Volvo C30 1,6: lenivý, ale komfortní krasavec

(test) Volvo C30 přitahuje svým designem pozornost od prvního představení. Nyní konečně přichází na trh, jede tak dobře jak vypadá?
Seznam kapitol
  1. Historie, Úchvatný design, Líbivý interiér
  2. Základní motor, Anděl ve městě i na dálnici, Dynamika
  3. Volba motoru, Závěr, Technické parametry
  4. Kompletní fotogalerie

Volvo si od něho hodně slibuje. Prvně od modelu 480 z osmdesátých let cílí na mladé lidi s líbivým hatchbackem. Nostalgie funguje nejlépe ve spojení s moderní technikou. Jaký je nový hit značky Volvo pro mladé?

V roce 1995 byl na evropský trh pod označením S40 uveden zbrusu nový sedan a kombi, které ve výrobě nahradily model 450. Vyráběly se v nizozemské továrně NedCar, společném podniku s Mitsubishi, které na stejném základě vyrábělo neméně zajímavý model Carisma. Ačkoliv se jednalo o stejný základ, obě auta byla hodně odlišná, konkrétně z 5 000 dílů měla celých 80 % rozdílných. V roce 2000 prošly oba modely Volva faceliftem a v roce 2004 se zákazníci dočkali druhé generace. Ta dostala zbrusu nový podvozek, který je v rámci koncernu Ford společný s Fordem Focus a C-Max nebo Mazdou 3. Taková je stručná historie technického základu nového Volva C30.

Ideovým základem pro nový hatchback se stal model 480, jehož uvedení se od začátku osmdesátých let tak dlouho odkládalo, až přišla japonská konkurence se obdobně atraktivními  hatchbacky. Přesto se Volvo 480 neztratilo, naopak. V roce 1986 byl uvedený model natolik sexy, že se bez problémů vyráběl právě až do roku 1995, kdy ho nahradily „nizozemské” S40 a V50.

Na nový hatchback od Volva se tak čekalo dlouhých dvanáct let. Volvo si dalo záležet, aby nový model působil co nejatraktivněji a tak jeho uvedení věnoval takřka dvouletou marketingovou a mediální kampaň. Základem se stal právě model S40, postavený na podvozku Focusu.

V testu jsme měli základní benzinovou šestnáctistovku, kterou bychom mohli srovnat s osmnáctistovkou pod kapotou Volva 480 ES. V kombinaci s ní se jedná o vozítko na efekt, nevhodné pro jakékoli závodění, ke kterému přitom vzhled vozu (své okolí) tolik svádí.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Úchvatný design

Švédský hatchback měří na výšku 1 447 mm, na délku 4 252 mm, na šířku 1 782 mm a rozvor kol činí 2 640 mm.

Energický seveřan upoutá robustním dojmem, který umocňují mohutné plastové nárazníky a nástavce ve stříbrné barvě. Příď je mnohem dravější, než u sourozenců, navíc nám připomíná Mitsubishi Galant nebo starší BMW. Masivní příď splňuje vysoké nároky na ochranu posádky, ale i chodců při případném střetu s nimi. Při menších nárazech nedojde k masivní destrukci a náraz pohltí vyspělé deformační zóny. Ostatně ona robustnost si vybrala daň v podobě hmotnosti 1 279 kg, která s benzinovou jednašestkou nedovolí sportovní jízdu.

Gril chladiče s černou mřížkou je orámován chromovanou lištou, která v kombinaci s černou perleťovou metalízou působí agresivně. Přední světlomety s čirou optikou mají černé vnitřní orámování a xenonové výbojky do modra, což opět ozvláštňuje cétřicítku a posouvá ji směrem tuningovým vozům.

Přední nárazník je takřka plně integrovaný do karosérie, o to výraznější jsou prahy a přední spoiler v chladné stříbrné metalíze, který působí doslova brutálně. Vnější zpětná zrcátka jsou nelakovaná, ale vzhledem k černé barvě vozu si toho sotva všimnete.

Pohled zboku naznačuje agresivní proporce vozu. Mohutná příď nekoresponduje s krátkou zádí bez spoileru. Linka předních blatníků pokračuje spodní hranou bočního prosklení, na rozměrné přední dveře navazují zužující se boční okna za B sloupkem.

