Ví vůbec policie, proč měří rychlost?

Občas se nestačím divit, jak absurdně se dokáží chovat čeští policisté. Jak zlovolně zacházejí s mocí a důvěrou jim námi svěřenou, jak nesmyslně dokáží mrhat prostředky. Na mé nechápavé "proč" už asi už znám odpověď: pánům od policie prostě nikdo neřekl, jaký je účel jejich práce.
Ví vůbec policie, proč měří rychlost?

Minulý týden jsem si to v klidu šinul po jedné české okresce. Po vjezdu do obce jsem o pár desítek metrů dále zahlédl podezřelé auto u krajnice, nejel jsem rychle, a tak stačilo sundat nohu z plynu. Mé tušení nezklamalo, kdo jiný by mohl odstavit auto v neobydlené části města, 100 metrů za cedulí označující jeho začátek, než česká policie. Z mého směru byl vůz vidět dlouho dopředu, z druhého ale vykoukl na řidiče na poslední chvíli. Právě tento směr si vzali policisté na paškál a když jsem je míjel, v protisměru si měřícího auta všiml řidič červené Octavie. Instinktivně zabrzdil, jenže k jeho smůle jelo jen pár metrů za ním další auto. Jeho řidič nestihl zareagovat a do Octavie zezadu narazil. Třetí auto stihlo zastavit za právě seznámivší se dvojicí asi o dva metry dále, ale stačilo málo a větší nehoda mohla být na světě. Pro jistotu jsem zastavil a zeptal se kolegů, zda je všechno v pořádku – kromě plechů žádný problém.

V policejních statistikách se příčina této nehody objeví jako nedodržení bezpečné vzdálenosti druhým nebo bezdůvodné zpomalení prvním řidičem. Já ale vím, že pravým důvodem je absurdní chování policie. Kdyby tito dva řidiči projeli koncem „obce“ sedmdesátkou, nikomu by se nic nestalo. Ba dokonce ani stát nemohlo, živáčka zde nikdo ještě neviděl a značka je na tom místě umístěna jen proto, že se ví, že řidičům chvíli trvá, než zpomalí na 50. Jen hlupák může na takovém místě měřit rychlost. Jasně, ze zákona je všechno v pořádku, rozum ale dostal na frak.

Když už jsem zastavil, šel jsem se policistů zeptat, zda svou práci považují za výrazný příspěvek bezpečnosti silničního provozu. Zda si myslí, že je šťastné umísťovat radar na takové místo a tak, aby někoho nachytal a přitom ani trochu nenutil řidiče jet správnou rychlostí. Byli dva a výše postavený chlapík se ukázal být jen z deseti procent klasickým arogantním „fízlem“. I když jsem se představil jako novinář, byl mi ochoten, za cenu, že neuvedu jeho jméno nebo služební číslo, sdělit jeho pohled na věc. To, co jsem se dozvěděl, mi doteď vrtá hlavou a přimělo mě to až k napsání tohoto článku.

Expert v modrém

Krom oblíbených formulí, že zákon platí všude a pro každého stejně, a že on má právo jej vymáhat (tomu rozumím, myslet u práce je škoda sil, jednáme zásadně podle návodu), mi řekl několik dalších zajímavostí. Předně jsme řešili, zda si myslí, že dobré nacpat radar do křoví, ať o něm nikdo neví. Zda si myslí, že smyslem jeho práce je přimět lidi jezdit podle předpisů a tím zajistit, že provoz bude opravdu bezpečný, nebo přihlížet tomu, jak se na padesátce jezdí 80 a pak za to rozdávat pokuty. Odpověď byla jasná, lepší je to druhé, lidi pak nikdy neví, kde radar je a budou jezdit všude podle předpisů. Bravo.

Nedalo mi to nepoložit trochu demagogickou otázku: Zda by mu přece jen nebylo trochu blbé, kdyby musel celý zbytek života strávit s tím, že u přechodu u školy mohl viditelným radarem zabránit třeba těžkému zranění nějakého dítěte. U radaru pojede každý 50 a může zvládnout zastavit auto dříve než když bude porušovat rychlost. Pokuta a zraněné dítě nebo žádná pokuta ale zdravé dítě? Odpověď opět jasná - je to sice smutné, ale odpovědnost za zranění ponese řidič, on to je kdo porušil pravidla a měřit viditelně by bylo nesystémové. Hmm.

A ještě třetí část naší konverzace mi to nedá necitovat. Ptal jsem se, jaký je tedy ten systém a jak on chápe smysl své práce. V zásadě mi řekl, že on musí stavět radar tak, aby rozdával pokuty. Kdyby přece stál před tou školou jak panák, jak vykáže svoji práci? Takhle rozdá sto pokut a je vidět, že udělal hodně pro bezpečnost na silnici, stání u školy je sice pěkné, ale neprůkazné, všichni pojedou 50. Mluvili jsme ještě chvíli, ale tady to utnu, nebo bych opět musel hledat nejbližší kýbl. Je to smutné, ale krásně to ukazuje na klíčové problémy dnešního přístupu naší policie. Začnu trochu obšírně, ale k rozhovoru s policistou se za okamžik vrátím.

