S VW Touareg napříč Marokem: Existuje vůbec něco, co nezvládne?

Čtyři dny v autě, skoro 1300 ujetých kilometrů a mraky různorodých zážitků, které bych jinak nepochytil za celý rok. Nějak takto by se dalo ve zkratce shrnout putování Marokem za volantem jednoho z nejlepších SUV dnešní doby.

Řada Čechů každoročně řeší, kam na dovolenou, asi ale nebudu moc daleko od pravdy s tvrzením, že to kolikrát bývá stále na jedno brdo. Týden u moře, hotel, každý den v podstatě to samé jídlo a zážitky mimo rezort by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Opálení za pár týdnů zmizí a na fotky v telefonu narazíte spíše náhodou, nebo když si chcete zkrátit čekání na úřadech. Chtělo by to změnu.

Reportáž: Jak se fotí rallye Dakar

Reportáž: Jak se fotí rallye Dakar

Co nechat válení na pláži na jindy a vyrazit na pouť, na které je zážitkem i jindy nudná ranní hygiena? A to hezky „v sedle“, lépe řečeno za volantem Volkswagenu Touareg, který se na čtyři celé dny stane vaším nejlepším kámošem. Bude vás to sice stát balík, ale pokud vezmu v úvahu, co všechno za vaše peníze dostanete, je to vlastně ještě docela pohoda. Ale o financích až později.

Příští zastávka: Marrákeš!

Putování, o kterém vám chci vyprávět, nebylo běžnou novinářskou akcí. V jejich případě víme, na co zhruba se můžeme připravit, tenhle africký výlet však byl mixem úplně všeho. Propozice nás upozorňovaly na vysoké i nízké teploty, dokonce i na sníh, který se při pomyšlení na Afriku jenom tak někomu nevybaví. Jenže my míříme do Maroka za vším, co k němu patří, včetně pohoří Vysoký Atlas, jehož nejvyšší bod (Džabal Tubkal) leží ve výšce 4167 metrů nad mořem. A tam se může dít vlastně cokoliv.

Začínáme v Marrákeši. Je to krásné město se širokými bulváry, luxusními obchody a hotely, kam jenom oko dohlédne, místní si ale neodpustí ani divadélko pro turisty. Chcete se vyfotit s dromedárem tak, aby to vzdáleně vypadalo, že jste s ním v poušti? Není problém, jenom se připravte na to, že je přivázán za nohu ani ne půlmetrovým lanem, vy stojíte před obrovskou plachtou a šlapete v tom, co to zvíře stihlo během chvíle vyprodukovat. No, raději odsud pryč…

Takto vypadá VW Touareg za milion a půl. Má nový základní motor i výbavu

Takto vypadá VW Touareg za milion a půl. Má nový základní motor i výbavu

Dny tady mají trochu jiný průběh než u nás. Před osmou ráno stojím před hotelem, venku tma a zima, kolegové si dávají načas. Není nás málo. Vedle čtyř Čechů jsou s námi ještě Rusové a Korejci, kteří si prostřednictvím tohoto tripu připravovali půdu na červnové uvedení Touaregu na jejich trh. Tohle seskupení měli na starosti němečtí instruktoři Heike a Peter, které doplňoval Ingo z Ingolstadtu, zodpovědný za marketing dobrodružných výletů pořádaných přímo automobilkou Volkswagen.

Vstávat a „cvičit“!

První den byl co do ujeté vzdálenosti nejnáročnější. Čekalo na nás téměř šest set kilometrů z celkových asi třinácti set, které máme v Maroku ujet. Až na nestandardní pneumatiky General Grabber AT3 nebyly naše Touaregy v ničem jiné od těch, které koupíte i u nás. Všechny měly pod kapotou třílitrový turbodiesel s výkonem 210 kW a točivým momentem 600 N.m, byly vybaveny off-road paketem, který přidává ochranné prvky podvozku, 90litrovou nádrž namísto standardní 75litrové, šlo o linii R-Line a v záloze jsme měli nejenom veškerou komfortní výbavu včetně panoramatické střechy, ale třeba i systému nočního vidění.

Na obzoru už pomalu začalo vykukovat slunce, když se ve vysílačce ozvalo, že jsou před námi tak čtyři hodiny jízdy „rovně“. Pozlacený Marrákeš necháváme za zády a otevírá se před námi ten pravý a nefalšovaný pohled na Maroko. Vesnic jsme projeli bezpočet a vesměs to v nich zelo prázdnotou. Na ulicích potkáte téměř výhradně muže, ne že by se ale předřeli. Posedávají u otevřených garáží a restaurací a kolona sedmi Touaregů je nechávala chladnými.

