Koncept pohonu všech kol v dodávkách VW prošel několika evolucemi, ta poslední už výrazně spoléhá na dnešní elektrifikaci.
Divize užitkových Volkswagenů letos slaví 40 let od uvedení pohonu 4x4 do řady T, a to nejen v rámci užitkového Transporteru, ale i jeho nejrůznějších civilních iterací. Nyní se ohlíží za původem terénně schopnějších dodávek, společně s bohatou galerií vypichuje některé zajímavé verze z historie, a nakonec kouká i do budoucnosti, ve které chce praktické čtyřkolky nabízet i nadále.
Dodnes může VW na své užitkové modely s pohonem 4x4 nalepit motto: „Tam, kam míříme, nepotřebujeme silnice.“ Nepochybně přitom modely T3 a T4 se známým označením Syncro a pozdější T5 a T6 už jako 4Motion významně přispěly k tomu, že se dodávky Volkswagenu dočkaly vlny popularity i mezi světoběžníky, kempaři a samozřejmě živnostníky, kteří vyžadovali užitné vlastnosti modelů i mimo zpevněné cesty.
Zatímco první užitkové Syncro přišlo do nabídky s generací T3 v roce 1985, opravdovým původcem celé myšlenky byl tehdejší vedoucí produktové řady VW Gustav Mayer se svou předchozí řadou T2 ze 70. let. Mayer byl dobrodruhem, který s T2 několikrát procestoval Saharu. Vyhrabávání dodávky s pohonem zadních kol z písku však jeho zálibou příliš nebylo. To nakonec vyústilo v postavení prvního 4x4 prototypu T2, jehož schopnosti Mayer úspěšně otestoval znovu v Africe.
Se vznikem několika dalších prototypů T2 s dodatečným pohonem předních kol už byla nicméně tato generace modelové řady okolo roku 1978 pomalu na odchodu. Kvůli dlouhému a zevrubnému testování techniky se tedy sériového zavedení čtyřkolky dočkala až v roce 1985 právě nová T3 Syncro. Už tehdy VW rozšířil verzi 4x4 využívající viskózní spojku, převodovku s redukcí a zvýšený podvozek nejen na užitkový Transporter, ale rovněž na civilní Caravelle.
Nástupce T4 Syncro, v rámci generace nově používající koncepci motoru vpředu a standardně pohonu předních kol, přijel v roce 1993. Systém 4x4 s viskózní spojkou později v roce 1999 otestoval Volkswagen s Multivanem Syncro rekordní jízdou na známé trase Panamericana – z Aljašky až do Ohňové země mezi Argentinou a Chile. Vzdálenost zhruba 22.880 km ujel tým Volkswagenu za 15 dní, 14 hodin a 6 minut, čímž se tehdy zapsal do Guinnessovy knihy rekordů. Tento „výlet“ dal samozřejmě vzniknout dnes známým dobrodružnějším variantám PanAmericana.
Nová řada T5 v roce 2004 už zahodila po vzoru ostatních modelů Volkswagenu označení Syncro a s ohledem na výkonnější motorizace či systém elektronické stabilizace obdržela nový pohon všech kol 4Motion, spoléhající na hydraulickou lamelovou spojku Haldex. V roce 2010 modernizovaný systém, doplněný o elektronicky řízené vysokotlaké čerpadlo, se nakonec v dalších úpravách dostal i do nadcházející generace T6 a modernizace T6.1.
Prozatím nejnovější koncept pohonu všech kol, se kterým Volkswagen prostorné čtyřkolky směruje do budoucích let, je už přirozeně založen na elektrifikaci modelové nabídky. Poslední generaci T7 tak v případě plug-in hybridu s pohonem 4Motion roztáčí nově zadní kola samostatně elektromotor, zatímco čtyřkolky ve formě dvou elektromotorů se nakonec dočkal i retro elektromobil ID.Buzz ve verzi GTX – ten je nyní s odkazem na kultovní minibus z 50. let dosud nejvýkonnějším produkčním Bulli v historii automobilky.