Tak už je to tu zas. Odporná zima a k tomu to bílé svinstvo. Abych vám trochu zlepšil náladu, podělím se s vámi o některé své zážitky z výletu na řecký ostrov Thasos a pokusím se tak přinést alespoň vzpomínku na teplé letní dny.
Trocha historie
Thasos, který se nachází severovýchodně od pevninského Řecka, byl podle Herodota, jednoho z prvních historiků, osídlen Féničany už 700 let před Kristem. Od 5. st. př.n.l. se ostrov bouřlivě hospodářsky rozvíjel a vydobyl si přezdívku „Atény severu“. Hlavní příčinou byla tamní bohatá naleziště zlata. O sto let později ho Filip II. připojil k Makedonii a v roce 197 př. Kr. jej obsadili Římané. Jak u nich bylo zvykem, dobytá území nepustošili, ale podporovali jejich přirozený vývoj. Po skončení římské éry však následovalo dlouhé období, kdy se na Thasosu střídali různí nájezdníci, kteří se o rozvoj místní civilizace příliš nestarali. Novou příležitost získal ostrov až roku 1813, kdy se jeho majitelem stal egyptský vezír Mehmed Ali. V roce 1902 ostrov obsadili Turci, ale jijech vláda neměla dlouhého trvání. V roce 1912 byl Thasos zásluhou námořního kapitána Pavlose Kunturiotise připojen k Řecku. Z novodobé historie za zmínku stojí snad jen fakt, že kanalizace zde začala být budována až v šedesátých letech 20. století.
Někdejší metropolí ostrova byl ve vnitrozemí ležící Theologos, který je dnes skanzenem typické místní architektury a kultury. Po celém ostrově i na ostrůvcích v jeho těsném okolí nalezneme řadu starobylých klášterů, přičemž v některých z nich dodnes mniši žijí svým tradičním životem, který si nenechají žádným turistickým ruchem narušovat. Pokud splníte několik podmínek (zcela se zahalíte a nebudete fotografovat), můžete nahlédnout do kláštera Archaggelos na jihovýchodě ostrova. U cest také často narazíte na roztodivné miniaturní kapličky, zasvěcené místním svatým. Byť je pravoslaví v místních obyvatelích hluboce zakořeněno, není v rozporu s moderním stylem života. Není výjimkou, když na pláži z „tuněného“ VW Golfu nejnovější řady vystoupí pop v černé sutaně.
Mezi turisticky nejoblíbenější místa patří zvláště oblast okolo městečka Limenaria na jihu ostrova.
Motorismus
Obvod Thasosu měří necelých 100 km a právě po pobřeží vede v podstatě jediná pořádná silnice na ostrově. Hornaté vnitrozemí je dnes osídleno jen velmi řídce, ačkoli v minulosti právě sem utíkali místní lidé před nájezdníky a piráty. Uličky vesniček jsou úzké a křivolaké, všude je blízko. Ostrov bez potíží procestujete za jediný den. Tomu je přizpůsoben místní vozový park. Nejběžnějším dopravním prostředkem jsou skútry nejrůznějšího stáří a technického stavu. Díky půjčovnám, na něž narazíte na každém kroku, však začínají ostrov zaplavovat nové čínské a korejské stroje.
Jako každý turista jsem byl zvědavý na to, co po výstupu z letadla spatřím. A protože jsem současně motoristický fanatik, díval jsem se hlavně po autech. Prvním strojem, který jsem spatřil hned na přistávací ploše bývalého vojenského letiště v Kavale, byla modrá Fabia letištního personálu. Po odbavení na nás před budovou čekaly zástupy stříbrných taxíků. Snad mě ani nepřekvapilo, že to byly hlavně Superby a Octavie… Na silnicích stejně jako v případě skůtrů potkáte vše, co má kola. Nenarazíte přitom na dvě auta téže značky vedle sebe, natož stejné modely. Nelze zkrátka říci, která značka tu převládá. Potkáte zde prastaré pick-upy německé (např. Opel Kadett) a japonské (Datsun, Mazda), které máte jinde již jen pramalou šanci spatřit. Vzhledem ke stísněnému prostoru ve vesnicích zde potkáte nákladní auta jen výjimečně. Jejich úlohu zde přebírají právě zmíněné pick-upy a moderní „čtyřkolky“ s ložnou plochou (Ford Ranger, Nissan, Mitsubishi).
