Stejně jako u jiných značek a typů je sedan svými tvary tříprostorové karoserie vždycky výrazem určitého konzervativního pohledu na svět. Klasické linie mají ovšem jednu podstatnou výhodu – nechovají se jako kometa, která rychle vzplane a rychle zhasíná, ale jako stálice. Zůstávají od počátku nenápadné, ale vydrží dlouho. Jsou v přímém protikladu k některým extravagancím, takže sedany vyhledávají ti, kteří chtějí mít vůz nenápadný, ale dlouho esteticky přijatelný.

Ve srovnání s hatchbacky se většinou prodávají v menší míře, o tom svědčí třeba i statistika, kterou jsme přinesli nedávno v souvislosti s přehledem prodejů jednotlivých typů vozů za celý rok 2002. Bez takového vozu by ovšem nebyla modelová řada úplná.

 
Elegantně střížený kabát. --- Jednoduchý, ale sympatický interiér.

Sázka na jednoduchost

Toyota své Corolly dodává v zásadě ve dvou stupních výbavy: základní se jmenuje Base a lepší Terra. V našem případě jsme během testu užívali Terru základní s motorem 1,4 VVT-i (71 kW/97 koní). Takový vůz je výrazem snahy o co nejpřístupnější automobil s ne úplně nejhorší výbavou.

Zvenku se označení stupně výbavy nikde na vozidle neobjevuje, takže rozlišovací znaky musíme hledat uvnitř. Nenajdeme klimatizaci, ale zato nechybí palubní počítač. To ovšem není známkou stupně výbavy, protože Toyota Corolla má takové zařízení standardně ve všech verzích. Počítač je velmi jednoduchý, ukazuje jen průměrnou spotřebu, okamžitou spotřebu a průměrnou rychlost. Údaje o dojezdu na palivo v nádrži nebo o spotřebovaných litrech, případně počtu ujetých kilometrů od posledního resetu, nenajdeme.

 
Na víceúčelovém displeji se zobrazují údaje o audiosoustavě
i z palubního počítače, rádio doplňuje přehrávač CD.
Přístrojová deska dostala klasické uspořádání.

Zato ovšem můžeme využít poměrně zajímavé nabídky: protože se vůz dodává i do zemí, kde nevyužívají metrické soustavy, lze přepnout místo km/h do režimu mph a spotřeby mpg, tedy kolik mílí ujede vůz na galon paliva – tak se udává spotřeba v USA. To samozřejmě není pro nás tak zajímavé, ale existuje tu i možnost přepnout na režim km/l. Dozvíme se tedy, kolik kdy spotřebujeme - v tomto případě benzinu - na jeden kilometr jízdy.

Údaje se zobrazují na víceúčelovém displeji společném s rádiem a společné je i ovládání na středovém panelu. Poněkud nešikovné a trochu i mimo dosah řidiče. Otáčivý ovladač je na pravé straně panelu, takže v mateřské zemi Japonsku by byl blízko volantu, v Evropě je tomu naopak.

V této jednoduché verzi Corolly nenajdeme ani ergonomicky výhodné ovládání audiosoustavy na volantu, takže je nutné se vždycky nejprve podívat kam sáhnout a pak přemístit ruku z volantu.

 
Řadicí páka s krátkým krokem umožňuje přesné vyhledání
jednotlivých stupňů. --- Elektrické ovládání mají jen okna
v předních dveřích, vnější zrcátka také.

Jinak je interiér prakticky shodný s hatchbackem, rozdíl vzhledový rozdíl je jen u varianty T Sport, která prošla naším testem vloni na podzim.