Bičem se neučí

Zástupci české policie v poslední době rádi pouštějí do médií informace o tom, jak budou měřit a měřit a měřit, jak všechny naučí „sekat latinu“. To první se jim daří, Česko zvolna začíná připomínat jakýsi „copland“ - když po republice najedete za den alespoň 200 km, nějakému měření nebo kontrole těžko ujdete. Na druhou stranu nám lidé z ministerstva dopravy a PČR říkají, jak skvěle se jezdí třeba v Rakousku. Když ale pojedete do Rakouska, budete si připadat jako všude možně, jen ne v zemi policistů. Najezdil jsem po Rakousku poslední roky desítky tisíc km a policejní kontroly a měření jsem zde zažil asi dvě nebo tři. Pravda, na klíčových místech (třeba přechod uprostřed krátké obce) najdete stacionární radary, ale to je všechno. Přesto se zde jezdí téměř bez vyjímky pomalu, každý jede svých 110-120 km/h, jen sem tam se objeví někdo, kdo jede třeba po dálnici více jak 160. Rychlost se zde prostě neporušuje, a to i přesto, že při znalosti místních poměrů není absolutně žádný problém přejet Rakousko dvoustovkou. Pokuty jsou zde navíc mírné i pro Čecha, natož pro Rakušana.

I dítě předškolního věku si dá dohromady, že když se v Rakousku moc neměří a jezdí pomalu, že důvodem větší „poslušnosti“ řidičů asi nebude to měření. Bohužel, vyspělost zástupců české policie zřejmě ještě není tak daleko a u nás přece jen vyšší hladinu rychlosti na silnicích řeší právě tím měřením. A když už vidí, že samo měření na každém rohu nic nepřináší, vymyslí si bodové systémy a další ptákoviny. Samozřejmě, část problému to odstraní, podstatu ale ne. Rakušané zřejmě lépe vědí, že jet 90 ve městě opravdu není to pravé, že jet 130 kolem nepřehledné křižovatky vážně může být problém atd. Je to o informacích, o osvětě, o prevenci. O ničem jiném. Když studentům do školy nevezmete knížku s příklady a budete nad nimi práskat bičem, budete je nechávat po škole nebo je třeba i mlatit, nikdy vám nespočítají ani kolik je 1+1. Je to nemalé zjednodušení, ale přesto je to dobrým důkazem toho, že právě cestou osvěty třeba jít. Nemalá část řidiců žije v bludech a polopravdách, které jim radar za stromem z hlavy nevyžene. Bohužel, u nás dostává přednost bič a tím se jen trestá.

Schovávat nebo neschovávat?

Jednou z klíčových tezí zmíněného policisty bylo to, že měření je třeba co nejvíce zamaskovat, aby byl řidič přistižen při činu. Jedno velké úskalí tohoto přístupu jsem již zmínil a přiznám se, že jsem jeho zásadním odpůrcem. Policie má na silnicích působit tak, aby pravidla byla dodržována a ne aby byla před zraky přihlíživší policie porušována a pachatelé za to byli až následně trestáni. Kde jinde se něco takového vidí? Bude policie od nynějška v parku čekat, až mě někdo okrade, znásilní mi ženu a unese děti? A pak ještě chvíli počká, jestli mě náhodou nepodřízne? To pak bude flastr, ten grázl to už nikdy neudělá. Nikde jinde se s podobným přístupem nesetkáte, tak proč ho tolerovat na silnici? Říkám naprosto jednoznačně: Označovat viditelně všechna měření rychlosti, jen taková činnost má smyl.

Můžete namítnout, že za takové situace budou řidiči jezdit pomalu jen tam, kde bude radar a že se všude jinde budou chovat jako utržení ze řetězu. Ale jděte, cožpak všichni krademe když zrovna nevidíme policistu? Navíc, chcete tím říci, že byste raději odstranili viditelné policejní hlídky z parků, aby se delikventi konečně neměli před čím skrývat, kradli a loupili a my je přitom mohli chytit? To je přece tak absurdní. Nevím jak vy, ale já nekradu proto, že mám za zády policistu, byl jsem jaksi vychován v tom, že krást není správné. To samé je to na silnici, jezdím bezpečně protože je to správné, ne proto, že mě k tomu někdo nutí. A rozdíl mezi krádeží něčeho menšího a porušením rychlosti je jen z hlediska společenské nebezpečnosti malý, konec konců za obojí dostanete dnes jen pár tisíc pokuty. Navíc je třeba si říci, že činností policie má být kriminalitě předcházet a ne k ní „popouzet“ a pak za ní trestat. Nevím, proč u určitého nezakonného chování tak jedná a u jiného ne, proč krádžím v parku se předchází a porušování rychlosti nikoli. To bych ale v době, kdy jenomu možnému porušení zákona (CzechTek) přecházíme a druhé (srazy neonacistických skupin počínaje a ježdení na skůtrech po Vltavě konče) natáčíme na kameru, chtěl asi moc. Občane, platí tu šest metrů, my si vybereme, kterým Ti budeme měřit...