Je to změť vozů všech charakterů, původů a stáří, české oko potěší pohled na nové škodovky parkující snad na každém rohu. Méně už se pak srdce Čecha rozbuší při pohledu na Felicie pick-up se znaky VW namísto okřídlených šípů. Inu, myšlenky vedení koncernu VW, jehož ostatní značky zde potkáte minimálně, jsou někdy nevyzpytatelné. V arzenálu autopůjčoven nejčastěji narazíte na vozy Fiat Panda/Cinquecento/Seicento, Hyundai Atos či Daewoo Matiz, ale také na otevřené, hbité a praktické teréňáčky Suzuki Samurai/Jimny.
Novelou našeho silničního zákona zpitomělý český řidič bude trochu zmatený z toho, že auta nesvítí, bohužel často ani za šera. Svědomitě jsou ale používány blinkry a klaksony. Řidiči troubí skoro stále, ať už na pozdrav nebo jen aby o sobě dali vědět. Dopravní značení je na Thasosu na podobné úrovni jako u nás. Rychlostní omezení je zřejmě jen dobrovolné, na policistu dohlížejícího na provoz nenarazíte. Potřebuje-li třeba autobusák jet v obci rychleji než 50 km/h a dojede pomaleji jedoucího řidiče, prostě krátce zatroubí a on mu uhne z cesty. Velkoryse, bez emocí.
Byť se z mého vyprávění může zdát, že na silnicích panuje řádný chaos, nesetkal jsem se s žádnou opravdou krizovou situací, natož snad s dopravní nehodou. Ve stísněných uličkách vesnic se jezdí i parkuje podle aktuální potřeby a nikdo se na nikoho nezlobí. Je to zvláštní. V Česku se odnepaměti hádáme o slovíčka ve formulacích zákona o silničním provozu, přesto u nás na silnicích „tečou nervy“, hodně se bourá a umírá. Na Thasosu je to jinak. Respektují se jen základní pravidla: dávání blinkru, přednost zprava a na hlavní silnici. O zbytek se postará především empatie a naprosto samozřejmá ohleduplnost k okolním řidičům. Když někoho pustíte, nepoděkuje vám. Pokládá to za samozřejmost a příště vám to oplatí. Kdyby si tyto jednoduché principy osvojil i český řidič, vypadalo by to na našich silnicích úplně jinak. A zřejmě by ani nebylo třeba bodového systému a podobných represivních opatření…
Rady na cestu
Řekové většinou mluví dobře anglicky, ale ti starší přeci jen raději používají němčinu, protože řada z nich pracovala (a někteří stále pracují) v Německu. Hlavní zdrojem příjmů obyvatel ostrova je samozřejmě turistický ruch. Nejčastějšími návštěvníky jsou samotní Řekové, potom Srbové, Němci a Češi. Těch tu sice není tolik, co na Jadranu, ale přesto zde češtinu slyšíte častěji, než by vám asi bylo milé. Platí se Eurem a ceny nejsou přehnané. Za půjčení skútru zaplatíte od 12 Eur a za auto od 20 Eur na den, litr benzínu stojí okolo 1 Eura. Pivo, kupodivu celkem dobré, vás v restauraci přijde asi na 2 Eura, ale v některém z místních supermarketů koupíte půllitrovou plechovku i za 60 centů. Ceny apartmánů pro dvě osoby začínají na 25 Eurech za noc. Ačkoli jsou v sezóně obchody a půjčovny všeho možného otevřené každý den až do pozdních večerních hodin, přibližně mezi 15. a 17. hodinou vás patrně nikdo neobslouží. Řekové mají „siestu“...
