Kapitoly článku:
A přece se jedná o jednoho z nejprogresívnějších výrobců automobilů vůbec, například Matra Simca Rancho z roku 1977 se stala předobrazem dnešních automobilů pro volný čas, jakým je Opel Frontera a další - a nejen to.
Značku Matra nesly monoposty, se kterými jezdil a vítězil Jackie Stewart ve formuli 1 a stranou pozornosti této malé automobilky nezůstal ani legendární závod 24 hodin v Le Mans, vítězství z roku 1972, 1973 a 1974 jenom dokumentuje úroveň schopností pracovníků této poměrně malé automobilky. Možná nebude na škodu, když si připomeneme její snad nejslavnější výrobek, ve své době velmi obdivovanou Bagheeru s nekonvenčním uspořádáním tří sedadel v jedné řadě vedle sebe.
Na počátku šedesátých let byla francouzská společnost Matra známá jako úspěšný výrobce komponentů pro letectví a kosmonautiku. Ostatně rakety určené k ničení vojenských cílů na zemi, ve vodě i ve vzduchu jsou i dnes standardní výzbrojí nejen francouzské armády a pýcha francouzského průmyslu – raketa Arianne - by nevznikla, nebýt vydatné pomoci specialistů, jejichž pracovní pláště nesou jmenovky právě se značkou Matra. Konjunktura v průmyslu první poloviny šedesátých let přímo vybízela k podnikání ve více oblastech a Matra, stejně jako celá řada leteckých firem už před ní, zvolila právě výrobu automobilů. Ovšem ne automobilů jen tak ledajakých, pověsti značky Matra mohla odpovídat jen technika té nejvyšší úrovně a tehdy, stejně jako dnes, představovaly špičku jedině monoposty formule 1.
Matra Djet z roku 1965 - tehdy ještě pod taktovkou René Bonneta.
V roce 1964 bylo založeno automobilové závodní oddělení, které se soustředilo výhradně na formuli 1 a sportovní prototypy s nimiž se Matra účastnila vytrvalostních závodů, zvláště nejslavnějšího z nich - „24 hodin Le Mans“. Managementu společnosti však bylo od samého počátku jasné, že aktivity v automobilovém sportu jsou sice dobré pro image značky, ale do kapes podílníků společnosti mnoho franků nepřinesou, spíše naopak, a to i přes dosažené vynikající výsledky. Jako na zavolanou se objevila příležitost získat malou automobilku René Bonneta, vyrábějící sportovní automobily Djet, proslulé svými vynikajícími jízdními vlastnostmi. Zpočátku tento model zůstal ve výrobě takřka beze změn, snad s výjimkou označení výrobce na kapotě, ale již v roce 1967 byl představen vlastní, zbrusu nový typ M 530, s motorem uloženým uprostřed vozu.
Atraktivní sportovní automobil s vyváženými jízdními vlastnostmi se prodával zvláště ve své domovině nadmíru dobře a pozorný divák jej může zahlédnout v celé řadě francouzských filmů té doby, včetně slavných Funésových „Četníků“. Malá automobilka však nestačila produkovat množství vozů odpovídající poptávce na trhu a nezbylo než začít hledat společnost, která by mohla poskytnout dostatečné výrobní kapacity. Volba padla na tradičního francouzského výrobce i u nás známých automobilů Simca, se kterým se výroba automobilů Matra v roce 1969 spojila a dala vzniknout společnosti Matra Simca. Se společností Chrysler France, jejíž součástí byla i Simca, podepsali zástupci značky Matra smlouvu o spolupráci a Matra M 530 se stala atraktivním doplňkem výloh obchodní sítě Chrysler France.
V červnu roku 1973 se veřejnosti představil plod spolupráce těchto dvou firem, sportovní kupé Matra Simca Bagheera. Právě marketingové zkušenosti managerů společnosti Chrysler se staly základem pro vývoj nového sportovního automobilu. Značné investice vložené do výstavby výrobního závodu v Romorantinu, byly dalším předpokladem pro zahájení výroby automobilu, který si vypůjčil jméno od elegantního průvodce malého Mauglího z Kiplingovy Knihy džunglí – černého levharta Baghíry, v anglickém přepisu Bagheera.
Matra M 530 - tentokráte už s podporou společnosti Chrysler France.
Zajímavé detaily zadních světel a interiéru ala divoká šedesátá léta.
