Vědět o radarech patří ke svobodě informací (názor odjinud)

Vědět o radarech patří ke svobodě informací (názor odjinud)

Ve středečním vydání Mladé Fronty se objevil zajímavý názor Oldřicha Kužílka, bývalého poslance poslanecké sněmovny, dnes poradce pro otevřenost veřejné správy. V souvislosti se "zákazem" pasivních radarových detektorů ze strany Ministerstva dopravy a Policie ČR podrobněji se věnuje právu svobodně přijímat informace, se kterým je přístup státních orgánů v příkrém rozporu.

Tématem jsme se dříve zabývali i my (poslední článek, předposlední článek) a ostatně se k němu dříve vyjadřoval i pan Kužílek, jeho poslední příspěvek ale detailněji vysvětluje důvody, proč používání pasivní detektor patří ke svobodě informací a proč je toto právo neomezitelné.


 

Svoboda informací je pro mnoho úřadů stále méně srozumitelná než čínština. Například taneček ministerstev vnitra a dopravy okolo zákazu „antiradarů“ mohl znalejšího právníka přivést ke smrti uchechtáním. Několik úředníků se rozhodlo „přijmout výklad“, že zákaz používání pasivního zařízení zjišťujícího, zda jste sledováni policejním radarem či laserovým měřičem, přifaří k zakázanému aktivnímu rušení těchto zařízení. Ředitel dopravní policie Bambas na tiskové konferenci mudroval: „Tím se nemyslí pouze fyzikálně ovlivnit, ale že znemožňuje to zařízení vlastně funkci těch policejních prostředků, tedy funkci kontrolní.“

Zakázat neprůhledné stěny

Tento výrok je třeba zapsat velkým písmem. Nechme stranou falešnou otázku ovlivňování policejního radaru. Věc je o pět řádů jinde. Bambas říká: Dostatečným důvodem pro zákaz čehokoliv je, že to brání policii kontrolovat občany. Ano, pane řediteli, hodně věcí brání policii kontrolovat občany. Například neprůhledné stěny budov. Nebo to, že nemusíme hlásit, kam jedeme, což třeba v Severní Koreji neplatí.

Podívejme se na pasivní antiradar očima základních občanských svobod. Jde o jedno ze stovek technických zařízení, která monitorují fyzikální či chemické prostředí okolo nás a zjištěné informace činí vnímatelné nedokonalými lidskými smysly. Například teploměr, barometr, měřič emisí, ale pro některé lidi také obyčejné brýle či naslouchátko. Jde tedy jen o pomůcku umožňující přijímat různé typy informací z vnějšího prostředí, na které smysly nestačí.

Představa, že kdokoli, navíc jen tak na nějaké poradě, zakáže občanům přijímat informace, kterým jsou vystaveni, je sama o sobě nehorázná. Pusťme trochu fantazie: silniční provoz kontrolují maskovaní policisté. Maskování se však nedaří. Zakažme tedy lidem dívat se na maskovaného policistu při výkonu kontroly! Sankce podle hry na peška: Kdo se na něj koukne, toho pešek bouchne! Anebo realističtější fantazie: vynalezne se indikátor střelné zbraně, který majitele upozorní, že se v okruhu padesáti metrů objevila ozbrojená osoba. Avšak zákrok policejní zásahovky proti pachateli se tak může zkomplikovat! Zakáže se snad takový indikátor používat?

Tvůrci české ústavy převyšovali pana Bambase o několik geologických vrstev. Listina základních práv a svobod uvádí tři formy „pohybu“ informací: každý má právo je vyhledávat, přijímat a rozšiřovat. Ovšem jen dvě z nich - právo vyhledávat a šířit informace - lze za velmi úzkých podmínek omezit zákonem. To třetí, právo informace přijímat, omezit nelze vůbec nijak a nikdy. Zákon, který by omezil občana ve svobodě přijímat informace, které už k němu putují, by byl protiústavní.

Svoboda se totiž v zákonech projevuje vždy jako brzdy, které brání moci dosahovat výkonu na úkor občanů. Znamená: sestrojte si chytřejší zařízení na měření rychlosti, ale kvůli jeho nedokonalosti nám nebudete zakazovat kouknout se na peška.

Nejsme materiál dohledu

Pan ředitel Bambas a další kutilové by si měli uvědomit, že silniční zákon v této věci není nedokonalý, že to není chybička, kvůli které mají „přijímat výklad“. Je to projev vysoké právní kultury demokratického státu. Právě dnes, pod hrozbou terorismu, bezpečnostní složky musí vědět, že občané nejsou materiál jejich dohledu, v němž jako archanděl Gabriel oddělují zlo od dobra.

A my občané musíme den co den střežit náš největší poklad - svobodu. Někdo by mávl rukou: vy toho naděláte kvůli měření rychlosti aut! Ale i antiradary patří do svobody informací, ač vám to zatím může znít jako čínština.

Zdroj: MF Dnes, 23.8.2006

bazar

MINI Mini 1,6
Rok výroby: 2009
Stav: 66 564 km
Cena: 163 000 Kč
MINI Coupe 1,6
Rok výroby: 2012
Stav: 34 034 km
Cena: 290 000 Kč
MINI Mini 1,6
Rok výroby: 2003
Stav: 173 744 km
Cena: 100 000 Kč
MINI Mini 1,6
Rok výroby: 2007
Stav: 97 288 km
Cena: 250 000 Kč
MINI Countryman 1,6
Rok výroby: 2013
Stav: 47 983 km
Cena: 378 000 Kč
MINI Mini 1,4
Rok výroby: 2009
Stav: 156 911 km
Cena: 130 000 Kč
Nabídka dalších vozů
Test Fiatu Fullback: Převlečené Mitsubishi se jeví jako správná volba

Fiat Fullback

Fiat se po vzoru Renaultu a Mercedesu také rozhodl nabízet pracovní pickup, který původně pochází z úplně jiné dílny. A rozhodl se více než správně, protože Fiat Fullback alias Mitsubishi L200 je vynikajícím pracovním pickupem. V terénu má dost potence a na silnici dostatek kultivovanosti.

včera | Jiří Švamberk | 2 příspěvky
Test Renaultu Koleos: Druhý pokus je o dost lepší, ale není ozdob moc?

Renault Koleos

Tentokrát jsme se v naší recenzi zaměřili na druhou generaci Renaultu Koleos. Od předchůdce se vzdálil mílovými kroky.

17.  8.  2017 | Milan Lažanský | 4 příspěvky
Test Suzuki Ignis: Nejlevnější čtyřkolka boduje i tam, kde byste nečekali!

Suzuki Ignis

Naší recenzí tentokrát prošlo Suzuki Ignis - nejlevnější čtyřkolka na českém trhu.

13.  8.  2017 | Milan Lažanský | 34 příspěvků