Jako správný motorista jsem do poslední chvíle zvažoval odcestovat na Thasos autem. Finančně to i při zohlednění silničních poplatků vychází srovnatelně s charterovou letenkou (okolo 10 000 Kč na obě cesty), náklady lze navíc snížit při obsazení auta více lidmi. Nevýhodou je cesta dlouhá 2 000 km často politicky neklidnými oblastmi. To obnáší přinejmenším dva dny tam a dva dny zpět, z nichž se několik dalších dní budete vzpamatovávat. Na rady zkušenějších jsem taktéž zavrhnul cestu na motorce (nic si s sebou nevezmete, i o to málo navíc můžete snadno přijít) i autobusem (moc spojů z Česka už dnes nenajdete, cesta je podobně dlouhá a úmorná jako autem). Pokud máte zájem o levnou letenku, je vhodné v místě vašeho bydliště kontaktovat některou cestovní agenturu, která má přehled o kapacitních přebytcích cestovních kanceláří. Můj spoj letěl z Brna v 11:00 dopoledne, na letišti v Kavale jsme byli asi za 120 minut. Cesta k trajektu trvá asi 20 min, trajekt jede do přístaviště v hlavním městě ostrova Limenas (někdy nazývaném jen Thasos) nějakých 45 min a do hodiny pak můžete být prakticky na jakémkoli místě na Thasosu. Suma sumárum – stejná doba jako po D1 z Brna do Prahy…
Ze všech možných míst na ostrově vám doporučím návštěvu vnitrozemského, roztodivnými staveními zastavěného Theologosu a prastaré přístaviště v Aliki. Hned na břehu zátoky tam naleznete pozůstatky antických staveb, na vyvýšenině nad mořem pak rozvaliny raně křesťanských kostelů a pod nimi až hluboko do moře sestupující bývalé mramorové doly. Výlety po ostrově si nejlépe vychutnáte zpoza řidítek motocyklu nebo skútru.
Většinu turistů přiláká jezero poblíž osady Maries, ležící v samém středu ostrova, a s ním související vodopády. Po příchodu k „jezeru“ však narazíte na malý a nepříliš čistý rybník, kterých máme u nás plno. Pohledem na přítokový potůček pak turistu přestane lákat cesta proti proudu k „vodopádu“… Chuť si však může ihned spravit cestou do hor. Na jejich vrcholcích se nacházejí především kláštery, k nimž vedou kamenité stezky, vedoucí po úbočích vyprahlých kopců. Během výstupu se vám zjeví fantastická scenérie vysokých a ostře řezaných hor a nekonečné mořské plochy sahající k obzoru.
Nelze bohužel říci, že by Thasos byl rájem pro fanoušky dějepisu. Naproti tomu u pláží ve všech vesnicích je spousta znamenitých restaurací a barů, kde během sezóny tepe život až do svítání. Je zde sice docela draho, zato se však můžete těšit vždy na milou a ochotnou obsluhu a na kvalitní jídlo a nápoje. Až na výjimky jsou pláže a parkoviště zdarma.
Vzhledem k neúrodné, kamenité půdě zde rostou v podstatě jen olivovníky a mezi nimi se prohánějí ovce a kozy. Kromě v soli nakládaných oliv a výrobků z kozího a ovčího sýra stojí za pozornost také místní včelí med.
Thasos je ideálním místem pro turistu, který rád svoji dovolenou tráví na pláži, nejrůznějšími vodními sporty a po barech a pouze výjimečně zatouží vypravit se za pozůstatky historie a původní místní kultury. A můj názor na uzo, typickou to řeckou lihovinu? Hašlerky mám raději v podobě bonbónů…