Toyota Aygo: prcek z Kolína (megatest)

Kolínská trojčata jsou společným dílem francouzského koncernu PSA a Toyoty. Všechny modely mají stejné motory, stejnou techniku, stejný interiér, liší se jen vnějším designem. Testovali jsme Toyotu Aygo se základním tříválcovým benzínem o výkonu 50 kW.
Toyota Aygo: prcek z Kolína (megatest)
Seznam kapitol
  1. Systém výbav, design
  2. Interiér, sedadla vpředu, kde se šetřilo
  3. Místo vzadu, zavazadlový prostor, litrový motor
  4. Převody, pružnost, spotřeba, brzdy, jízdní vlastnosti
  5. Komentář k ceně, plusy a minusy, výbava, technické parametry
  6. Fotogalerie

Kolínská auta jsou populární především proto, že se vyrábí v České republice, konkrétně v průmyslové zóně v Kolíně. A marketingové materiály automobilek toho dokážou velmi dobře využít – jsou to přece další česká auta vedle škodovek! Částečně to pravda je, částečně ne. Vývoj vozů probíhal v zahraničí, česká je pouze výroba – a auto není české jen proto, že továrna stojí na území České republiky. Ať je to tak či onak, trojice malých aut se od sebe liší pouze vnějším designem a volantem v interiéru. Jinak jde o naprosto shodné vozy; každá automobilka ale nasadila trochu odlišnou cenovou politiku.

Výbavy bez příplatků

Toyota Aygo je typický japonec, nemůžete si připlácet za jednotlivé prvky výbav, ale musíte rovnou volit vyšší verzi; ty jsou celkem tři, přitom tam nejvyšší, Cool+, má ve výbavě i klimatizaci a boční airbagy. Nicméně stále chybí el. ovládaná zrcátka nebo litá kola – ta jsou za příplatek brutálních 18 tisíc; přitom ani nejsou širší. Zkrátka všechna kolínská auta jsou velmi drahá vzhledem ke třídě vozu. Dát 315 tisíc za auto s litrovým motorem, miniaturním kufrem a malým vnitřním prostorem se nemusí zdát jako dobrý nápad. Zkrátka kolínská auta se neorientují na „budget“ zákazníky, ale na více majetnější, kteří si kupují druhé nebo třetí městské a stylové auto do rodiny.

Pokud chcete levnější provedení kolínských aut, nesmíte sáhnout po Aygo, které má v základu už i posilovač a CD přehrávač, ale po C1 nebo 107 – oba vozy mají stejnou základní cenu a takřka stejný systém výbav. Základ stojí 236 tisíc a v něm dostanete ABS a přední airbagy. Oproti Aygu mají C1 i 107 možnost za výbavu si připlácet, takže pokud chcete např. klimatizaci, nemusíte k tomu rovnou kupovat vyšší výbavu. Rozdíl mezi francouzskými vozy a japoncem je rovněž v tom, že u Ayga připlácíte za druhou dvojici dveří jen pět tisíc, zatímco u francouzů dvojnásobek – deset tisíc. Jinak jsou ale ceny plus minus srovnatelné, takže pokud budete vybírat některý z vozů, bude rozhodovat pouze design.


Maska Aygo je z kolínské trojice nejpovedenější --- Z profilu vypadá Aygo jako bonbónek


Ani za záď se Aygo nemusí stydět, zadní světlomety vypadají nadmíru hezky

Trojčata téměř jednovaječná

Vzhled Aygo je oproti 107 a C1 výrazně odlišný. Ano, proporce vozu jsou stejné, stejně jsou také laděny linie bočních dveří, ale design jako takový je jiný. Nejvíce je to patrné na přední masce; zatímco 107 a C1 mají základní kukuč podobný a liší se v zásadě jen odlišným tvarem světlometů, Aygo je ostřeji řezané a z celé trojice vypadá – dle mého názoru – nejlépe. Na bočním profilu je znát extrémně malá délka vozu, na rozvoru necelých 2,4 m je postaven vůz s délkou 3,4 m. Zejména zadní převis takřka neexistuje a velmi krátká kapota nedává mnoho šancí, kam schovat motor. Přechod mezi kapotou a čelním sklem takřka neexistuje, díky čemuž vypadá Aygo tak trochu jako bonbónek.


Sklo druhé dvojice dveří je stejné jako u třídveřové verze


Aygo má pouze jediný stěrač --- Kapota plynule přechází v čelní sklo 

Kompaktní rozměry se podepsaly i na úzkém c-sloupku, umístění víka palivové nádrže či linii zadních dveří, která končí jen pár desítek cm před koncem samotného auta. Všimněte si také skla zadních dveří – je stejné jako u třídveřového modelu, takže nebýt zadní kliky a linky dveří, skoro byste tří a pětidveřový model od sebe nerozeznali. Zádi vozu dominuje rozměrné sklo s velkými černými okraji a velmi výrazný nárazník s vysokou nakládací hranou. V předním i zadním nárazníku jsou malé otěrové lišty v barvě vozu, které lze snadno vyjmout a nahradit jinými. Testovaný vůz utrpěl v době testu drobnou kolizi, a jak je patrno z fotografie, nárazník jako takový „zranění“ takřka neutrpěl.

 
14" kola mohla být širší --- Agresivní světla dotvárí hezký čumáček vozu


Otěrové lišty v barvě vozu lze snadno vyměnit

Aygo je jako celek bezesporu hezké auto, které má jen několik vad na kráse: příliš rozměrný zadní nárazník a úzká kola, která jsou hodně „zapuštěna“ do vozu a nárazníky je tak hodně překrývají. Bohužel ani za příplatek nelze koupit kola širší, 14" liťáky za  osmnáct tisíc mají stejné rozměry. Ideální tloušťka by byla okolo 175 mm – ve standardu 155 mm.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Systém výbav, design
  2. Interiér, sedadla vpředu, kde se šetřilo
  3. Místo vzadu, zavazadlový prostor, litrový motor
  4. Převody, pružnost, spotřeba, brzdy, jízdní vlastnosti
  5. Komentář k ceně, plusy a minusy, výbava, technické parametry
  6. Fotogalerie
TEST DS 3 Crossback 1.2 PureTech 155: Odvážní Francouzi jsou zpátky!

DS 3 Crossback 1.2 PureTech 155

Luxusní divize automobilky Citroën se stala samostatnou značkou v roce 2014. Jako první to s modelem DS 7 zkusila s karoserií SUV a nyní nastal čas jít dál. Asi vás nepřekvapí, že jde taktéž o SUV. Proč ne, když je lidé chtějí?

16.  9.  2019 | Vladimír Kadera | 27 příspěvků
Vodíkovým Hyundaiem Nexo z Bruselu do Prahy: Není brzo, to Česko je pozadu

Hyundai Nexo na vodík (první svezení)

Hyundai jako jedna z mála automobilek vodíkový pohon nejen testuje, ale nabízí i ve svém sériovém modelu Nexo. Ten se na vybraných trzích už prodává. Měli jsme exkluzivní možnost vyzkoušet si vůz v reálném provozu při cestě napříč Evropou.

12.  9.  2019 | Svět motorů | 38 příspěvků
TEST Suzuki Swift Sport: Kluci se baví, holky budou čumět!

Suzuki Swift Sport

Kdo říká, že musí mít sportovní auto stovky koní, nemluví pravdu. Novému Suzuki Swift Sport jich stačí 140 a stejně se budete usmívat do ucha k uchu.

4.  9.  2019 | Jan Mička | 29 příspěvků