Test VW Touareg 3,0 TDi: liška pouště

Volkswagen se do terénu nikdy příliš nepouštěl a po desetiletí ladil své osvědčené modely. Změnil to až Touareg, jaký je po faceliftu?
Seznam kapitol
  1. Úvod, Povedený exteriér, Pohodlný interiér
  2. Motor, Naměřená dynamika, Jízdní vlastnosti na silnici a ovladatelnost
  3. Jízdní vlastnosti v terénu, Závěr, Ceny, Vybrané technické finesy, Technické parametry
  4. Kompletní fotogalerie vč. tvrdého terénního testu

Volkswagen se zapsal do automobilových dějin jako tvůrce uhlazených modelů Polo, Golf, Passat nebo dodávky Transporter, na trhu off-roadů a SUV nechával smetanu slíznout jiným. Pohon všech kol sice měl Volkswagen k dispozici již od osmdesátých let, ale nechával si jej pro jiné modely. Kdo mermomocí chtěl terénní auto s VW na přídi, dostal Transportera s pohonem všech kol. Volkswagen sice měl dost důvodů, aby s uvedením off-roadu neotálel - už v roce 1992 přišel jeho největší domácí konkurent Opel s modelem Frontera, což byl přejmenovaný Nissan Terano - ale přesto tento trh nadále ignoroval.

Situace se změnila až v roce 2002, kdy byl představen Touareg. Pod kapotou mě základní benzinový šestiválec 3,2 V6, osmiválec 4,2 V8 a vrcholný dvanáctiválec 6,0 W12. V tradičně silné naftové nabídce se skromně krčil pětiválec 2,5 TDi, nad kterým dominoval již silnější šestiválec 3,0 V6 TDi a na vrcholu vznětové nabídky stanul problematický desetiválec 5,0 V10 TDi, který se zpočátku nedařilo odladit po technické stránce.

V roce 2007 se Touareg dočkal decentního faceliftu, jenž sjednotil designové prvky s dalšími modely Volkswagenu. Pod kapotou se objevily moderní přímovstřikové benzinové motory – šestiválec 3,6 V6 FSi a osmiválec 4,2 V8 FSi. Naftová nabídka se nezměnila, přepracované turbodiesely ovšem poskytují větší výkon a točivý moment. Vloni se na našem trhu prodalo 384 nových Touaregů, z toho 380 kusů s naftovým motorem TDi. Za zmínku stojí i 41 vozů Porsche Cayenne, což je sourozenec Touaregu, který postavil Porsche v roce 2002 zpět na nohy. Jen jeho cena je oproti Touaregu dvojnásobná, ale to už je docela jiný příběh...

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Povedený design

Při pohledu na Touareg vás v prvé řadě zaujme fakt, že jde o opravdu velké auto. Jeho celková délka činí 4 754 mm, na výšku měří 1 726 mm a na šířku dorostl do neméně úctyhodných 1 928 mm. Vzhledem k tomu má délka rozvoru celkem skromnou hodnotu 2710 mm. Vnímání velikosti podporují i velkorysé nájezdové úhly - ten přední činí 33,6 a zadní 33,2 stupně - a světlá výška. Tu lze regulovat od silniční výšky až po extrémní zvýšení na 300 mm. Maximální přípustná celková hmotnost brzděného přívěsu je 3 500 kg, což Touareg řadí na úroveň ortodoxních offroadů.

Příď nese základní rysy všech Volkswagenů. Jsou to přední světla s čirou optikou a vlnovkou spodní linky krytu světel, typická přední kapota lehce zvednutá nad přední blatníky a tomu všemu dominující rozměrný gril s plasticky vyvedeným VW ve znaku. Hliníkový rám grilu masky zasahuje do předního nárazníku, ze stran ho doplňují průduchy chladiče a přední mlhová světla trochu nešikovně zakomponovaná až na spodní hranu předního nárazníku do nelakovaného lemu.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Čelní sklo působí oproti mohutné přídi subtilně, ale dojem vyrovnávají rozměrná vnější zpětná zrcátka hranatějších tvarů, než bychom u VW čekali. Nezbytností jsou integrované boční ukazatele směru.

Čisté boční linie nechávají vyznít aerodynamickému střešnímu oblouku a dynamicky se zvedající spodní lince bočního prosklení. Vyboulené dveře v oblasti klik pokračují ve vyboulení zádi. To vůz opticky odlehčuje a nepůsobí tak krabicovitě jako například Subaru Tribeca.

K čisté linii dveří patří spodní chromovaná linka oddělující opticky prahy od dveří. Prahy jsou zespodu kryty pružným černým plastem. Vozu parádně sluší sedmnáctipalcová litá kola se silničními pneumatikami o rozměrech 235/65, které výrazně limitovaly schopnosti auta při průjezdu náročným terénem a naopak zajišťovaly vynikající přilnavost na dálnici.

K celkové estetice profilu patřily i střešní ližiny z leštěného hliníku a rezerva umístěna v elegantním hliníko-plastovém krytu na zádi.

 Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Záď vozu je dnes vlastně nejnudnější partií. V roce 2002 byla zcela ojedinělým prvkem, ale dnes, kdy si ji neznalý motorista plete kvůli dvojici kruhových koncových svítilen s Hyundaiem Santa Fe , pozbyla své ojedinělosti.

