Vědět o radarech patří ke svobodě informací (názor odjinud)

Ve středečním vydání Mladé Fronty se objevil zajímavý názor Oldřicha Kužílka, bývalého poslance poslanecké sněmovny, dnes poradce pro otevřenost veřejné správy. V souvislosti se "zákazem" pasivních radarových detektorů ze strany Ministerstva dopravy a Policie ČR podrobněji se věnuje právu svobodně přijímat informace, se kterým je přístup státních orgánů v příkrém rozporu.

Tématem jsme se dříve zabývali i my (poslední článek, předposlední článek) a ostatně se k němu dříve vyjadřoval i pan Kužílek, jeho poslední příspěvek ale detailněji vysvětluje důvody, proč používání pasivní detektor patří ke svobodě informací a proč je toto právo neomezitelné.


 

Svoboda informací je pro mnoho úřadů stále méně srozumitelná než čínština. Například taneček ministerstev vnitra a dopravy okolo zákazu „antiradarů“ mohl znalejšího právníka přivést ke smrti uchechtáním. Několik úředníků se rozhodlo „přijmout výklad“, že zákaz používání pasivního zařízení zjišťujícího, zda jste sledováni policejním radarem či laserovým měřičem, přifaří k zakázanému aktivnímu rušení těchto zařízení. Ředitel dopravní policie Bambas na tiskové konferenci mudroval: „Tím se nemyslí pouze fyzikálně ovlivnit, ale že znemožňuje to zařízení vlastně funkci těch policejních prostředků, tedy funkci kontrolní.“

Zakázat neprůhledné stěny

Tento výrok je třeba zapsat velkým písmem. Nechme stranou falešnou otázku ovlivňování policejního radaru. Věc je o pět řádů jinde. Bambas říká: Dostatečným důvodem pro zákaz čehokoliv je, že to brání policii kontrolovat občany. Ano, pane řediteli, hodně věcí brání policii kontrolovat občany. Například neprůhledné stěny budov. Nebo to, že nemusíme hlásit, kam jedeme, což třeba v Severní Koreji neplatí.

Podívejme se na pasivní antiradar očima základních občanských svobod. Jde o jedno ze stovek technických zařízení, která monitorují fyzikální či chemické prostředí okolo nás a zjištěné informace činí vnímatelné nedokonalými lidskými smysly. Například teploměr, barometr, měřič emisí, ale pro některé lidi také obyčejné brýle či naslouchátko. Jde tedy jen o pomůcku umožňující přijímat různé typy informací z vnějšího prostředí, na které smysly nestačí.

Představa, že kdokoli, navíc jen tak na nějaké poradě, zakáže občanům přijímat informace, kterým jsou vystaveni, je sama o sobě nehorázná. Pusťme trochu fantazie: silniční provoz kontrolují maskovaní policisté. Maskování se však nedaří. Zakažme tedy lidem dívat se na maskovaného policistu při výkonu kontroly! Sankce podle hry na peška: Kdo se na něj koukne, toho pešek bouchne! Anebo realističtější fantazie: vynalezne se indikátor střelné zbraně, který majitele upozorní, že se v okruhu padesáti metrů objevila ozbrojená osoba. Avšak zákrok policejní zásahovky proti pachateli se tak může zkomplikovat! Zakáže se snad takový indikátor používat?

Tvůrci české ústavy převyšovali pana Bambase o několik geologických vrstev. Listina základních práv a svobod uvádí tři formy „pohybu“ informací: každý má právo je vyhledávat, přijímat a rozšiřovat. Ovšem jen dvě z nich - právo vyhledávat a šířit informace - lze za velmi úzkých podmínek omezit zákonem. To třetí, právo informace přijímat, omezit nelze vůbec nijak a nikdy. Zákon, který by omezil občana ve svobodě přijímat informace, které už k němu putují, by byl protiústavní.

Svoboda se totiž v zákonech projevuje vždy jako brzdy, které brání moci dosahovat výkonu na úkor občanů. Znamená: sestrojte si chytřejší zařízení na měření rychlosti, ale kvůli jeho nedokonalosti nám nebudete zakazovat kouknout se na peška.

Nejsme materiál dohledu

Pan ředitel Bambas a další kutilové by si měli uvědomit, že silniční zákon v této věci není nedokonalý, že to není chybička, kvůli které mají „přijímat výklad“. Je to projev vysoké právní kultury demokratického státu. Právě dnes, pod hrozbou terorismu, bezpečnostní složky musí vědět, že občané nejsou materiál jejich dohledu, v němž jako archanděl Gabriel oddělují zlo od dobra.

A my občané musíme den co den střežit náš největší poklad - svobodu. Někdo by mávl rukou: vy toho naděláte kvůli měření rychlosti aut! Ale i antiradary patří do svobody informací, ač vám to zatím může znít jako čínština.

Zdroj: MF Dnes, 23.8.2006

TEST BMW M5: Supersport ve smokingu. Může tohle fungovat?

BMW M5

Ano, nová M5 je čtyřkolka, s přepňovaným motorem a masážními sedačkami. Je nejtěžší a nejvýkonnější z modelů M. A takové parametry já osobně neupřednostňuji. Jenže nic není tak, jak se zdá.

včera | Milan Lažanský | 49 příspěvků
Minitest Kia Stinger 2.2 CRDi GT Line: Potěšení s vůní nafty

Kia Stinger 2.2 CRDi GT Line (minitest)

Z nafty se stalo politické téma a zdá se, že její dny jsou sečteny. To je ideální moment dát si špetku nekorektnosti v podobě úsporného dieselu, který navíc hrabe těmi správnými koly a… je z Koreje.

16.  10.  2018 | Miro Mihálik | 25 příspěvků
TEST Audi Q8 50 TDI quattro: Mohlo být dokonalé, ale přišlo WLTP

Audi Q8 50 TDI quattro

Své velké SUV-kupé uvedlo Audi jako poslední z trojice luxusních německých značek. Dalo mu to, co konkurence nemá a vyladilo jej téměř k dokonalosti.

11.  10.  2018 | Jan Mička | 21 příspěvků