Záď vozu si vzala inspiraci u modelu 480. Svalnaté zadní blatníky udržují designovou příbuznost ke kombi modelům od Volva, zadní nárazník působí nadměrně mohutně a uprostřed jej odlehčuje subtilní víko zavazadlového prostoru, které je vyrobeno ze skla s plechovým rámem. Právě zde je návaznost na model 480 z osmdesátých let.

Dvoubarevná karoserie je zajímavý nápad a v námi testovaném provedení vytahuje atraktivní proporce malého Švéda ještě více do popředí. Ne vždy tomu tak ale je, např. světlá barva karoserie s černými doplňky dělá z atleticky vylížejícího vozu podivný allroad, kterým pochopitelně zdaleka není.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Líbivý interiér

Rozměrné přední dveře umožňují pohodlné nastupování na přední sedadla, ovšem dostat se dozadu vyžaduje jistý cvik. Pasažéři na předních sedadlech mají k dispozici pouze průměrný prostor. Za volant se bez větších problémů poskládá i dvoumetrový chlap, uvolněně se za ním ale nikdy cítit nebude. Na vině je především omezená nastavitelnost předních sedadel, a to jak v podélném směru, tak na výšku. Zkrátka sedíte i v nejzazší poloze příliš vysoko a blízko volantu. Oddálení „kormidla” situaci vyřeší, za ideální ale pozici za volantem označit nelze.

Sportovně vyhlížející sedadla jsou především pohodlná. Jejich výplně si spíše než na nekompromisního bodyguarda hrají na laskavého andílka - v zatáčkách dovolí tělu umírněný pohyb, ale laskat vás budou i na nekvalitní silnici. Pocit jemnosti podtrhuje i příjemná červeno-černá potahová látka.

Jestliže vás pohodlná sedadla určitě neunaví, pak pravá ruka brzy spočine na středové opěrce, která rovněž slouží jako box na drobné předměty a občerstvení.

Řešení palubní desky je víceméně klasické, její měkké plasty jsou příjemné na pohled i omak. Snad pouze provedení středového panelu po vzoru modelů S40 a V50 lze stále označit za novum. Panel je předsunut před středovým sloupkem, což především dobře vypadá, ale také to vytváří praktickou přihrádku za tímto panelem.

Rozmístění ovládacích prvků je intuitivní, zacházení s nimi je bezproblémové.

Milovníky hudby potěší audiosoustava Dynaudio s CD přehrávačem. Vůz byl navíc vybaven elektronickém klíčem bez klasických zoubků, který se ovšem klasicky zasouvá do elektronického zámku na palubní desce. Pokud by se vám vybila baterie, skrývá v sobě integrovaný hliníkový klíč zámku dveří řidiče, kterým lze vůz otevřít.

Na zadních sedadlech najdou místo pouze dvě osoby. Či spíše dvě děti, místa zde není na rozdávání. Ostatně, C30 je pouze třídvířko, a tak se zástupy cestujících směřujících na zadní sedadla zřejmě nebudete počítat již při koupi.

Zavazadlový prostor má základní objem 446 litrů, zvětšit jej lze sklopením zadních sedadel. Rovné dno ukrývá plnohodnotnou rezervu a povinnou výbavu, zavazadlový prostor bez klasického horního plata lze zakrýt plastovou roletkou, která je trochu neskladná. Víko zavazadelníku si zaslouží pochvalu. Oproti obdobnému systému v kolínských trojčatech Volvo dbalo, aby víko nevyluzovalo pazvuky a tak má na sobě usazen plechový rám dosedající na karosérii pryžovým těsněním.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Historie, Úchvatný design, Líbivý interiér
  2. Základní motor, Anděl ve městě i na dálnici, Dynamika
  3. Volba motoru, Závěr, Technické parametry
  4. Kompletní fotogalerie
Test ojetiny Mini One: Britské retro úžasně jezdí, trápí jej ale motory

Ojetina: Mini One

Druhá generace hatchbacku mini se začala nabízet před jedenácti roky. Dnes ji v nabídce bazarů naleznete za ceny od 120 tisíc korun. Na co si dát pozor?

včera | David Rusol
Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

17.  10.  2017 | Michal Žďárský | 4 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků