Kapitoly článku:
V Japonsku se v roce 1966 natáčela bondovka Žiješ jenom dvakrát (You Only Live Twice) a Toyota byla jedním ze sponzorů filmu. Pro propagaci tehdy teprve do sériové výroby připravovaného kupé si tedy nemohla zvolit vhodnější příležitost.
Targa a roadster pro Jamese Bonda
Herec Sean Connery, představitel hlavní role, byl však se svými 188 centimetry příliš vysoký a dovnitř se pořádně nevešel. Proto byl postaven jeden kus verze Targa s odnímatelným horním střechy. Jenže příliš se neosvědčil, legendární Skot měl stále rám čelního skla před očima, takže dopředu skoro nic neviděl a pořád narážel hlavou i do zadní hrany. Tudíž se přikročilo ke stavbě otevřené verze.
Sean Connery se do kupé nevešel, Toyota proto připravila unikátní Targu; z ní ovšem představitel Jamese Bonda neviděl…
Roadster vznikl ve dvou kusech, také se nikdy neprodával. Auto bez střechy? U obou exemplářů to platilo doslova, žádnou totiž neměly. S natáčením se spěchalo a než by Toyota složitě vyvíjela její konstrukci, zvolila pouze zvýšený čalouněný lem za sedadly, tradiční kryt, který simuloval složenou střechu. Autům to na půvabu rozhodně neubíralo, i když neměla ani boční okna.
…ve filmu proto nakonec účinkoval roadster, vzniklý jednoduše odstraněním celé střechy
Jednalo se ovšem o přestavbu prototypů 280A/II, práce trvaly navíc velmi krátce, pouhé dva týdny! Ve filmu je většinou řídila Bondova přítelkyně agentka Aki, kterou ztvárnila herečka Akiko Wakabayashi. Jeden z vozů byl vybaven videokamerami, barevnou televizí, rekordérem a audiem s kazetovým přehrávačem.
Pro závody
Toyota připravila závodní verzi pro japonskou Grand Prix sportovních vozů 1966 ve Fuji. Tato auta typu 311S měla přes 200 koní (147 kW), karburátory Weber a vážila 1160 kg. Vyhrála vytrvalostní závody v Suzuce na 1000 km (1966), 500 km a 24 hodin (oba 1967) a v téže sezóně ještě stejně dlouhý maraton ve Fuji. Jména tehdejších jezdců (Shihomi Hosoya, Mitsuo Tamura, Sachio Fukuzawa a Tomohiko Tsutsumi) Evropanovi nic moc neříkají.
Nejznámějším z pilotů byl Hiroshi Fushida, který se později, v polovině 70. let mihl i ve formuli 1 s těžkým, nespolehlivým a pomalým vozem Maki. Stejnou techniku nakonec dostal prototyp 280A/I, který překonal tři světové rychlostní rekordy FIA ve své kategorii při jízdě na 72 hodin, respektive 10 a 15 tisíc mil. Na začátku října 1966 dosáhl na oválu Yatabe v Tsukubě i přes silný déšť průměrné rychlosti přes 206 km/h a přidal ještě třináctku rekordů mezinárodních. Později však havaroval a byl totálně zničen.
Závodní verze měla zlepšit odbyt sériové 2000 GT na americkém trhu; její přípravu pro seriál SCCA zajistil Carroll Shelby
Neslavné americké prodeje se pokusila Toyota podpořit účastí v mistrovství produkčních cestovních aut SCCA (Sports Car Club of America) třídy C v sezóně 1968. Chtěla uspět, proto poslala trojici vozů do Kalifornie, o jejich modifikaci dle tamních předpisů se nepostaral nikdo menší než Carroll Shelby.
Elektromobil Crazy Car Project z roku 2012
Odlehčené stroje s dvousetkoňovými dvoulitry, laminátovými díly a oholeným interiérem dostaly tlumiče Koni a stabilizátory, závodní gumy od Goodyearu a brzdy Girling z Cobry. Poslední kus byl náhradní, zbylé dva závodily a nikoli neúspěšně, ale pouze onen jediný rok. Scooter Patrick a Dave Jordan získali celkem čtyři vítězství. Dodnes se dochovaly, třetí přetvořila Toyota zpět do podoby rekordního speciálu...
Životopis 2000 GT sice končí úvodem 70. let, ovšem před třemi lety bylo jedno kupé přestavěno firmou Crazy Car Project na elektromobil!
Výstavní exempláře Toyoty 2000 GT dnes mění majitele za částky odpovídající v přepočtu desítkám milionů korun
Vzácnost kupé potvrzují i současné ceny na dražbách. Společnost RM Sotheby's jich v posledních letech prodala několik, ten nejcennější přišel v květnu 2013 na 1,16 milionu dolarů, což je v přepočtu dle aktuálního kurzu 28,3 milionu korun. S náhradními díly pro přeživší dvě stovky kusů je to samozřejmě horší. Nejdražší japonské (a asijské) auto všech dob si ale náležitou pozornost jistě zaslouží.