Méně je někdy více...

Ještě jedné odpovědi zmíněného policisty se zastavím, a to jeho obhajování skrytého měření nutností dát co nejvíce pokut. Vzhledem k tomu, že na silnici nemůže policie použít obvyklé statistiky srovnání počtu spáchaných a objasněných přestupků či trestných činů (ze silnice se do statistik dostanou prakticky jen ty prohřešky co vidí policie a tudíž jsou skoro všechny objasněné), má na výběr dvě možnosti posouzení kvality své práce. A to buď podle toho, jak hodně nebo málo bylo pokutováno dopravních přestupků. Dáme hodně - dobře pracujeme, protože, odhalíme spoustu nekalostí, dáme málo – dobŕe pracujeme, protože zabraňujeme páchaní většiny prohřešků.

Nevím, jaký je oficiální přístup vedení policie, ale samotní vykonavatelé jejich vůle si to zjevně vystvětlují tak, že dobrá policie je ta, která odhalí přestupků co nejvíce. Takže jsme zase u toho – radar se postaví za keř na periferii, protože tam toho „objasníme“ nejvíce. Auto s nápisem POLICIE před školou v centru města? Ale jděte, tam nikoho nechytneme. Jaká je společenská objednávka, to nikdo neřeší. Já jako občan ale nechci, aby policie dávala pokuty za neškodná porušení rychlosti 100 metrů před značkou konce obce. Já chci, abych bezpečně dojel do práce, moje děti přešly po přechodu atd. Tohle tu je ale až na druhé koleji, pokuty zdá se mají přednost.

Policie na scestí

Celá má drobná analýza vede bohužel k jedinému závěru: Čeští policisté absolutně nemají páru o tom, co mají dělat. Nevím, jestli procházejí nějakými školeními, ale pokud ano, někdo by jim na nich měl důrazně říci, že prvotním smyslem jejich práce má být vymáhaní práva v tom smyslu, aby platné právní normy byly dodržovány. Nechci tajnou policii, chci policii veřejnou, přítomnou před zraky každého, která bude pracovat na místech, kde hrozí největší nebezpečí z případného porušení zákona. Bohužel, tohle se zde zatím rozhodně neděje a místo systematické prevence je dávána přednost nesystematické represi. Ti lidé zkrátka nepochopili, jaký je účel jejich práce.

Obdobná výtka míří i na ministerstvo dopravy, které se chová úplně stejně. Místo chytrému napověz volí hloupého kopni a to bez toho, aniž by zkusilo přijít s jakoukoli zásadní osvětou.

Byl bych velice rád, kdyby se přístup obou orgánů změnil. Kdyby místo bodového systému (nebo alespoň spolu s ním) přišla osvětová kampaň, kdyby místo postihování pramálo nebezpečným přestupků přišlo důsledné vymáhání nastavených pravidel na klíčových místech. A takto bych mohl ještě dlouho pokračovat. Myslím, že po podobné změně zde existuje reálná společenská poptávka a je na nás všech, abychom tji dali najevo. Policie a ministerstvo zapomínají, že jen vykonávají naši vůli. Jsem přesvědčen, že vůli dělat to, co jsem popsal výše, nikdo z nás nemá. Zkuste to připomínat policistům i politikům, jinak půjdeme stále po stejné cestě až do míst, kde nikomu z nás nebude dobře...

Minitest Nissan Qashqai 1,6 DIG-T: Po faceliftu s hezčí tváří

Nissan Qashqai DIG-T 160 (minitest)

Co nabízí populární crossover po faceliftu a jaká je kombinace vbrcholné benzinové motorizace s manuální převodovkou a pohonem předních kol.

dnes | Milan Lažanský
TEST Jeep Compass 2,0 MultiJet: Horal mezi praktičtějšími crossovery

Jeep Compass 2,0 MultiJet

Nový Jeep Compass chce na rozdíl od hranatého předchůdce více cílit na městské zákazníky a bodovat svým stylem. Přesto mezi konkurenty zůstává drsnější variantou.

12.  12.  2017 | Milan Lažanský | 2 příspěvky
Test ojetiny Škoda Citigo: Skvělé auto s jednou velkou chybou

Ojetina: Škoda Citigo 1.0 MPI

Ceny ojetých minivozů koncernu Volkswagen klesají pod osmdesát tisíc. Jak jsou na tom se spolehlivostí?

10.  12.  2017 | David Rusol | 32 příspěvků