Při pohledu ze zadu kromě hranatých pátých dveří uvidíme rozměrné koncové svítilny s čirou optikou a vcelku jednoduchý zadní nárazník s nelakovanou plastovou částí a vykrojením pro spodní hranu pátých dveří. U testovaného vozu tento celek opticky zdrsňoval líbivý hliníkový kryt rezervního kola, který se dodává za nemalý příplatek. Jeho otevírání je trochu složitější – odjišťuje se elektricky pomocí tlačítka, jenže se tak podaří až napopáté, do té doby poctivě vzdoruje. Po odjištění se otevírá doleva, tedy směrem do vozovky. Po jeho odklopení lze otevřít páté dveře. Přístup do zavazadlového prostoru je tak komplikovaný kvůli zlobícímu odjišťování držáku rezervy.

Úžasné pohodlí

Ergonomie neodmyslitelně patří k silným stránkám Volkswagenů. Po otevření rozměrných předních dveří uvítají řidiče kvalitní i když překvapivě tvrdé plasty v kombinaci s pravou kůží.

Palubní deska je třídílná. Horní část z tmavého měkčího plastu napodobuje strukturu jemné kůže, prostřední plastová lišta napodobuje matný hliník a spodní část v pískové barvě připomíná Volkswageny ze začátku devadesátých let, přičemž právě tato část je provedena z neúměrně tvrdých plastů, použitých nedávno i u nové Škody Fabia. Přihrádka před spolujezdcem se může změnit na chladničku nápojů.

Přístrojový štít obsahuje bohaté množství ukazatelů – tachometr, otáčkoměr, teploměr oleje, teploměr chladicí kapaliny, palivoměr a voltmetr ukazující dobití palubní sítě. Uprostřed je pak univerzální LCD panel pro diagnostiku a palubní počítač.

 Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Multifunkční čtyřramenný volant lze nastavit podélně i výškově, tlačítky na jeho středu lze ovládat tempomat, audiosoustavu a palubní počítač s ukazateli průměrné spotřeby, okamžité spotřeby, dojezd a dalšími detaily.

Parkovací brzda je na Volkswagen netradičně umístěna vlevo u stěny karosérie a ovládá se stejně jako u jiných SUV „poamericku” – zamáčknutím malého pedálu a uvolněním plastového táhla. Řidič má k dispozici také střešní panel, kde se kromě ovládání střešního okna nachází také digitálně zobrazovaný kompas.

Středový panel nese horní úložný box, displej audiosoustavy a navigace, ovládání audiosoustavy a čtyřzónové klimatizace. Na navazujícím středovém tunelu se nachází volič Tiptronicu, popelník se zapalovačem a ovládání několika technických fines. Dále pokračuje držáky na dva nápoje a středovou loketní opěrkou s dvěma úložnými boxy. V jednom z nich můžete díky držáku umístit i PET láhev.

Na středovém panelu čekají na řidiče ještě dva nestandardní kruhové ovladače. První je ovládána redukce a elektronické uzávěrky diferenciálu. Lze zvolit silniční režim, redukci a uzavření jedné nebo obou uzávěrek diferenciálů. Další kruhový ovladač slouží ke změně světlé výšky – kromě nakládací výšky 160 mm nabízí silniční výšku 170 cm, offroad výšku 250 mm a extrémní zvýšení na 300 mm. Mezi těmito kruhovými ovladači lze nastavit tuhost tlumičů do komfortu, přitvrdit, nebo to nechat na automatickém režimu.

 Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Elektricky nastavitelná přední sedadla jsou balzám pro vaši páteř. Necítíte v nich únavu ani po dlouhé dálniční jízdě a celkově vás nadchnou rozsahem svého nastavení a kvalitou jemné béžové kůže.

Cestující na zadních sedadlech mají dostatek místa ve všech směrech a platí to i pro dvoumetrové pasažéry. Třetí řada sedadel není u Touaregu k dispozici.

Zavazadlový prostor má základní objem 555 litrů, ale lze ho zvětšit až na 1 570 litrů. V testovaném voze s úpravou N1 byla umístěna ocelová přepážka, kterou lze po sklopení zadních sedadel pomocí důmyslného systému posunout až k předním sedadlům. Zavazadelník je příjemně čalouněn a má rovnou podlahu. Pod ní se nachází prostor pro rezervní kolo a také ocelový zásobník pneumatického pérování. Mimochodem další úložné prostory se nacházejí pod sedáky zadních sedadel. Tam najdete nářadí a další nezbytnosti.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Úvod, Povedený exteriér, Pohodlný interiér
  2. Motor, Naměřená dynamika, Jízdní vlastnosti na silnici a ovladatelnost
  3. Jízdní vlastnosti v terénu, Závěr, Ceny, Vybrané technické finesy, Technické parametry
  4. Kompletní fotogalerie vč. tvrdého terénního testu
TEST Jeep Compass 2,0 MultiJet: Horal mezi praktičtějšími crossovery

Jeep Compass 2,0 MultiJet

Nový Jeep Compass chce na rozdíl od hranatého předchůdce více cílit na městské zákazníky a bodovat svým stylem. Přesto mezi konkurenty zůstává drsnější variantou.

12.  12.  2017 | Milan Lažanský | 2 příspěvky
Test ojetiny Škoda Citigo: Skvělé auto s jednou velkou chybou

Ojetina: Škoda Citigo 1.0 MPI

Ceny ojetých minivozů koncernu Volkswagen klesají pod osmdesát tisíc. Jak jsou na tom se spolehlivostí?

10.  12.  2017 | David Rusol | 32 příspěvků
Minitest Renault Espace 1,8 TCe: Jak v obrovi slouží motor Alpine A110?

Renault Espace 1.8 TCe (minitest)

Renault Espace patří do kategorie velkých MPV. Tedy takových aut, která by mnohým často velmi hodila, ale nakonec si je koupí jen málokdo. Renault nyní připravil verzi, která je z mnoha hledisek velmi zajímavá.

9.  12.  2017 | Radek Pecák | 13 příspěvků