Kapitoly článku:
- Systém výbav, design
- Interiér, sedadla vpředu, kde se šetřilo
- Místo vzadu, zavazadlový prostor, litrový motor
- Převody, pružnost, spotřeba, brzdy, jízdní vlastnosti
- Komentář k ceně, plusy a minusy, výbava, technické parametry
- Fotogalerie
Funky interiér
Všechna tři kolínská auta mají zcela totožný interiér, liší se pouze provedením volantu. Ten má optimální průměr i sílu věnce a dobře se drží. Palubka je bezesporu originálně tvarovaná, kolínští designéři jednoznačně útočí na mladé a nekonformní řidiče, kteří se chtějí odlišit. Kruhové výdechy klimatizace a hlavně netradiční sloupek volantu s tachometrem a „přilepeným“ tykadlem otáčkoměru vypadá rozhodně zajímavě – trochu ve mne evokuje palubku malého smartu. Volant je výškově nastavitelný a hýbou se s ním tedy i oba budíky; je tím zajištěno, že na ně vždy vidíte v optimálním úhlu. Všimněte si, že uprostřed kruhové výdechy klimatizace chybí, výdech je tu jen jeden a směřuje vzhůru z palubky – je vidět, že se zde šetřilo.
Palubní deska má bezesporu netradiční a „mladistvý“ tvar a provedení
Volant se dobře drří, má optimální průměr --- Otáčkoměr na stopce
Středová konzola dokresluje svými bílými plasty a boubelatými tvary zajímavý vzhled palubky. Hned pod výdechem klimatizace je přihrádka na peněženku nebo mobil, ovšem s tvrdým povrchem, takže předměty kloužou. Následuje designově povedené rádio s CD přehrávačem, které má Aygo ve standardu už od základní verze. Část s ovládáním klimatizace zaujme bílým provedením a hlavně dvěma ovladači na každé straně; a to hlavně v noci, kdy to celé oranžově svítí. Zapínání vnitřního okruhu je mechanické – opět se někde muselo ušetřit.
Tachometr je ocejchován pouze do 170 km/h --- Středová konzola zaujme netradičním tvarem i kombinací barev --- Ovladače klimatizace jsou jednoduše zvláštní
Prostřednímu výdechu klimatizace nelze nastavit směr --- Středová konzola plynule přechází ve středový tunel
Pod klimatizací je další přihrádka a pod ní dva držáky na nápoje s další malou přihrádkou. Další odkládací prostory jsou ve dveřích, za řadicí pákou a pod palubní deskou na obou stranách, jak u řidiče, tak u spolujezdce. Ve voze bohužel chybí uzavíratelná schránka (podobě jako ve Fabii Junior), což považuji za velký nedostatek. Odložené věci tak budou na očích kolemjdoucích i případných zlodějů. Poněkud překvapující je upevnění zadních reproduktorů v kapsách dveří, kde samozřejmě zabírá cenné místo.
Přihrádek je ve středové konzole dostatek, stejně jako v palubce
Ve dvečích jsou kapsy spíše kosmetické --- Všimněte si podivného uchycení zadního reproduktoru
Sedadla jsou pohodlná, mají dlouhá opěradla i sedáky, vytknul bych jim snad jen velmi slabé boční vedení a integrovanou opěrku hlavy. Ta je poněkud vzadu, takže mezi hlavou a opěrkou je při běžném posazu docela dost místa. Sedadla mají příjemné čalounění i optimální tuhost, na delší cestě bych ale ocenil výraznější oporu beder. Sedadla nemají výškové nastavení, hýbat lze jen opěradlem; to mimochodem lze sklopit dopředu jako u třídveřového modelu. Celkově se ve voze sedí dobře a příjemně, delší jedince ale může tlačit přechod mezi opěradlem a hlavovou opěrkou.
Sedadla jsou pohodlná, ale bez bočního vedení
Kde se šetřilo…
U interiéru se ještě pozastavím, protože je v něm hezky vidět, kde všude výrobce šetřil, aby dosáhl co nejnižších výrobních nákladů. Hned po nasednutí si všimnete, že vnitřek dveří není čalouněný – tam, kde chybí ve výplni plast, je venkovní plech. Podobně řešený interiér má snad jen Ford Ka, který je na trhu už od roku 1996; dnes se něco takového prostě nenosí. Dále mne zarazila absence tlačítka pro stáhnutí okénka spolujezdce, řidič může stáhnout pouze své okno. Na zadních oknech pak i u pětidveřové verze najdete stejný systém otvírání jako u třídveřáku, žádné kličky. Z třídveřové verze pochází i sedadla, které lze sklopit vpřed (na obou stranách), aby se u levnějšího provedení dalo nastoupit na zadní sedadla. Na vnitřní straně zadních dveří jsou pak normální matičky, z nichž čouhají šroubky – to se jen tak nevidí.
Vůz lze zevnitř zavřít nikoliv na tlačítko, ale jen zatlačením caplíků ve dveřích – musíte si vyvrátit rameno. Zadní plato drží pouze na jediném špagátku a zadní sklo, které kryje zavazadelník, má jen jednu vzpěru. Stejně tak motor – tři válce opět snižují náklady, a to za cenu méně vybraného zvukového projevu a vyšších vibrací (viz dále). Objevila se i chybka ve zpracování – u zadních pátých dveří odpadávala krytka kliky; u vozu, který testoval magazín Auto.cz, se zase protáčela hlavice řadicí páky. To jsou ale jen drobnosti, které jsou podle mne způsobeny raností výroby; jinak jsem ke zpracování neměl žádné výhrady, interiér na mne působil – snad až na vzhled některých plastů – velmi dobře a hlavně příjemně. Jen ten zvuk při zavírání dveří nemusel znít tak plechově, ale to už bych asi chtěl moc. A zvenku? Tam se šetřilo např. na stěračích, který je pouze jeden.
Sedadlo pochází z třídveřové verze --- Zamknout se zevnitř musíte čudlíkem na dveřích --- El. ovládání zrcátek není k dispozici ani za příplatek
I pětidveřové verze se zadní okna otvírají jako u třídveřáku --- Od řidiče nelze stáhnout okno spolujezdce