S VW Touareg poprvé na českých silnicích: Bratislavské pohlazení

S VW Touareg poprvé na českých silnicích: Bratislavské pohlazení

Příliš se nezdržujeme, asi po sto kilometrech však zastavujeme a poprvé ochutnáváme „marockou whisky“. Takhle tady říkají tradičnímu čaji Touareg (to je ale náhodička!) servírovanému výhradně muži do malých skleniček. Je směsicí zeleného čaje a máty a má tak výraznou hořkou chuť, že si do malé „decovky“ všichni házeli spousty kostek cukru. Nastřelí vás takovým způsobem, jako byste vypili hrnek hodně silné kávy.

Taková vzpruha přišla vhod, protože se silnice začala náramně klikatit a my stoupali výš a výš. Aby ne – čeká nás asi nejnebezpečnější část cesty, průsmyk Tizi n'Tichka vedoucí z Marrákeše skrze Vysoký Atlas do města Warzazát (Ouarzazate, natáčely se zde třeba filmy Mumie a Gladiátor). Je snadné nechat si strhnout pozornost zasněženými vrcholky hor, přitom ale stačí okamžik a zničíte auto nebo rovnou někoho přejedete. Ne všechny úseky průsmyku jsou totiž dokončené a ne všude platí, že na sobě pracovníci mají reflexní prvky. Klidně se pak může stát, že se před vámi v oblaku prachu zjeví člověk a vy máte co dělat, abyste se mu vyhnuli.

Časté střídání povrchů bylo také zkouškou komfortu Touaregu. Že je na asfaltu i navzdory nazutým „átéčkům“ tichý, jako by jel po klasických silničních gumách, jsem si už zvyknul, on si ale v pohodě poradil i s výtluky, blátivými hlubokými kalužemi a tunami všudypřítomného prachu. Neříkám, že by šlo o oblast zapovězenou čemukoliv jinému, jenom málokteré auto by ale poskytlo takový mix jistoty a komfortu, i když zrovna nejedete úplně krokem.

Touareg dostane noční vidění. Není to ale první VW s tímto systémem

Touareg dostane noční vidění. Není to ale první VW s tímto systémem

S výjimkou nebezpečného průsmyku byl celý den v podstatě na asfaltu, jenom na chvíli jsme si vyzkoušeli bloudění v písku podél vyschlého říčního koryta. Kilometry ubíhaly, s každou zastávkou do sebe lijeme další marocké čaje a krajina se začíná pomalu barvit dožluta. Městu Warzazát se tady přezdívá Dveře pouště, my ale míříme mnohem, mnohem dál. Téměř 600kilometrovou pouť totiž zakončujeme v malé vesnici Merzouga poblíž hranice s Alžírskem, a aby byl zážitek stoprocentní, nespíme v hotelu, ale pouštním kempu.

Podobných zařízení byste v okolí napočítali desítky, dostat se k nim už ale vyžaduje čtyřkolku. Vůbec poprvé přepínáme Touareg do režimu Off-road, ve kterém dojde k deaktivaci protiprokluzu, omezení stabilizačního systému (ESP pak můžete úplně vypnout v nastavení vozu), pneumatický podvozek si poskočí o úroveň výše a při určitém klesání se sám aktivuje asistent pro sjíždění kopců. Šlo ale spíše o „sichr“ než nutnost, protože opravdové duny nás čekaly až následující den.

Nocleh nacházíme až se západem slunce, teplota strmě klesala a marocký čaj přišel vhod. Nebyl jsem sám, kdo si berberský kemp v saharské poušti představoval trochu prostší. Na turisty jsou tady podle všeho dobře připravení, vždyť na okolních dunách kdekdo jezdí na snowboardu a údajně je to hrozná legrace.

Kdyby mi ale někdo řekl, že budu chodit po kobercích a spát ve stanu vybaveném jako hotelový apartmán, asi bych se mu vysmál. Elektřina, sprcha, záchod, umyvadlo… takovou postel nemám ani doma! Žádný div, že za nocleh v podobných zařízeních zaplatíte klidně i 300 eur, je to ale se vším všudy. Tedy i tažínem na všechny způsoby.

Co je to tažín?

Tajine/tažín není konkrétní recept, ale styl vaření ve speciálním hrnci s kónickou vysokou poklicí, kde se využívá stékání přebytečné páry zpět do hrnce. Používá se libovolné maso i zelenina, pokrájené na větší kusy, různé druhy koření... V mnoha dalších úpravách se přidává například i červená čočka, cizrna či fazole.
Zdroj: recepty.cz

Kdo asi zapadne jako první?

