Volvo P1800, praotec nejnovější C30 (veterán)

Když vzniká elegance, létají třísky

Volvo P1800 je dvoudvéřový sportovní automobil s motorem vpředu. Samotný projekt vývoje vozu započal v roce 1957, kdy vedení automobilky toužilo mít ve svém programu sportovní vůz a to i přes totální neúspěch taktéž sportovně zaměřeného typu P 1900, kterého se prodalo pouhých 68 kusů. Duchovním otcem projektu P1800 byl Helmer Petterson, ovšem designové návrhy pocházely z pera jeho syna Pelle Pettersona, který v té době pracoval ve známé italské karosárně Carrozzeria Pietro Frua. Tato firma byla odpovědná za stavbu prvních prototypů označených P958 X1, P958 X2 a P958 X3. Testovací jízdu s prototypem P958 X1 provedl Helmer Petterson již za necelý rok od zahájení projektu v prosinci 1957. Všeobecně se očekávalo, že výroba a prodej P1800 by mohl začít již v prosinci 1958. Podle představ automobilky měl být P1800 vyráběn německou karosářskou firmou Karmann. Zpočátku probíhalo vše hladce a ihned se začalo s tvorbou pracovních výkresů podle dřevěného modelu vyrobeného karosárnou Frua. Bohužel pro firmu Volvo vstoupila na scénu automobilka Volkswagen, která si důrazně nepřála aby Karmann vyráběl pro Volvo. Důvod byl zcela pochopitelný, připravovaný typ P1800 znamenal konkurenci například pro model Volkswagen Karmann Ghia. Volkswagen hrozil okamžitým vypovězením všech kontraktů, přijme-li Karmann zakázku na P1800. Tato skutečnost se málem stala pro P1800 osudnou. Volvo následně oslovilo další výrobce, mimo jiné firmy NSU, Drautz či Hanomag, ale vzhledem k nedůvěře Volva v kvalitu výroby u těchto firem vše nasvědčovalo neslavnému konci celého projektu.

Typ P1900 z roku 1960 – předchůdce P1800

 
Prototypy P958-X1 --- P958-X2 --- P958-X3. 

Karmann Ghia Coupe

Záchranu projektu nakonec obstaral sám duchovní otec P1800 Petterson, který si v jednu chvíli dokonce pohrával s myšlenkou sám ve vlastní režii P1800 vyrábět a dokonce obstaral i finanční podporu od dvou firem, která by umožňovala rozjetí výroby. Až zveřejnění fotografie P1800, která na veřejnosti prokazovala jeho existenci, vyvolala příznivý ohlas a donutila vedení automobilky k opětovnému zahájení hledání výrobce P1800. Výrobní zázemí bylo nakonec nalezeno u britského výrobce Jensen Motors sídlícího ve West Bromwichi. Byla podepsána smlouva na 10 000 kusů modelu P1800. První exempláře P1800 byly veřejnosti představeny na autosalonech v Bruselu a New Yorku již počátkem roku 1960. První sériový P1800 sjel z výrobní linky Jensen Motors v září 1960.

  
Model P1800 z roku 1960 --- Zadní partie modelu P1800 --- Motor typ B18.

 
P1800 a jeho zavazadelník, spolu s palubní deskou.

Pestrá počáteční paleta motorů

Do prvních typů byl montován motor s označením B18 (řadový čtyřválec OHV o objemu 1,8 litru (1776cm3)) s dvojitým karburátorem SU, který dával výkon 75kW (100 koní) při 5500 otáčkách a kompresním poměru 9,5:1. S tímto motorem dosahoval vůz maximální rychlosti až 180 km/h. Tento agregát vycházel z  motoru B36 V8, což byl motor určený pro nákladní automobily a použití jeho "poloviny" umožnilo výrazně eliminovat náklady na vývoj a zároveň dávalo garanci robustnosti a síly. Nicméně díky využití hliníku při konstrukci vážil motor pouhých 143Kg. Do první generace P1800 byla montována čtyřstupňová  převodovka M40 s elektricky ovládaným rychloběhem Laycock de Normanville dodávaným na přání. Spojení motoru a převodovky obstarávala spojka Borg&Beck. Tato kombinace byla označována jako M41. V průběhu výroby P1800 u Jensen Motors docházelo k problémům s kvalitou zpracování zejména problémy s montáží mechanických dílů (slícování) a lakování, a proto byl kontrakt ukončen již po vyrobených 6000 kusech a výroba přesunuta do švédského Goteborgu, kde byl dále vyráběn pod označením P1800 S. Písmeno S značilo místo výroby tedy Švédsko (Sweden). Zároveň s přesunem výroby došlo k posílení výkonu motoru o 6kW, výkon tedy činil 81kW (108 koní), zvýšení výkonu bylo dosaženo především novou vačkovou hřídelí, a tužšími pružinami ventilů, kompresní poměr byl zvýšen na 10,0:1. Další posílení výkonu přišlo v roce 1966 na hodnotu 86kW (115 koní). Nejvýkonnější verze pro export do USA disponovaly dokonce výkonem 135 koní při 6000 otáčkách a kompresi 11,1:1, úpravy těchto vozů prováděly specializované firmy např. anglický Radford, či americký Volvoville. Délka P1800S činila 4,40m a pohotovostní hmotnost 1120kg. Standardní obutí představovaly pneu šíře 165 montované na 15“ ráfcích.

  
Motor B18 o výkonech 100, 108 a 115 koní.

