Víkendové čtení: XIII. Oldtimer Gallery Moskva

Reportáže z moskevské Oldtimer Gallery se u nás již pomal stávají tradicí. Nedávno jsme vám přinesli reportáž z jejího dvanáctého „vydání”, dnes se podíváme na to třinácté. Sorokinova prodejní výstava s tradičním názvem Oldtimer Gallery se tentokrát konala ve dnech 19. až 22. března a nabídla nepřebené množství technických archiválií a historických vozidel. Opět se jednalo o největší událost v regionu, která tentokrát hostila více než 51 000 návštěvníků.

Hlavním témtem akce byla opět oslava klenotů minulého století, které nás mají v dnešní době ultramoderních technologií, kdy člověka pomalu nahrazují počítače, stále čím oslovit. Snad i proto oslovují historická vozidla stále širší sociální skupiny, sběratelství tohoto druhu tak není pouze výsadou oligarchů s rozložitými a drahými sbírkami. Na moskevském výstavišti se tito lidé posledních několik let potkávají pravidelně dvakrát do roka, vždy na jaře a na podzim. Objevují se zde stále nové projekty, pokaždé se tu setkáme s nějakým čerstvě zrenovovaným krasavcem, vždy na tomto místě proběhne řada významných obchodů, ale především se na Oldtimer Gallery setkávají milovníci historie všelikého stáří, pohlaví či finančního zajištění. K samotným vozidlům se dostaneme za chvíli, takže začneme od konce, tedy ze spektra, které s historickými automobily a motocykly souvisí jen více nebo méně těsně. 

Společnost Bergs Association nabídla škálu svých garážových projektů. Historické vozidlo musí být pochopitelně uchováváno pod střechou, ale se starým kurníkem se nespokojí ani jeho majitel, ani sám duch historie. Bergs v Moskvě představil řadu garáží nejrůznějších konstrukcí a velikostí, ale též celé spektrum různých materiálů a dekoračních předmětů včetně speciálních retrospektivně orientovaných textilií.

Na Oldtimer Gallery se pak prezentovala škála ruských a zahraničních obchodníků, kteří zde nabízeli historický nábytek, porcelán, dále třeba šperky, obrazy, knihy a další předměty, které s sebou přinášejí kouzlo dávných časů. Na Oldtimer Gallery se sešli veterání sovětského motoristického sportu, aby se zde svými podpisy zvěčnili na kapotě zeleného závodního vozu VAZ 2101. Slavnostního zahájení se zúčastnil také jeden z nejznámnějších ruských herců Leonid Jarmolnik, jenž je zároveň vášnivým veteránistou.

Samozřejmostí se na všech Oldtimer Gallery stal bohatý doprovodný program, který i letos návštěvníky i vystavovatele zanesl o řadu dekád zpět a umožnil jim zlepšit jejich prožitek kouzla dávných časů. Přítomní se mohli ponořit do atmosféry plné šumivého vína, okouzlující vůně, květinových instalací, ale též dámských klobouků či tanečního umění.

Březnová Oldtimer Gallery byla opět plná hudby. Vystřídala se zde řada hudebníků a formací, kteří přednesli škálu stylů od klasické hudby přes klasický swing až po moderní interpretace jazzu. Nejčastěji zněla americká a ruská populární hudba z dvacátých až šedesátých let včetně folklórních skadeb. Sběratel Oleg Borisov představil část své sbírky sošek a emblémů, které kdysi zdobily chladiče vozů  Rolls-Royce, Bentley, Cadillac, Isotta-Fraschini, Lincoln, Maybach, Mercedes-Benz, Packard nebo Hispano-Suiza.

Pojďme se ale v krátkosti podívat na ty nejzajímavější exponáty.

Perličky z XIII. Oldtimer Gallery v Moskvě

Známý ruský malíř Nikas Safronoff a vůdčí osobnost tradice Oldtimer Gallery Ilja Sorokin v otevřeném voze GAZ-13

Málokdo dnes ví, že takřka všechny armády světa měly na počátku dvacátého století disponovaly zvláštními cyklistickými oddíly. Na březnové Oldtimer Gallery tuto skutečnost připomněla expozice cyklistického muzea Andreje Myatijeva, na níž se sešly bicykly z obou světových válek. K vidění zde byly také zvláštní zbraně, uniformy a specifické doplňky. Kromě nich tu byly vystaveny také civilní historická jízdní kola včetně řady skutečných unikátů. 

S-65 „Stalinec“, 1937. První sovětský dieselový traktor byl vyráběn ve velkých sériích až do roku 1941. Nevzniknul však z „nicčeho“, ale začal sjíždět z výrobních linek vyspělé továrny, kterou v půli třicátých let Sovětům prodala americká společnost Caterpillar. Vznětový motor vzniknul na základě amerického vzoru, jezdil takřka na všechny ropné produkty včetně motorového oleje, dosahoval výkonu 65 koní a stroj s ním ve spojení s třístupňovou převodovkou dosahoval rychlosti až 7 km/h. Především však prosadil přednosti vznětového motoru v užitkových vozidlech na úkor do té doby používaných jednotek zážehových. Vystavený exemplář se ve čtyřicátých letech propadl hluboko do bažiny a pokusy o jeho vylovení dopadly v šedesátých letech nezdarem. Teprve vloni se jej podařilo z hloubky sedmi metrů vyprostit a na Oldtimer Gallery se již představil v plné parádě.  

Jaká by to byla ruská výstava historických vozidel, kdyby zde chyběl model GAZ-M20 Poběda. Organizátoři jej však tentokrát prezentovali na zajímavé rampě, která měla za úkol simulovat jakousi výrobní linku. Na ní v popředí vidíme otevřené provedení z roku 1949 s karosérií polokabriolet. Vyrobeno bylo celkem 14 222 kusů, ale do dnešních dnů se jich dochovalo pouze několik. Na lince pak následují běžné verze včetně provedení por taxislužbu. Ty byly značeny GAZ-20A, vyrobilo se jich celkem 37 492 a vystavený vůz absolvoval ve službách 5. moskevských garáží během pouhých tří let 228 000 kilometrů bez generální opravy. 

Hudson Eight, 1936. Vystavený vůz se do SSSR dostal v roce 1936, kdy si jej nechal přivézt Stalinův osobní pilot Valerij Tchkalov. Automobil této značky je v Rusku skutečnou raritou a vůz na snímku se objevil před několika týdny ve filmovém retromuzikálu Styliagi. Výraz styliaga nelze do češtiny jednoznačně přeložit, v SSSR se používá od šedesátých let. Označovali se jím příslušníci tehdejší zlaté mládeže, děti vysokých stranických funkcionářů, kteří odmítali budovat komunizmus, ale vyznávali západní styl života. 

Výroba modelu GAZ-12 ZIM byla zahájena v roce 1950 a jednalo se o nejmodernější sovětský automobil, který například disponoval poloautomatickou převodovkou, kde spojku ovládal zvláštní hydraulický okruh bez pokynů řidiče. Stal se oblíbeným dopravním prostředkem sovětské politické, kultirní a vědecké elity. Zvláště zadní část vozu byla vybavena velmi komfortně, kromě lampiček, popelníků či hodin zde najdeme i okenní záclonky. Vyrobeno jich bylo přes 20 000 kusů a do dnešních dnů se jich dochovaslo relativně dost.

Další zajímavé kousky si projděme alespoň obrazem...