Yamaha Tricity je v podstatě běžný městský skútr, který ale díky své koncepci nabízí řadu výhod. Můžete ho řídit i s běžným béčkem nebo řidičákem A1, nabízí extra porci stability navíc a může ho tak řídit i naprostý začátečník. Navíc, ze semaforů odjedete vždy jako první a ve finále nabízí i nejnižší cenu ze všech tříkolových skútrů.
Kapitoly článku:
Také jste jako malí kluci lítali na tříkolce a snili o tom, že až budete velcí, pořídíte si velkou mašinu? Řekl bych, že s koncepcí tří kol máme zkušenost skoro všichni. V takovém případě byla dvě kola sice vzadu, ale na tom tolik nesejde. Tříkolky se zjevně vrací a fenoménem poslední doby nejsou ty šlapací, nýbrž motorové. Do jejich výroby se pouští hned řada výrobců a pokud zůstaneme u těch osvědčených z Japonska, jako první se k tomuto konceptu odhodlala Yamaha.
Osobně jsem měl možnost se sklouznout prakticky se vším, co má dvě kola, od silných silničních sporťáků, přes enduro a kochací choppery a cruisery, až po pohodlné cestovní mašiny. Navíc jsem celé rané mládí strávil v každodenních městských bitvách na klasickém skútru, byť příslušně poladěném. Tříkolka mne ale doposavad míjela. Možná i proto, že jsem na na první pohled nedůvěryhodnou koncepci koukal lehce skrz prsty. Teď možná maličko předběhnu v testu, ale světe div se, ono to funguje. A já byl mile překvapený!
Svěží a moderní vzhled
Yamaha Tricity je moderní skútr s líbivým designem. Stačí jediný pohled a všechno vám tu bude hrát. Lehce sportovní příď, elegantní zapracování přední lampy, proužky denního svícení nebo integrované blinkry. Stejně tak potěší dvojice blatníčků v barvě zbytku kapotáže, eventuálně funkční vyklápěcí stupačky spolujezdce. Zezadu pak Tricity vypadá jako klasický skútr se vším všudy.
Co samozřejmě zaujme, to je koncepce tří kol. Yamaha u Tricity vsadila vše na jednu kartu, a tou je jednoduchost a nízké pořizovací náklady. Není třeba se ale tohoto spojení bát. Zatímco konkurence nabízí sofistikované naklápěcí systémy s elektrohydraulickými ventily a případnou možnost aretace, u Tricity se přední vidlice pohybují na dvou obyčejných vahadlech.
A jak test ukázal, ono to bohatě stačí. Yamaha tím navíc ušetřila hromadu kilogramů a nabídla i menší rozchod kol, takže městský skútr nepozbývá své největší výhody, kterou jsou kompaktní rozměry, obratnost a možnost se proplétat přeplněnou městskou dopravou. Nevýhodou může být nemožnost aretace předních kol, takže na semaforech musíte sundávat nohu na zem a při sesednutí použít klasicky stojánek. V tom bych ale velký problém neviděl. Na to jsme si u skútrů přece zvykli.
A víte co? I díky takovému řešení je Tricity leckdy až o polovinu levnější, než sofistikovanější modely konkurence. Ty navíc při hlubších náklonech zůstanou zaaretovány a náklon už probíhá jen na jednom z předních kol. To už jde ale o režim, na který málokdo dosáhne a vlastně není zase tak důležitý, zejména u skútru.
Jistota dvou
Použitý systém funguje u Yamahy naprosto spolehlivě. Jeho výhodou je obrovská stabilita, která může pomoci nejen začátečníkům. Ti ocení jistotu v náklonech a není třeba se tolik obávat ani nečistot na silnici nebo mokré vozovky. Především jsem ale v průběhu testu ocenil jistotu na nerovnostech.
Zatímco na běžném skútru se snažíte každé díře za každou cenu vyhnout, zde na to později prakticky rezignujete – není to třeba. Zatímco jedno kolo v klidu díru projede, druhé si drží svoji linii a kolikrát o takové nerovnosti ani nevíte. Průjezd Prahou je tak mnohem příjemnější, kanály vás štvou hned o něco méně, přejezd kolejí vás neznervózní a tolik jistoty, kolik jsem měl na kočičích hlavách, nemám snad skoro ani v autě.
Pravda, pořád je třeba mít na zřeteli, že vpředu pracují pneu o rozměru 90/80-14 a vzadu 130/70-13, takže větší a rychleji projeté výmoly s vámi přece jen poněkud zalomcují, ve srovnání s klasickým skútrem je ale jízda s Tricity o poznání komfortnější a příjemnější.
