Malý užitkový automobil měl mít zhruba poloviční nosnost oproti "nesmrtelné" Škodě 1203.
Dnes se v bývalém areálu Bratislavských automobilových závodů vyrábějí kromě minivozů Up!, Mii a a Citigo také Audi Q7 nebo Volkswageny Touareg. Před 35 lety však tamější vývojoví pracovníci dostali od komunistických vládců příkaz připravit nové typy malých a středních užitkových aut.
Jedním z nich byla také Škoda Furgonet, jejíž jeden z dochovaných prototypů jsme objevili při návštěvě Muzea socialistických vozů ve Velkých Hamrech v okrese Jablonec nad Nisou.
Úkol předsednictva vlády ČSSR z roku 1982 pro vývojové oddělení Bratislavských automobilových závodů, které tehdy bylo po Škodě a Tatře třetí největší vývojovou základnou v Československu z roku 1982, zněl jasně: Připravit nové typy malých a středních aut pro převážení nákladů.
Malá dodávka tehdy vůbec nebyla k dispozici. Tuzemští výrobci dokázali nabídnout pouze Škodu 1203, která měla nosnost až 840 kilogramů. Tolik nebylo mnohdy zapotřebí, a tak se přemýšlelo co s tím.
Dodávka s motorem vzadu byl oříšek
Připomínáme, že Škoda tehdy stále ještě zůstávala u koncepce vše vzadu, i když o pozdějším favoritu se už se samozřejmě šuškalo.
Nakonec tedy v Bratislavě vzali přední část kabiny modelu Škoda 105/120 a za ní do podlahy navařili skoro 35 centimetrů dlouhý nový díl. Motor zůstal také původní, zadní náprava se upravila přidáním dílů ze Škody 1203 a o 55 milimetrů se na ní zvětšil rozchod kol. Tím se zajistila větší nosnost. Dárcem brzdové soustavy se pak stal model Škoda Rapid.
Auto pak mělo délku 4428 milimetrů, rozvor činil 2 746 milimetrů a dovnitř bylo možno naložit 480 kilogramů. S motorem ze "stodvacítky" bylo auto schopné jet maximální rychlostí 120 kilometrů v hodině, zrychlení z nuly na stovku trvalo hodně přes dvacet sekund.
Za dvoumístnou kabinou se nacházel prostor pro náklad. Věci dovnitř bylo možné nakládat a vykládat dveřmi vzadu, které se nacházely nad víkem přístupového otvoru k motoru, nebo dalšími na straně spolujezdce. Jejich rozměr byl 80 x 110 centimetrů. Ty však nebyly posuvné, jak je zvykem u dnešních malých i velkých dodávek, otevíraly se klasicky na pantech. Úhel otevření ale mohl činit až 180 stupňů.
Problém byl s chlazením
Vnitřní prostor byl poměrně velký, například délka dosáhla přesně dvou metrů - problém však byl v jeho velké členitosti. Vzadu byl totiž schod, pod nímž se ukrýval motor. Do nákladového prostoru zasahovaly rovněž podběhy zadních kol. Před zadní nápravu se také musela vejít palivová nádrž.
Už v roce 1982 byl první funkční vzorek vystaven na brněnském strojírenském veletrhu, který se pravidelně koná v září. I když se v dalších měsících pokračovalo na vylepšování (odhlučnění, přepážka mezi prostorem pro posádku a nákladem), a auto při provozních zkouškách nakonec vykazovalo dobré výsledky z hlediska spotřeby, jízdní stability i nosnosti), projekt byl zastaven. Například proto, že chladicí soustava dokázala zvládnout pouze motor se zdvihovým objemem válců 1046 cm3 s výkonem 34 kW (46 koní).
Projekt byl tedy již v roce 1983 zastaven a tři vzniklé prototypy odprodány různým podnikům a organizacím. Například tento z velkohamerského muzea sloužil řadu let v JZD Hustopeče. Poté byl restaurován.
Na galerii snímků vztahujících se k tomuto projektu se můžete podívat zde: