Test Volvo V70 2,5 D: krásné kombi nestárne

Kapitoly článku:

• Úvod, V70 a jeho předchůdci, Motorizace, přednosti a nedostatky, Stručná hitorie V70 první generace
• Specifikace testovaného vozu, Nadčasové hrany, Stěhovák nadevše
• Nejlepší z německých klasiků, Podvozek nesportuje, Brzy a ovladatelnost
• Naměřená dynamika, Závěr, Technické parametry
• Kompletní fotogalerie

---

Nejlepší z německých klasiků

Nikdo nepochybuje o nadčasových kvalitýách prvních přímovstřikových turbodieselů koncernu Volkswagen. U jejich zrodu stáli soutěživí inženýři Audi, kterým se pramálo líbil vynikající předkomůrkový turbodiesel BMW a tak ho pokořili svým TDi. Pod kapotou Volva V70 je uložen přeplňovaný vznětový pětiválec o objemu 2 461 ccm s výkonem 103 kW (140 k) při 4 000 ot./min. Maximální točivý moment činí vynikajících 290 Nm při 1 900 ot./min.

To jsou úctyhodné hodnoty na motor vyvinutý na počátku devadesátých let. Trvalo dlouho, než Audi pustilo svůj turbodiesel konkurenci, ale vše nasvědčovalo faktu, že hranaté švédské kombíky nebudou nikdy konkurovat německým Audi. Jak se tehdy Němci mýlili...

Turbodiesel TDi 2,5 představuje špičku spolehlivosti díky trvanlivým rozvodům, proměnné geometrii lopatek turbodmychadla a jednoduché mechanické váze vzduchu, která se nezanáší. Rovněž oxidační katalyzátor nebo filtr pevných částic je u toho motoru nadbytečnost a ten se tak může odměnit příkladnou spotřebou.

Námi testovaný vůz má papírových 150 000 km. Těžko zjistit, kolik skutečně najel, přestože byl dovezen z Itálie od prvního majitele. Stav karosérie, interiéru i motoru naznačuje, že majitel nebyl ignorant a své auto neničil. Po krátkém žhavení přesvědčí turbodiesel o nejlepší formě hlasitým zachvěním a lehkým traktorovým zvukem. Zachvění je otázkou příčné zástavby. Zatímco v Audi 100 byl motor podélně, konstruktéři Volva jej přetočili napříč.

Po zahřátí se motor zklidní a při klidné jízdě je takřka neslyšitelný. A tak se kolikrát stává, že jedete a slyšíte jen hučení pneumatik. Dokáže toto váš moderní turbodiesel? Dokáže toto vaše čtyřválcové TDi poslední generace? Samozřejmě, že ne...

Ve městě je TDi příkladně pružné od nejnižších otáček. Můžete si pak vybrat mezi úspornou a dynamickou jízdou. Jedete-li dynamicky v rámci limitů, spotřeba se vyšplhá na 6,5 l/100 km. Když jsme spořili, stlačili jsme spotřebu na těžko pochopitelných 3,9 l/100 km.

Mimo město si motor zaslouží otáčky kolem dvou tisíc a do třech tisíc je ekonomická zóna. Při akceleraci je výrazně pomalejší než moderní turbodiesely s předimenzovanými turbodmychadly, zato však disponuje lineárním zátahem. Při dynamické až sportovní jízdě si vezme 6,2 l/100 km. Při opravdu úsporné jízdě s rozmyslem se nám podařilo spotřebu stlačit na 4,5 l/100 km.

Na dálnici je V70 příkladným dostavníkem, který se nebrání pohodové jízdě s nízkými i vysokými rychlostními průměry. Při dynamické jízdě nad limitem předpisů se spotřeba šplhá na 7 l/100 km, při defenzivní jízdě stotřicítkou se lze udržet na opět těžko pochopitelných 4,9 l/100 km. Naše výsledná průměrná spotřeba činí 4,7 l/100 km, čímž se V70 zlatým písmem zapsala mezi testy ojetin.

Podvozek nesnese sportovní zacházení

Podvozek Volva V70 je hotovým Francouzem. Oproti poslední a předposlední generaci je laděn komfortně a jakoukoliv snahu o sportovní jízdu odměňuje pískáním pneumatik. Ve městě se dočkáte měkké jízdy bez drnčení v interiéru, zároveň se plavně přenáší přes výtluky a retardéry. Na druhé straně překvapí ve městě okamžitou změnou směru při prudkém stočení volantu. Jen záď se lehce zhoupne.

Mimo město si Volvo vychutnává rovinky, v zatáčkách rádo píská a záď se kontrolovatelně sune ven po tečně. S Volvem jsme najeli skoro tisícovku kilometrů a přesvědčilo nás, jak rádo si tyká s krajinkou. Přesedl jsem rovnou ze Subaru Legacy a sportovní návyky jsem opustil během první stovky kilometrů. Stále dokola si říkám, že Volvo je úžasné v pohodlí, které poskytuje. Zkuste plout krajinou Vysočiny za tichého ševelení úsporného turbodieselu a užívat si při běžných rychlostech, že vaše takřka dvoutunové kombi jede za méně než pět litrů. To už prostě s dnešními vozy nezažijete.

Na dálnici vás čeká další pohodová cesta. V přímém směru se Volvo nebojí rozjet na stoosmdesátku, dvoustovka mu už dnes dělá potíže. Ostré poloměry dálnice D1 však často nutí ke zpomalení a Volvo si není tak jisté jako jeho nástupci.

Brzdy s respektem ke kinetice, řízení se povedlo

Brzdíte-li s dnešními Volvy, můžete se k nim chovat nehorázně a přesto ihned zastaví. Ne tak deset let staré Volvo. Brzdy jsou na dnešní poměry spíše průměrné a při sportovní jízdě se brzy unaví. To nic nemění na jejich dobrých vlastnostech při poklidné jízdě, kterou majitelé vozů Volvo vzývají nejvíce.

 

Řídit Volvo je jako účastnit se závodu milionářů. Nečeká vás ani přeposilované řízení, ani přehnaně těžké převody. Prostě pohoda, která ve městě umožňuje zatáčet jedním prstem a na dálnici vás spolehlivě vede. Samozřejmě, že na silničkách Vysočiny se nevyrovná komunikativnímu řízení kombíků BMW nebo Fordu, ale Volvo skutečně není určeno k závodění.

U žádného deset let starého vozu jsem se nikdy nesetkal s tak dobrou kulisou řazení. Rychlosti padají báječně, synchrony se nebojí přeřazení a potenciál motoru lze využívat doslova dle sluchu.