Tak prý se chystá novela silničního zákona. A je na to zvláštní komise. Podle ní by maximální rychlosti měla zůstat stejné, zato má být vypuštěna úprava, díky které nyní můžeme odmítnout udávat své příbuzné jakož i jiné osoby blízké.
Tedy nevím kdo je v téhle komisi, ale pro začátek bych všem členům doporučil nechat si před každým zasedáním zahrát písničku o štěněti, co se narodilo a lidí se nebálo. Jan Werich v ní krom jiného zpívá, že dnes už ví to celý svět, že řetěz, mravy nenapraví. Soudě podle uvažovaných změn či „nezměn“, komisní experti jsou nejen příznivci řetězu, jakožto významného výchovného elementu, ale i jeho častého zkracování. A když se jim cestou dopravních statistik dostane informace, že to zas nefunguje, ochotně se nad řetězem sejdou a spekulují, jak ho ještě o něco zkrátit.
Netroufám si být expertem přes dopravu, toliko jsem asi tak třicet pět let aktivní řidič a za tu dobu jsem řídil kdeco, včetně kombajnu. A skoro celou tuhle dobu jezdím denně. Má-li to nějakou váhu, asi jsem také najezdil přes milion kilometrů. Pravda nikoliv zcela bez nehod, ale žádná nebyla kvůli rychlosti. Z téhle pozice si troufám tvrdit, že kupříkladu kterákoliv dálnice v ČR je sama o sobě a v moderním osobním autě bezpečně sjízdná rychlostí o dvacet až třicet kilometrů větší, než je stávající limit. Někde i rychleji. A taky, že velmi mnoho silničních úseků se neméně bezpečně dá za stejných podmínek projet podstatně větší rychlostí než je povolených 90 km v hodině. Mám ale i dost intenzivní pocit, že v tomhle směru s námi průkopníci pomalé jízda nehrají fér. Podle statistiky MV za období od ledna do listopadu 2007 bylo z celkovém počtu dopravních nehod 14,4 % způsobeno nepřiměřenou rychlostí. Zdůrazňuji nepřiměřenou, což nemusí být a také není rychlost překračující limit. Údaj o tom, v kolika případech byla dopravní nehoda způsobena překročením daného rychlostního limitu neexistují či alespoň nejsou dostupné. Tedy nelze či nemělo by být dáváno do souvislosti překročení povolené rychlosti a dopravní nehodovost na našich silnicích. ¨
Nepochybně, nějaká souvislost bude, ale není jasné jaká a zejména, jak významná. Lze se domnívat, že většina nehod způsobených nepřiměřenou rychlostí jsou bouračky, při kterých prostě řidič nevzal v úvahu všechny momentálně významné faktory, tedy stav vozovky, kvalitu a stav svého motorového vozidla a své schopnosti. Pokud jsem kupříkladu zmiňoval rychlost, s jakou se dá bezpečně jezdit na našich silnicích, pak samozřejmě platí, že v řadě případů sice předpisy dovolují projet zatáčku devadesátkou, ale v reálu se o to pokusí jen sebevrah a obvykle pouze jednou.
Tahle úvaha se samozřejmě netýká rychlostního omezení v obcích, kde se nepochybně v řadě případů dá jet rychleji než padesátkou, ale tady jde jednoznačně o ochranu chodců, pro které mají střety s autem jedoucím rychleji fatální následky. Což zase neplatí o dalším, místním, snižování rychlosti, které namnoze považuji za lokální populismus. Míním případy, jsem nucen projíždět čtyřicítkou částmi obce, v níž nejpravděpodobnější důvod, proč by se měl ve vozovce objevit chodec bude to, že vypadne z letadla.
A také neberu ohled na tvrzení o ekologických aspektech rychlé jízda. Když se totiž podíván na to, co „leze“ z aut, která sice jedou předpisově, ale jsou dvacet let stará, případně náklaďáků všeho věku, tak mi ve vztahu k rychlým a tedy moderním autům takové argumenty připadají prostě směšné.
Rychlostní řetěz je podle mne jen šidítko pro občanstvo znepokojené počtem dopravních nehod. Když nemohu donutit řidiče, aby nedělali chyby a v důsledky toho nebourali, tak alespoň budou jezdit pomalu. Asi to moc nepomůže, ale taky to neuškodí a je vidět, že se něco děje.