Pohled "pod pokličku"

Interiér P1800 byl střižen sportovně, avšak nikoliv přehnaně spartánsky. Interiéru vévodil volant značného průměru a celá řada kontrolních přístrojů. Prostor na předních sedadlech byl vcelku dostatečný, zadní sedadla byla pojata spíše nouzově. Z dnešního pohledu bychom hovořili o provedení 2+2. Zavazadelník byl též skromného objemu a to až do příchodu typu P1800ES, který vynikal velkorysým zavazadlovým prostorem se zcela rovnou plochou. Od modelového roku 1965, došlo k inovaci zejména předních sedadel, které nebyli příliš pohodlné. Interiér bylo možné v průběhu výroby mimo klasické černé objednat i v červeném, modrém či zeleném provedení. Zásadní novinkou interiéru, co se pasivní bezpečnosti týče, bylo zavedení bezpečnostních pásů. Postupně vedle bezpečnostních pásů přibyly také opěrky hlavy, které následovala sedadla s integrovanými opěrkami hlavy. Zásadní změny interiéru nebyly provedeny v celém průběhu výroby, šlo víceméně jen o změny použitého materiálu či styling drobných detailů.

 
Interiér modelu P1800 z roku 1962 a 1965.

  
Interiér modelu 1800 z let 1970 a 1972, spolu se zadními sedačkami.

  
Model P1800 ES z roku 1973 a jeho interiér --- Zavazadelník stejného modelu --- Zavazadelník po sklopení sedaček.

Nová evoluce motorů

Další zvýšení výkonu provedené v roce 1969, tentokrát na 89kW (120Hp) již znamenalo zástavbu nového motoru s typovým označením B20, což byl opět čtyřválec, ale tentokráte již o objemu 2,0litru (1986cm3). Kompresní poměr činil nejprve 9,5:1, maximální výkon byl dosahován při 5800 otáčkách za minutu. Většina dílů tohoto motoru pocházela z typu B18, což se opět pozitivně promítlo na snížení nákladů na vývoj. Paradoxní je, že typové označení P1800S nadále zůstávalo, ačkoliv by se nabízelo označení P2000. Rok 1970 se nesl ve znamení dalšího vylepšení motoru o vstřikování paliva systémem Bosch D-Jetronic (později opět mechanický K-Jetronic) a zvýšení výkonu na 92kW (124Hp), při 6000 otáčkách a kompresi 10,5:1 což vozu umožňovalo dosáhnout maximální rychlosti až 190km/h. Zároveň s těmito inovacemi došlo ke změně označení na P1800E. Do typů P1800E a ES byla alternativně vedle klasické čtyřstupňové převodovky od firmy ZF (typ 410) montována i třístupňová automatická převodovka BW 35 (Borg-Warner).

  
Nové motory B20 o výkonech 120, 130 a 135 koní.

Pomalý konec

Typ P1800E byl ve výrobě až do roku 1972, kdy byl nahrazen typem P1800ES. Důvodem k obměně typu byla jistá zastaralost, kterou zcela neodstranilo ani vylepšení v podobě typu 1800E. Celá změna designu měla maximálně vycházet ze soudobých linií, takže nakonec zvítězil návrh vytvoření jakéhosi hatchback/kombi s unikátními celoskleněnými zadními dveřmi a inovovanými zadními sdruženými svítilnami. Z dnešního pohledu, by celá tato kreace byla nejspíše nazývána jako sportkombi. Tento model byl označen P1800ES. Výkon motoru u P1800ES vzrostl až na 135Hp s maximální rychlostí 185Km/h. Akcelerace z 0 na 100km/h trvala 10,8s.  U typů P1800E i P1800ES došlo ke zkrácení délky na 4,317m, ovšem hmotnost narostla až na 1210kg. Standardní obutí představovaly pneu šíře 165 a 185 (od roku 1972) na 15“ ráfcích. V průběhu výroby bylo P1800 nabízeno v celkem 16 barevných odstínech včetně dvou metalických.

  
Evropská verze modelu P1800E --- Verze pro Spojené státy --- Model P1800 ES.

  
Model P1800 ES v celé své kráse.

Výroba modelu P1800 byla ukončena 27 června 1973 ve 14 hodin, a to i přesto, že automobilka jednala s firmou Sergio Coggiola o pokračování výroby P1800, který by pokračovala s označením P1800ESC nebo s označením Volvo Viking. Tyto jednání však nevedly k dohodě a výroba byla po 13 letech a 47 485 vyrobených kusech definitivně ukončena.

Ovšem i po oficiálním konci výroby žilo Volvo P1800 svůj zajímavý život i dále. Ačkoliv typ P1800 nikdy oficiálně neexistoval ve verzi cabrio, přesto se v nabídce prodejce sídlícího na Long Island (NY, USA) model Convertible objevil a vyráběn byl za použití náhradních dílů. V roce 1962 se bílé Volvo P1800 s registrační značkou ST1 se stalo i hvězdou televizního seriálu The Saint (Světec) s Rogerem Moorem v hlavní roli. Další Volvo P1800 z roku 1966 majitele Irwina Gorgona z East Patchogue (NY, USA) je zapsáno v Guinessově knize rekordů za nejdelší najetou vzdálenost, která u tohoto vozu od data výroby do března 2004 činila 2,219,751 mil, tedy 3,572,342 km.

 
Volvo P1800 Convertible --- P1800 - The Saint

Volvo P1800 se ani během své výroby ani nikdy poté nestalo kultovním vozem své kategorie v pravém slova smyslu, ani vozem který by patřil k opravdovým klenotům automobilového průmyslu. Přesto jde o krásný vůz, který zanechal svůj svébytný otisk v automobilové historii a dnes je ceněným a vyhledávaným sběratelským kusem, na který je každý jeho majitel právem pyšný.

Odkaz P1800 lze najít u připravovaného modelu C30, kde řešení prosklené zádě je zcela jasně inspirováno původním řešením použitým právě u P1800ES.

 

Nové Volvo C30 Koncept

A mezikrok od P1800 k C30 - Volvo 480