Test Volvo V70 D5: poctivý seveřan

Kapitoly článku:

• Tradiční kombíkář, Pověst toho nejlepšího, Bezpečnost především
• Zkoušený vůz, Na první pohled, Uvnitř
• Komfortní zavazadlový prostor, Pracoviště řidiče, Na silnici
• A vystupujeme, Názor z branže
• Kompletní technické údaje, Naměřené hodnoty
• Kompletní fotogalerie

---

Zkoušený vůz

K testu jsme tentokrát vybrali vůz Volvo V70 z roku 2003 osazený prostředním z trojice nabízených vznětových motorů a lepším z dvojice automatických převodových ústrojí Geartronic s pěti stupni a možností sekvenčního řazení. Najeto měl již téměř 195 000 km (garantovaných v rámci nové služby AAA Auto společností Cebia), nicméně jeho stav jsme hodnotili jako slušný.

Na předním nárazníku chyběla jedna z lišt, stěrač zadního okna nefungoval a vestavěná navigace s výsuvným monitorem na středu palubní desky nehodlala akceptovat originální DVD s mapami vkládané do mechaniky v levé stěně zavazadlového prostoru. Jinak vše pracovalo bezvadně, a to včetně motoru a převodovky, ani snad až zbytečně obávaná soustava xenonových světlometů nejevila náznaky končící životnosti výbojek nebo aktivního naklápění. Brzdy byly v době testu přibližně v půli své životnosti, zaznamenali jsme však vůle v ramenech přední nápravy.

Opět se potvrdilo, že světle laděný interiér je z hlediska údržby poněkud nepraktický. Čalounění námi zkoušeného vozu bylo sice dosti znečištěné, ale s výjimkou části lemu řidičova sedadla nebylo popraskané ani potrhané, takže po zásahu specializované firmy by interiér mohl opět vypadat skoro jako nový. Vůz nenesl známky rozsáhlejší havárie, zaznamenali jsme pouze „zásek“ vedle kliky dveří u spolujezdce a poškrábaný zadní nárazník.

  
  

Na první pohled

Volvo V70 působí majestátním, robustním dojmem, ale nekoncepční hrany nečekejte. Přídi dominuje předsunutá chromovaná maska obklopená v námi zkoušeném voze zdvojenými sdruženými světlomety. Na nich si všimneme dvou zajímavostí, xenonová potkávací světla disponují parabolou namísto běžnějšího projektoru a o čistotu čirého jednodílného krytu se starají stěrače s ostřikovači ústícími v těsné blízkosti ramének a aktivované ostřikovačem čelního skla v případě rozsvícených světel. Tyto malé stěrače jsou pohrobky odkazujícími na dávné doby, kdy byly čelní světlomety skleněné a ploché a švédské automobilky patřily k průkopníkům tohoto způsobu očisty. Volvo V70 patří historicky mezi poslední vozy, jejichž světla byla čištěna stěrači. Ty vytlačily moderní členité kryty světlometů a vysokotlaké ostřikovače (dlužno dodat, že s účinností rovnou zlomku „stěračového řešení”).

   

Přední kapotu ozvláštňují hluboké prolisy propojující masku chladiče s patami čelního skla, za povšimnutí stojí výrazné vodorovné zaoblení nad linií boků karoserie. Zadní část karoserie si zachovala i na prahu třetího tisíciletí takřka kolmou stěnu, přičemž konkurence již plošně přecházela na více skloněné zadní okno, jež sice může profil karoserie poněkud odlehčovat, ale na druhou stranu omezuje využitelnost zavazadlového prostoru. Velmi dlouhá střecha si vyžádala citelné konstrukční zásahy do skeletu karoserie, pro zachování jeho potřebné tuhosti bylo třeba nahradit některé bodové svary lepením. Širokou a takřka rovnou výklopnou stěnu rámují svisle orientované sdružené svítilny obkládající sloupky v celé jejich výšce a ve spodní části kopírující výše zmíněné zaoblené boky karoserie.

  

Uvnitř

Na první pohled si Volvo V70 s vozem jiné značky spletete jen těžko, švédským konstruktérům se tehdejší novince podařilo vtisknout specifický stylistický jazyk respekjtující tradici značky, ale též moderní požadavky první dekády třetího tisíciletí. Podobné je to i v interiéru, jakmile otevřete mohutné dveře, je vám jasné, že severský svéráz prostupuje vůz skrz naskrz.

Použité materiály působí velmi kvalitním dojmem a zpracováním, zvláště přední sedadla příjemně překvapí svými enormními rozměry a širokým a všestranným rozsahem nastavení, byť pouze manuálním. Palubní deska s podivně seseknutou horní částí středové konzole je natočena k řidiči, na některé ovladače je třeba si zvyknout. K vozu byl přiložen jediný, sklopný klíč, na jehož těle najdeme kromě tlačítek pro dálkové ovládání zámků i aktivaci parkovacích světlometů a tlačítko Panic, jež spustí akustický poplach.

   
  

Vzhledem k délce sedáků zadních sedadel se může při pohledu na snímky zdát, že zde zbývá málo prostoru pro kolena, skutečnost je však i díky prohloubeným předním opěradlům jiná a pohodlně se zde usadí i tři dospělí cestující. Všechna sedadla nabízejí velmi pohodlné cestování i na delší vzdálenosti, ačkoli žádné výrazné boční vedení očekávat nelze. Jízdu bez známek únavy zajišťuje propracovaná a pochopitelně i na tloušťku náročná kostrukce opěradel, nesrovnatelná s „palačinkami“, které známe například ze současných Octavií.

V porovnání s předchozí generací přibyly v tomto Volvu V70 odkládací prostory, nicméně stále jich je dosti málo, kapsy se nachází jen v předních dveřích, klíče nebo telefon odložíte snad jen do malé otevřené schránky za voličem převodů a útroby středové opěrky mezi předními sedadly prakticky zabírá sluchátko vestavěného telefonu.