Právo odepřít výpověď, pokud by jí bylo způsobeno nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké je právem ústavním. Jsem přesvědčen, že je nemorální, aby byl kdokoliv nucen udat sebe či blízkou osobu, i kdyby to mělo být jen z dopravního přestupku. Obdobné právo tak musí existovat všude, kde důsledkem výpovědi může být sankce, tedy i v přestupkovém řízení. A logicky, úpravu, která takové právo vyloučí považuji za neústavní.
Všichni víme, co je důvodem uvažované změny. Jsou to stesky úředníků, kteří vyřizují dopravní delikty a podle kterých se spousta pachatelů vymluví na toto právo, pokud jim nelze spáchání přestupku prokázat přímo. Například kvůli tomu, že na fotografii dokladující porušení rychlostního limitu je sice patrné auto a jeho registrační číslo, ale už ne, kdo ho řídí.
O žádném jiném důvodu nic nevím ale zejména nic nevím o jakékoliv exaktnější studii, ze které by bylo patrné alespoň to, v kolika případech k takovému jednání dochází. Což je na jedné straně pochopitelné, ale na druhé straně kdokoliv, kdo se změny domáhá, nutně musí působit zcela nepřesvědčivě. A to volím velmi mírný výraz. Nedovedu si totiž představit, že by za racionální mohla být považována změna jakéhokoliv zákona, pokud k ní dochází na základě jakési šuškandy, osobních pocitů a temných podezření. Účelem uvažované novely může být buď vyloučit zmíněné právo neudat svého blízkého, ač se správního deliktu dopustil, nebo vyloučit případy zneužití takového práva faktickým delikventem, případně oboje.
Podle medií se členové zmíněné dopravní komise domnívají, že se díky současné úpravě řidiči vyhýbají postihu za přestupek. Pokud tomu tak je, je to špatné, ale v kolika případech se tak děje a jak by to do budoucna mělo být v těch případech, kdy skutečně pachatelem přestupku bude blízká osoba, to už nikdo neříká. Rad bych zažil, pokud tahle novela projde parlamentem a nezlikviduje ji Ústavní soud, jak všichni ti, kdo jí schvalovali, přijdou domů a své manželce sdělí: „Miláčku tak jsem byl na policii a ptali se mne, kdože to řídil před měsícem naše auto. Vím, že přijdeš o řidičák, protože už máš moc bodů, ale zákon je zákon, tak jsem jim holt řekl, žes to byla ty“.
A neméně zvědavý jsem na to, co si počne úředník, který přestupek řeší, až tahle hypotetická manželka přijde do kanceláře a popře, že by auto řídila což doplní sdělením, že ten její je dobytek a lhář, jezdí jako prase a na ní to pak svádí. A vice versa pokud jde o ženy, které takovouhle novelu schválí. Ovšem pravda, ti všichni mají imunitu.
Předpokládám, že většina z nás nepřistupuje k úřadu jako k nepříteli, vůči kterému je všechno dovoleno, lež nevyjímaje. Ale dovedu si představit, že pro mnoho z těchto lidí je prostě nepřijatelné udat svého blízkého a způsobit mu nepříjemnosti, byť jen dle přestupkového zákona. Což ale může být nepříjemnost dost citelná. Včetně, jak se říká, řidičáku v čistírně. A tak i ti slušní budou nuceni všelijak lhát, tvrdit, že neví kdo v autě jel a potupně kličkovat. Jinak řečeno, to že někde zneužije institutu, který tu je proto, aby se slušní lidé nemuseli chovat neslušně nemůže být důvodem k jeho rušení.
Nicméně když už jsme u toho zneužívání. Nikdo neví v kolika případech je zneužíván institut práva neobvinit sebe nebo osobu blízkou. Ale asi to bude v menším počtu případů, než je zneužívána svoboda slova. Zejména v mediích. Takže očekávám vytvoření komise pro napsání zákona, který by takovému zneužívání účinně zabránil. Pro začátek něco jako cenzura.
Publikováno s laskavým svolením autora.
Autor je Advokát a partner Advokátní kanceláře Brož & Sokol & Novák.