Rána v poušti bývají chladná a nejsem si úplně jist, že všichni „účastníci zájezdu“ absolvovali ledovou sprchu. Já si ji však dal se vším všudy a s otevřenou pusou sledoval svítání v dunách. Nic podobného jsem nezažil. Vnímání vzdálenosti je tady úplně jiné než obvykle. Slyšíte kolegy, jak se baví zdánlivě blízko vás, ale cesta k vám jim trvá deset minut.

Druhého dne jsme měli ujet pouze 65 kilometrů, jenže převážně v dunách a šnečím tempem. Tohle jsem si vyzkoušel úplně poprvé a Peterova názorná instruktáž proto přišla vhod. Základem je mít co největší styčnou plochu pneumatik, kola našich Touaregů pro upouštíme z původních 2,5 atmosfér na 1,2 vpředu a 1,0 vzadu. Překvapivě využíváme základní režim Off-road se zaměřením na písek (vypne asistent rozjezdu do kopce) a jen s lehce zvýšenou světlostí. Už ale máme natvrdo zařazenou jedničku, protože pojedeme krokem.

Musíte umět číst terén: pokud v písku nevidíte vzorek pneumatik, je podklad měkký a při špatné práci s plynem snadněji zapadnete. Nemůžete ani naplno zabrzdit, protože se vůz hned zaboří všemi čtyřmi koly. V písku nikam nespěcháte, sjezdy provádíte se srovnanými koly, a když náhodou zapadnete, nesmíte zpanikařit a snažit se z toho dostat plynem. Na ten je třeba šlapat jemně a současně rychle točit volantem na obě strany. A pokud ani to nezabere, musí vám někdo pomoci. Buď vlastní silou, nebo pomocí druhého vozu. Ani jedno z toho není v dunách úplně jednoduché.

Technická data VW Touareg 3.0 TDI: Jak si stojí proti Q7?

Technická data VW Touareg 3.0 TDI: Jak si stojí proti Q7?

Přiznám se, že jsem měl z jízdy v písku fakt respekt. Snažím se držet instruktora Petera a s každým metrem si uvědomuji, jak je to třeba v porovnání s jízdou ve sněhu jiné. Auto se ovládá velice lehce a hranice mezi stavy „všechno je v pohodě“ a „sakra, zapadnul jsem“, je tenčí než vlas. Však se mi to také stalo jenom po pár minutách za volantem, zrovna když jsme s kolegou vtipkovali, koho asi bude Peter tahat jako prvního. Nevyjel jsem ani první dunu…

Bylo zle. Čumák zabořený v písku, zadní kola odlehčená, nepomohlo spuštění podvozku na nejvyšší světlou výšku ani vychytávky s volantem. Peter ke mně pomalu nacouval, připojili jsme lano, a jakmile cuknul, já pomohl plynem a auto bylo venku. Styděl jsem se vzal to jinudy, jakmile jsem ale zastavil v bezpečné vzdálenosti od ostatních, mohli se Peter s Heike vracet tam, kde jenom pár chvil před tím stál můj Touareg. Bylo nám řečeno, že se tohle prostě stává a všechna naše auta za ten den zapadnou klidně i třicetkrát.

Jenže víte co? Mně to stačilo jednou a všechny ty rady začaly dávat smysl. Za volantem jsem si byl stále jistější. Projeli jsme, co se dalo a ani se u toho nenadřeli, protože auto dělalo vlastně většinu práce za nás. Netrápíte se při sjezdech, protože si Touareg brzdy ovládá sám. Kdykoliv jde do tuhého, lehce přišlápnete plyn a takhle pořád dokola.

Musíte se naučit auto vnímat úplně jiným způsobem. Zvládnete-li to, automaticky kalkulujete i s tím, jak se vám na daném povrchu sklouzne příď, kdy je třeba točit a kdy raději pro zpomalení využít samotný odpor písku. Teoreticky to není nic světoborného, jenže zkuste si to na vlastní kůži. A to sedím v autě, které je doslova napěchované moderními systémy, čímž na dálku smekám před Berbery, kteří poušť křižují v Land Cruiserech bez elektronických pomocníků.

Nový Volkswagen Touareg má české ceny. Takto vypadá nejlevnější verze

Nový Volkswagen Touareg má české ceny. Takto vypadá nejlevnější verze

Ovšem pozor: nemám tím na mysli, že jsem se hned naučil číst duny a můžu vyrazit na Dakar. To je totiž úplně jiná disciplína, což si všichni uvědomujeme záhy poté, co náčelník zavelí „Volno!“ a můžeme si v dunách razit vlastní cestu. To můžete zapadnout v podstatě hned, můžete také dojet do míst, ve kterých se nelze otočit, nebo mylně odhadnete situaci a zůstanete viset na břiše na hraně duny. A to jsou stále ty lepší případy. I proto tak obdivuji borce na dakarské rallye, a to nejenom závodníky, ale třeba i fotografy a kameramany. Jsou totiž kolikrát odkázáni pouze sami na sebe.

