Peter Wheeler, který se stal majitelem TVR v 80. letech, byl původně chemický inženýr. Byl velmi ortodoxním člověkem a auta dělal podle sebe. Když mu byl například nabídnut kontrakt na odběr 12 aut, což byla z hlediska obchodu už opravdu zajímavá nabídka, Wheeler ji nepřijal, jelikož požadovaná auta měla mít ABS, což v té době žádné TVR nemělo. Wheeler se nechal slyšet, že pokud zákazník TVR nezvládne uřídit tak, jak ho vyrábí on, pak to není auto pro něj.

3. ledna 1975 vypukl v továrně TVR rozsáhlý požár. Zničeno bylo několik hotových a mnoho rozdělaných TVR řady M. Vzniklá škoda dosáhla v té době astronomických 200 tisíc liber. Přestože několik dělníků zdarma pracovalo na dokončení alespoň toho, co se zachránit dalo, výsledek pro TVR byl tristní. Největší škodu utrpěly prodeje v USA, kam se za celý rok dostalo pouze 20 aut!

TVR Jomar je na zakázku vyrobené auto pro úspěšného závodního jezdce Raye Saidela, který si u TVR objednal sportovní vůz s motorem Coventry Climax FWA. U TVR právě dokončovali vývoj nového šasi se středovým tunelem. Saidel si ještě před dokončením prvního vozu objednal hned další dvě, protože byl absolutně nadšený z koncepce zavěšení, které pocházelo v obou případech z VW Brouk. Jako úspěšný závodník v něm viděl velký potenciál a TVR od té doby skutečně začalo používat nezávislé zavěšení na obou nápravách.

V roce 1971 TVR chtělo představit luxusní GT model v provedení shooting brake. Vznikl jediný exemplář, který nesl označení TVR Zante a veřejnosti byl poprvé představen na výstavě British Motor Show. Martin Lilley však tento vůz označil jako příliš sportovní, takže se do výroby nikdy nedostal. Jediný exemplář skončil odložený někde na pozemku továrny TVR, kde doslova "shnil".

V 90. letech TVR modifikovalo množství motorů Rover V8, ale Wheelerovi se motor nezdál být dostatečně dobrý,. Proto se rozhodl, že si postaví svůj vlastní. I dnes je naprosto ojedinělé, že by si tak malý výrobce vyvinul vlastní pohonnou jednotku. TVR to dokázalo a AJP8 A JPO 6 patří dodnes mezi klenoty vysokovýkonných motorů. Zkratka AJP jsou počáteční písmena lidí, kteří se na jeho vzniku podíleli - Al Melling, John Ravenscroft a Peter Wheeler.

Nikolay Smolensky koupil TVR víceméně náhodou. Smolensky se dovolal několikrát jen sekretářce Petera Wheelera, která se svého šéfa snažila přimět k nějaké reakci. Wheeler však měl před dovolenou a nechtěl se nechat rušit. Proto vzkázal Smolenskému, že TVR prodá za přemrštěnou cenu v domnění, že Smolensky nebude souhlasit. Ruský mladík, tehdy jen 24letý, peníze převedl do dvou dnů. Neoficiální zdroje mluví o 15 milionech dolarů.

Na internetu koluje informace, že za design Cerbery z části může Wheelerův pes, který měl ohryzat hliněný model. Tuto informaci na setkání s novináři vyvrátilo hned několik představitelů managementu TVR té doby.

O pohon se stará 7,7 litrový V12, který vznikl spojením dvou AJP6 na společném klikovém hřídeli. Technické údaje jsou i dnes naprosto ohromující – hmotnost 1100 kg, výkon 900 koní! TVR oficiálně přiznalo 800 koní, ale existují důkazy, že každá řada válců měřená samostatně vykazovala přes 480 koní!

Asi vůbec nejbláznivějším počinem TVR bylo TVR Speed Twelve. Tento pokus o závodní auto homologované na silnici zarazil samotný Wheeler, který po večerní projížďce vůz označil za monstrum, které žádnému zákazníkovi do ruky nesvěří.

Druhým majitelem TVR se stal Arthur Lilley a jeho syn Martin, kteří tak ale učinili především z obchodního hlediska. Měli v TVR pohledávku ve výši 2 tisíc liber a chtěli své investice zachránit. Začátky nebyly jednoduché. Lilley musel propustit řadu zaměstnanců a ti mu na oplátku rozkradli velkou část dílů a poškodily výrobní stroje. Lilley však byl velký obchodník a počátečním neúspěchem se nenechal odradit. Dokonce se mu povedlo domluvit oficiální prodeje značky TVR na americkém trhu. U kormidla vydržel 16 let, když v roce 1981 předal žezlo Peteru Wheelerovi.