Nový vůz se pyšnil třímístnou karosérií z plastických hmot, jejíž tvary nemohly popřít citlivou ruku aerodynamiků leteckého oddělení společnosti Matra. Práci francouzských designérů nenechal bez povšimnutí ani prestižní italský časopis Style Auto, který organizoval každoroční soutěž o nejlepší design karoserie automobilu. Pro rok 1973 přiřkla porota složená ze špičkových karosářských odborníků první cenu právě tomuto francouzskému „sporťáku“. A konkurence přitom nebyla nijak malá. Za Bagheerou skončily takové perly automobilového designu jakými dodnes jsou Lancia Stratos, Ferrari 308 GT Bertone nebo Lancia Beta Coupé. Pokud se týká souhrnu funkčnosti, bezpečnosti, techniky i aerodynamiky karoserie, Bagheera byla podle názoru komise jednoznačně nejlepší.
Zisk prestižních ocenění, jakkoliv zvyšujících přitažlivost výsledku snažení konstruktérů Matry, ale nebyl hlavním cílem. Šlo především o to, nabídnout zájemcům o sportovní automobil francouzské provenience dostupný a současně dostatečně exkluzivní výrobek. Dostupnost, tedy zajímavá cena, měla být dosažena rozsáhlým použitím dílů a celků už vyráběných automobilů Simca. Srdcem vozu se tedy stal motor o objemu 1294 cm3, který se osvědčil v modelu Simca 1100 Special, namísto pod přední kapotu se však usadil napříč před zadní nápravu.
Bagheera ovšem nebyla žádný usedlý sedan a plněním válců životadárnou směsí byly proto pověřeny dva dvojité karburátory Weber, které motoru daly do vínku náležitý sportovní esprit. Kapalinou chlazený čtyřválec, skloněný v motorovém prostoru o 15° vzad, dosahoval výkonu 62 kW/84 k, točivého momentu 108 Nm při stupni komprese 9,8. Na zadní kola byl tento výkon přenášen prostřednictvím hydraulicky ovládané jednokotoučové spojky přes čtyřstupňovou převodovku, která byla v jednom bloku s diferenciálem a rozvodovkou. Také převodovka s řadící pákou na podlaze odvozovala svůj původ od jedenáctistovkové Simcy, stejně jako chladič s elektrickým větrákem, vyhřívání a větrání interiéru.
Skvostná žlutá Matra Bagheera první série. Že by vrchol značky?
Další komponenty z produkce Chrysler France byly použity při vývoji podvozku. Simca 1100 darovala zavěšení kol na příčných trojúhelníkovitých ramenech a podélné zkrutné tyče, přední dvouokruhové kotoučové brzdy s podtlakovým posilovačem a hřebenové řízení. Chrysler France dodal ještě některé kovové díly spodní části karoserie, díly elektrického příslušenství, otevírání oken a zámky. Z produkce Matry pocházely závěsy zadních kol s příčným zesílením trojúhelníkovitých ramen, podélné zkrutné tyče, závěsy nastavitelných zkrutných tyčí uprostřed vozu, příčný stabilizátor vpředu i vzadu, hydraulické teleskopické tlumiče, zadní kotoučové brzdy, výfukový systém, litá kola s pneumatikami o rozměrech vpředu 155/R13 a vzadu 185/R13, systém ovládání výklopných světlometů a hydropneumatického zvedáku zadního vyhřívaného skla.
Tím hlavním, co přitahovalo pozornost, byla přece jen samonosná plastová karoserie vyráběná společností Matra, stejně jako zasklení a kompletní interiér, Karoserie Bagheery, která je přinýtována a přilepena k ocelové kostře, je nádherným příkladem jednoduchých elegantních linií bez zbytečných výstřelků. U původního modelu byl přední nárazník pouze malým černým oválem zasazeným do karoserie, v jehož středu je vstup vzduchu k chladiči, mlhová a směrová světla. Zadní nárazník také nevynikal příliš velkými rozměry a nad ním byla umístěna malá koncová světla.
Nejzajímavější ovšem není u Bagheery její zdařilá karoserie ani podvozek s motorem, ale interiér. Ten totiž zaujme každého, kdo se podívá do vozu. Tři sedadla v řadě vedle sebe jsou poznávacím znamením pro Bagheeru i její následnici Murenu. Seřiditelné je pouze sedadlo řidiče, které je samostatné, kdežto pro dva spolujezdce je určeno anatomické dvoj křeslo. Součástí všech sedadel s neobvykle dlouhými sedáky jsou integrované opěrky hlav a ani Bagheera nijak nevybočuje ze zažitého standardu francouzských automobilů pokud se týká nabízeného pohodlí. Lepší jsou snad jen létající koberce z Pohádek tisíce a jedné noci.
Modernizovaná Bagheera (druhá série) --- Charakteristický interiér
Na palubní desce jsou pod společným krytem umístěny přístroje, jimž vévodí kruhové číselníky rychloměru a otáčkoměru. Volant je dvouramenný s rozměrnou hlavou, řadící páka je umístěna na podlaze. Bagheera postrádá rozměrný středový tunel, charakteristický pro její vrstevníky, díky prostřednímu sedadlu se pro něj už nenašlo místo.