Ba co víc, není třeba se bát ani začátečnických neduhů a sem tam si přibrzdit v náklonu. Předek toho unese o poznání víc, než kdyby zde pracovalo jedno kolo. Skútr se v tu chvíli ani příliš nevzteká a nerovná, navíc brzdy poskytují v případě potřeby solidní výkon i při jízdě ve dvou. Jen je potřeba za ně trochu víc zabrat. Ovládání brzd je klasicky skútrové, tedy páčkami na řídítkách. Pravou ovládáte dvojici předních kotoučových brzd, levou všechny tři brzdové třmeny včetně toho zadního. O řazení se nestaráte, to má na starosti klasický variátor.
Především do města
Ačkoliv je Tricity „stopětadvacítka“ a poskytuje výkon 9 kW, jejím teritoriem by mělo být především město. Není sice žádný závodník, ale sprintuje velmi solidně a ve městě se cítí jako ryba ve vodě. Při rychlosti 70 km/h mu pak začíná docházet dech a do maximálky na hranici 100 km/h už zrychluje jen opravdu velmi pozvolně. Pro delší dojíždění z přilehlých satelitů by to asi chtělo větší kubaturu.
Co ale nemůže Tricity nabídnout zde, oplácí ve městě. Zmíněná užší koncepce umožňuje bez omezení proplétání mezi automobily a jízda s variátorem je maximálně pohodlná. V průběhu našeho testu jsme se navíc pohybovali se spotřebou těsně pod třemi litry, a to jsme skútr příliš nešetřili a občas využili i jízdu ve dvou. O ekologickém pohybu vás informuje i zelená kontrolka na digitálním přístrojovém panelu. Zelená ikonka ECO ale neznačí nic jiného, než jenom informaci „POZOR, PRÁVĚ TEĎ JEDEŠ S NÍZKOU SPOTŘEBOU“. Svítí tedy ve chvíli, kdy jedete z kopce nebo na čtvrt, či maximálně půl plynu. Rady, jak nízké či nižší spotřeby dosáhnout, hledejte jinde.
Ostatně právě plně digitální přístrojovka je také velmi příjemným momentem, který Tricity propůjčuje moderní nádech. Dominantní je údaj o rychlosti doplněný klasicky o ukazatel stavu paliva či počítadlo ujeté vzdálenosti. Navíc jsou zde i hodiny a ukazatel venkovní teploty. To oceňuji a při častém pojíždění po městě na schůzky je to fajn. Jakkoliv zejména teploměr jsem po celou dobu testu podezíral z toho, že měl neustále potřebu si nějakých pár stupňů přimýšlet. S tím se dá žít.
U městského skútru potěší i objemný úložný prostor, do kterého se vejde o něco víc, než jen integrální přilba. Další maličkosti je možné uložit do skromné schránky před koleny a tašku s nákupem zavěsit na výklopný háček. Dostatečně pohodlné je sedlo umístěné ve výšce 780 mm. Váha skútru 150 kg je díky konstrukci dvou kol vpředu maličko vyšší, ale v porovnání s jinými tříkolkami je stále velmi vstřícná a při jízdě, ani při manipulaci na místě, není komplikací. Pochválit lze i elegantní, ale funkční přední štítek, který dostatečně rozhrnuje proudící vzduch a jezdec tak ani při vyšších rychlostech netrpí.
Co mi během testu vadilo suverénně nejvíc, to byla prazvláštní zpětná zrcátka, která vozidla v okolí skútru nezvykle přibližovala. Jde o nezvyk a ztrátu jistoty. V mých očích je to změna pro změnu, která nepřináší žádnou pomoc. Vsadil bych na klasiku, i když zvyknout se na to asi dá. Yamaha k Tricity nabízí v rámci originálního příslušenství kompaktní navigaci TomTom, kterou se mi ale během testu (a ani kolegům na Yamaze) nepodařilo rozchodit. Tricity je k dispozici i ve verzi s ABS, za kterou připlatíte 15 000 Kč. Testovaná verze bez ABS je k dispozici za 104 990 Kč.
Sázka na bezpečí
Tricity 125 mě mile překvapilo svým chováním. Je to obratná tříkolka, u které na její koncepci leckdy i zapomenete. Poskytuje pocit a vlastnosti běžného městského skútru, se kterým není problém se prokličkovat kolonou a ze semaforů vyrazit jako první. Navíc nabídne nečekanou jistotu v náklonech i na rozbité vozovce, solidní cenu, příjemný design a díky své kubatuře a výkonu i možnost řízení s řidičským oprávněním skupiny B a A1. Manipulace s ním je snadná a tříkolka s jednoduchou konstrukcí s dvojicí kol vpředu je tak vhodná zejména pro začátečníky, nebo všechny ostatní, kteří ocení snadný, bezpečný a rychlý průlet městem.
Galerii detailů tohoto skútru si projděte níže:
