Kapitoly článku:
Pracoviště řidiče
Strohý volant má celkem malý průměr a jeho kůží potažený věnec je příjemně tlustý, takže řidič nakonec oželí i absenci dálkového ovládání rádia či tempomatu. Také řadicí páka je malá a její dráhy jsou přesné a krátké, čímž v kombinaci s dobře vedeným sedadlem může vzniknout mylný pocit sezení ve sportovním voze.
Ačkoli je palubní deska strohá a obyčejná, nelze nic vytknout ergonomii rozmístění ovládacích a kontrolních prvků. Ovládání oken a zámků dveří je soustředěno v dveřní loketní opěrce, podobná tlačítka před odkládací schránkou ve dveřích odjišťují víka kufru a palivové nádrže (u zkoušeného Passatu nefunkční), zpětná zrcátka se pak nastavují přehledným joystickem před vnitřní kličkou otevírání dveří.
Palubní deska je podsvícena velmi příjemným modrým světlem, přehledný přístorjový štít je doplněn červeným displejem zobrazujícím údaje palubního počítače a vnějšího teploměru. Jeho údaje v zaokrouhlené podobě se zobrazují též v displeji automatické klimatizace na středovém panelu. Ta funguje i v automatickém režimu optimálně a topení nabíhá díky předehřívání poměrně rychle, výhradu lze mít k zbytečně vytočenému ventilátoru i při delší jízdě v ustálených teplotních podmínkách.
Pod ovladačem Climatronicu v „kevlarovém“ rámečku navazuje podobně koncipovaný panel rádia řady Beta s přehrávačem kazet, jehož reproduktory však byly v našem případě již poněkud „vyhrané“. Na středovém panelu pak najdeme také spínače varovného osvětlení, vyhřívání zadního okna a deaktivace protiprokluzového systému ASR.
Stěrače s pružnými raménky mají praktický cyklovač s proměnným intervalem, palubní počítač se přepína i resetuje tlačítky na pravé pačce pod volantem. Ovládání vnějšího osvětlení, sklonu světlometů a intenzity podsvícení přístrojů je soustředěno do panýlku vlevo od volantu, přičemž pouze kontrolka zadní mlhovky je včleněna do hlavního přístrojového štítu.
Na silnici
Během dne motor naskakuje po ranních obtížích s podávacím čerpadlem bez potíží a po velmi krátkém žhavení. Na volnoběh se do interiéru přenášejí i po zahřátí citelné vibrace, které jsou pak během jízdy snesitelné, kdy oceníte i docela nízkou hladinu aerodynamického hluku.
Tvrdý chod motoru TDI, umocněný sdruženými vstřikovači PD, však přetrvává, ale subjektivně se nám nejevil jako citelně výraznější než u nového motoru. Motor „táhne“ od 1 900 ot./min., ale již záhy po překročení 3 000 ot./min. jeho zátah citelně klesá, což je daní za osmiventilový rozvod, novější šestnáctiventilové „dvoulitry“ jsou na tom v daném ohledu lépe. Proto je třeba těsněji odstupňovaný „šestikvalt“ kvitovat s povděkem, protože se díky němu můžete trvale pohybovat v rozmezí využitelných otáček, o čemž svědčí též připojené výsledky našich měření pružného zrychlení. Během měření zrychlení jsme se proto řádně natrápili při hledání těch správných otáček pro řazení.
Podvozek je laděn dosti měkce a pravodu je, že i po tomto kilometrovém náběhu dokáže účinně a s grácii filtrovat nerovnosti od vozovky. V zatáčkách je pak Passat i přes těžkou příď dlouho neutrální, teprve v mezních situácích se projevují jeho sklon k nedotáčivosti i směrově dosti „tvrdohlavá“ jednoduchá zadní náprava, avšak více se naklání. Zaznamenali jsme též výraznější předklánění/zaklánění při brzdění/akceleraci.
Dálniční cestování je pro tento vůz nejvhodnější, k tichosti přispívá i „dlouhá šestka“, díky níž motor při 130 km/h „točí“ jen 2 500 ot./min. Slušnou dynamiku krotí výkonné a výrazněji neslábnoucí brzdy.
A vystupujeme
Passat je v popisované konfiguraci slušný cestovní automobil s bohatým prostorem pro posádku, díky dobře odladěnému řízení s velkým rejdem a dobrému výhledu jej lze považovat za hbitý vůz. Měkké odpružení však sportovnější jízdě příliš nepřeje, což ale bohužel řada z majitelů říliš nerespektuje.
Spotřeba paliva zkoušeného vozu nás vzhledem k pověsti motorů TDI nijak neoslnila. Ve městě běžně překračovala 9 l/100 km, na dálnici se pohyboala mírně pod 7 l/100 km a v meziměstském provozu jsme ji jen s velkým vypětím stlačili pod 6 l/100 km. Netřeba zdůrazňovat, že jsme spotřebu zkoušeli za srovnatelných podmínek jako u ostatních testovaných aut.
Vzhledem k výše uvedeným nedostatkům se nám jevila požadovaná cena jako poměrně vysoká, ačkoli řadu z potíží jistě za rozumný peníz vyřeší návštěva vrakoviště. Na druhou stranu je třeba vzít vysokou cenu ojetých Volkswagenů jako holý, byť dosti nepochopitelný a objektivně nepodložený fakt a jako jistou investici s ohledem na to, že tržní hodnota padá pomaleji než u většiny ostatních aut.
Vůz k testu zapůjčila společnost AAA Auto.
Partnerem sekce pro slovenský trh je Autobazar EU, www.autobazar.eu.