Toyota Celica: další legenda slaví, čtyřicítku

Dnes sbírá úspěchy v prodejních statistikách i na sportovních drahách především Nissan 370Z, jehož předobraz v podobě modelu 240Z slaví čtyřicáté narozeniny a jistě si v brzké budoucnosti zaslouží také svou vzpomínku. Stejné výročí se však shodou okolností týká též konkurenční Toyoty Celica.  Název Celica pochází z latinského výrazu „coelica”, tedy nebeský či božský, a za svůj bohatý život, tvořený celkem sedmi generacemi, prošla Celica mnoha zásadními proměnami.

 

Srdce svých fanoušků si Celica začala získávat již svoji první generací, která se vyráběla v letech 1970 až 1977 pod sériovým označením A20/35. Svoji premiéru měla na tokijském autosalonu roku 1970 jako odkaz na svého předchůdce, sportovní model 2000GT. Vyráběla se jako liftback a dvoudveřové kupé a v roce 1975 prošla faceliftem. Právě tato první generace modelu Celica TA 22 s motorem o objemu 1 600 ccm se významně zapsala do Mistrovství světa v rallye, když s ní v roce 1972 při britské RAC Rally dojel Ove Andersson na celkovém 9. místě.

  
 
Druhá generace modelu Celica se vyráběla do roku 1981 a zajímavostí byla u Toyoty vůbec první aplikace elektronického vstřikování benzínu použitá u řadových šestiválcových motorů o objemu 2,0 l (to byly časy...). Celkem se tato generace vyráběla v neuvěřitelných 70 modelových verzích, jednou z nich byla také nově zavedená Celica Supra, později se přidala také Celica Camry.

V letech 1981 až 1985 charakterizuje sportovní Celicu v třetí generaci nabídka karoserií liftback, kupé a pro americký trh také verze convertible. V Americe se v tu dobu stává elektronické vstřikování u všech motorů pro Celicu standardem. Zároveň se poprvé objevuje přeplňovaná verze motoru 1,8l, která byla základem vývoje vozu Celica TwinCam Turbo do skupiny B ve světových rallye. Prototyp byl představen továrním týmem TTE (Toyota Team Europe). V Evropě se Celica etablovala s motory 1,6l a dvěma verzemi 2,0l.

 

V roce 1989 končí výroba 4. generace modelu Celica, která přinesla asi vůbec nejvýraznější změnu v oblasti pohonu kol. Dosavadní „zadokolka“ byla nahrazena pohonem předních kol ve spojení s novým dvoulitrovým motorem. Na japonské scéně se však koncem roku 1986 objevuje tzv. „Ultimate Celica“, tedy model GT Four, s pohonem všech kol a elektronicky řízeným mezinápravovým diferenciálem. Pohonnou jednotkou byl přeplňovaný dvoulitr s výkonem 190 koní (139 kW). Téměř okamžitě se z tohoto vozu stala vlajková loď řady Celica a zároveň základní platforma pro další úspěchy ve světových rallye.
 
Pouze tři roky (1990 až 1993) byla vyráběna pátá generace Celicy. Jejím symbolem byly oblé tvary karoserie a opět výklopné přední světlomety, pro které získala tato verze přezdívku „mrkačka“. Ve větší míře lze tyto vozy potkat na dnešních českých silnicích díky individuálním dovozům do ČR. Zde jsou nejvíce oblíbené verze se zážehovými motory 1,6 a 2,0 l, ale spatřit můžeme i model GT-Four vyrobený v sérii pouhých 5 000 vozů a pojmenovaný po špičkovém soutěžním jezdci Carlosu Sainzovi. V některých evropských zemích byla oblíbena také další verze Celicy, kabriolet.

 

Na výrazné úspěchy v rallye navázala také šestá generace, jejíž výroba trvala až do roku 1999 a platforma nesla označení T200. Čtyřkolka GT-Four pod označením ST205 dostala v této generaci vůbec nejsilnější motor 3S-GTE, zážehový dvoulitr s výkonem až 251 koní (184 kW). Těchto speciálů bylo v rámci homologace FIA vyrobeno 2 500 kusů, a to umožnilo vstoupit značce Toyota do skupiny A světového šampionátu v rallye. Tento soutěžní speciál úspěšně startoval také v českých soutěžích díky špičkovým domácím jezdcům Milanu Dolákovi, bratrům Vojtěchovým, Karlu Trojanovi a dalším. V produkční verzi zůstaly od roku 1998 pouze modely GT s motorem 1,8 l, ale po roční přestávce se opět vrátilo do nabídky oblíbené kupé.

Zatím poslední, tedy sedmá generace modelu Celica byla představena s cílem zaměřit se na mladou generaci zejména ve Spojených státech. V Evropě se nabízela se dvěma motory 1,8 VVT-i o výkonu 140 koní (102 kW) a dceřinnou společností Yamaha vyladěným čtyřválcovým motorem o objemu rovněž 1,8 l s proměnných časováním a zdvihem ventilů (VVTL-i), který však disponoval výkonem 190 koní (139 kW). Tato verze nesla označení T Sport. V závěru výroby byla Celica nabízena již pouze na japonském trhu.

Poslední Toyota Celica sjela z výrobní linky 21. dubna 2006 a uzavřela se tak její nezapomenutelná historie v automobilovém světě a také v motorsportu. Toyota však na své sportovní modely nezapomněla a důkazem toho je loňská premiéra konceptu Toyota FT-86 na tokijském autosalonu, který byl měl na sportovní odkaz modelu Celica navázat. O jeho konečném názvu se však zatím pouze spekuluje...

 
Toyota FT-86: další generace Celicy?