Nebudu zastírat, že jsme se také museli potýkat s drobným problémem, s využitím Peterova návodu na vyproštění zapadlého auta a pomoci vlastních sil jsme se však dokázali z nesnází dostat. Tohle všechno ale byl pořád jenom trénink, přičemž „maturita“ na nás čekala v závěru odpoledne. Výjezd na nejvyšší dunu (během pár desítek vteřin jsme vystoupali o 65 výškových metrů od místa výjezdu) totiž neprobíhal šnečím tempem, a přestože jsem dostával do vysílačky jasné instrukce o tom, jak to mám provést, pořád existovala velká šance, že se něco pokazí.

Tentokrát už to nebylo na jedničku, ale vytočenou dvojku mezi keři, kde se Touareg bez podpory asistenčních systémů valil šedesátkou. Peter nám prozradil, že na tomto místě čtrnáct dnů nefoukalo a nemáme se nechat rozhodit roletou vyjetou od předchozích expedicí, já spíš ale musel bojovat sám se sebou a nepovolit plyn, protože samotný písek má obrovský brzdný efekt. Jako pokusný králík naší posádky jsem ani nevěděl, co mě čeká za dalším zlomem…

Sešup dolů, jak jinak, navíc v tak pitomém rozhození, že si to Touareg mířil bokem do posledního keře, který jsem měl objet. Rychlé kontra, noha pořád na plynu a expresní traverz přímo po hraně duny, za níž by se ztratil i pětipatrový panelák. Zbývalo už jenom „zaparkovat“ čumákem dolů, aby pak bylo možné auto „spustit“ z duny. To už byla brnkačka, protože stačilo udržovat směr a Touareg díky kontrolovanému sjezdu všechno zvládnul sám. Ale víte co? Nahoře jsem se klepal jako ratlík.

Ne na všech frontách to ale šlo tak dobře. Vzpomínáte si na naše korejské kolegy? Celkem chápu, že se stranili kolektivu, tažín jim moc nejel a místo toho srkali vlastní nudle s omáčkou. Nejde mi ale na rozum, jak může někdo řídit v gumových nazouvácích a na vrcholu duny to namířit rovnou na lidi, kteří museli uskakovat. Video, které natočil jeden z ruských kolegů, hovoří za vše. Já to viděl ještě z trochu jiného pohledu, protože „korejský“ Touareg zastavil jen kousek od zadních dveří toho mého, ve kterých jsem zrovna seděl. Hlavně, že se nikomu nic nestalo…

Na jeden den bylo toho dobrodružství až až, začalo se navíc rychle stmívat. V dunách jsme nakonec ujeli asi 25 kilometrů s průměrnou spotřebou okolo 40 litrů na sto kilometrů. Přesun do nedaleké Merzougy (ano, tamtudy jsme už projížděli) probíhal v poklidu, byť v některých pasážích jsme museli poprvé vyšroubovat podvozek na maximum. Zbývalo už pouze dofoukat kola a jít to zalomit. Jsme v polovině, máme ujeto něco přes 650 kilometrů všude možně, ale zatím jsme netankovali.

Minitest VW Amarok 3.0 TDI V6 4Motion Aventura: Všech pick-upů král

VW Amarok 3.0 TDI/190 kW 4M (minitest)

Volkswagen, nikoli bez souvislosti s novým emisním měřícím cyklem WLPT, pozměnil motorovou nabídku svého již deset let sloužícího pick-upu Amarok, který nyní nabízí v podstatě jediný motor. Nebojte se, jsou to dobré zprávy.

21.  3.  2019 | Petr Schnagl | 46 příspěvků
Minitest Renault Kadjar 1.3 TCe: Malé srdce, velké odhodlání

Renault Kadjar 1.3 TCe (minitest)

Kadjar se v přívalu nových crossoverů možná poněkud ztrácí. O to více ale zaujme, když začnete zkoumat, co je za tou nenápadnou fasádu. A to i malé třináctistovce navzdory, protože funguje pozoruhodně dobře.

19.  3.  2019 | Miro Mihálik | 13 příspěvků
Minitest Honda CR-V 2.0 i-MMD Hybrid 2WD: Napravení reputace?

Honda CR-V 2.0 i-MMD Hybrid (minitest)

Honda se u nové generace modelu CR-V vzdala naftového motoru. Alternativou je hybrid s velice slušným výkonem 135 kW, který mě fascinoval ve více ohledech. Hlavně pak technikou.

17.  3.  2019 | Jan Mička | 37 příspěvků