Tvůrci vybudovali všechno sami, za což byli odměněni cenou Rising Star. Firma bohužel ukončila své působení v roce 2009 a zakladatele ještě stihlo trestní stíhání za finanční podvody. No, byla to asi divočina. Nic to ale nemění na tom, že tito dva studenti zanechali po světě mnoho zajímavých sportovních aut.
Magazín Autobild v testu z roku 2002 uvedl: „Ručička otáčkoměru se posune k hranici 3500 otáček a najednou bez varování propukne peklo. ANO! je nejnovějším příspěvkem Německa k automobilové nerozumnosti.“. Sem tam se nějaký model YES! objeví na prodej. Ceny nebývají moc vysoké, od 20 do 100 tisíc eur. Ťuknout něco tak unikátního ale asi nechcete. A tu pověstnou tuhost skeletu při nárazu si asi taky nebudete chtít vyzkoušet.