Když TVR přdstavilo svůj druhý vlastní motor AJP6, zanedlouho se ozvali zástupci Mercedesu, že by měli o motor eminentní zájem. Když se tuto informaci dozvěděl Peter Wheller, poslal do Německa odpověď, že až bude chtít taxi, tak si ho zavolá sám...

Úplně první TVR byly postaveny na základech poválečného Morrisu Eight.

Když se britští majitelé TVR dozvěděli, že Nikolay Smolenski hodlá kvůli úspoře financí přesunout výrobu do italského Milána a v Anglii nechat pouze montáž motorů, uspořádali protestní jízdu Londýnem, která způsobila vážné dopravní komplikace. Vozů bylo tolik, že akce nějakou dobu vážně aspirovala na světový rekord v počtu automobilů jedné značky na stejném místě.

TVR má nyní pátého majitele. Tím úplně prvním však byl Trevor Willkinson. Vypuštěním několika písmen z jeho křestního jména vznikla zkratka TVR. Willkinson odešel ze školy ve 14 letech, aby začal pracovat jako učeň v dílně, neb ho nebývale zajímaly spalovací motory. Tři roky se soustředil na opravu a vývoj mechanických komponent nejen do motorů a v roce 1949 s partnerem Jackem Pickardem vyrobil první vlastní automobil.

Mezi lety 1949 až 1953 vznikly tři sportovní vozy TVR One, Two a Three. Na fotce je TVR Two. "Jedničku" poháněl čtyřválec Ford 1172cc sidevalve s výkonem 35 koní, stejně jak "Dvojka". "Trojka už měla "dvanáctistovku" z automobilu Austin A40.

Po prvních třech vyrobených TVR se Wilkinson a Pickard vrhli do konstrukce svého prvního vlastního šasi, které mělo využívat komponent z Austinu A40, který se pánům inženýrům tolik osvědčil v případě prvních třech kreací. Na tomto voze, které dostalo jméno TVR Sport Saloon se vůbec poprvé objevil znak automobilky TVR. Wilkinson tento vůz sám využíval na závody i běžné ježdění celých 8 let.

TVR Tasmin se stalo labutí písní pro rodinu Lilleyů. Finanční problémy a zabavení vozů TVR v USA z důvodu neplnění emisních norem znamenaly, že Tasmin musel být vypuštěn do výroby v podobě, jak ho známe, a to navzdory tomu, že Martin Lilley a další členové managementu TVR jeho design označili za absolutně hrozivý. Nicméně co se jízdních vlastností týkalo, byl chválen všemi motoristickými novináři. Bohužel prodeje byly z důvodu vysoké cenovky nízké a další finanční kolaps TVR dovršila finanční krize ve Velké Británii na počátku 80. let 20. století.

Když TVR v roce 1965 vyhlásila bankrot, třetí a čtvrtý protoyp TVR Trident putovaly do skladu a při likvidaci společnosti získal za poněkud záhadných okolností veškeré patenty a práva na Trident prodejce vozů TVR Bill Last, který o rok později založil automobilku Trident Cars Ltd a začal tentýž automobil vyrábět pod názvem "Clipper"

TVR Vixen byl prvním modelem značky, který se dal označit za opravdu úspěšný. Po dlouhé době, co pro TVR karoserie z laminátu vyráběli subdodavatelé, měl Vixen karoserii opět přímo od TVR.

Wheeler se po dlouhé době šestiválců vrátil k V8, konkrétně k motoru Rover. TVR White Elephant je koncept z roku 1988 s 5litrovým V8 značky Holden, který byl navíc v závodní specifikaci Bathurst. Wheeler, který s prototypem běžně jezdil, však měl za to, že na 90. léta je vůz příliš zastaralý a také logistika by byla velmi nákladná a složitá. Proto projekt poslal k ledu a o několik měsíců později představil TVR Griffith. White Elephant byl zachráněn ze dvora sídla TVR jen týden před tím, než si klíče převzal Nikolay Smolensky.

Pozdější verze TVR Sagaris měly koncovky výfuku už klasicky. Bylo to proto, že původní verze nedokázaly splnit hlukové normy a měly problémy na stanicích technické kontroly.

V roce 1965 automobilka TVR vyrobila čtyři prototypy s názvem Trident. O pohon se staral Ford V8, stejný motor, který poháněl také Griffith. TVR vystavilo prototyp Trident Coupé na Ženevském autosalonu v březnu 1965 a navzdory velmi pozitivní reakci veřejnosti se do sériové podoby nikdy nedostal.

TVR Tina byl koncept z roku 1968. Jeho unikum spočívalo v tom, že se jednalo o první TVR s ocelovou Karoserií. Do výroby se kvůli nákladům nikdy nedostal.