Test Volvo C30 1,8: zlatá střední cesta?

Po C30 s motory 1,6 a D5 se nám dostala do rukou verze 1,8. Představuje cé-třicítka s tímto agregátem optimální volbu?
Seznam kapitol
  1. Úvod, Letem světem designu, Kroť temperament
  2. Sedí vážně dobře, Naměřená dynamika, Závěr a cena, Technické parametry
  3. Kompletní fotogalerie

Do třetice všeho dobrého. Přesně to jsme si říkali, když jsme přebírali do testu Volvo C30 s benzinovou osmnáctistovkou. Nejslabší benzin na nás dojem neudělal, nejsilnější nafta naopak potěšila. A tak měla osmnáctistovku funkci rozstřelu, který rozhodne, jaké že nové Volvo C30 skutečně je. Jak to dopadlo?

Vzhledem k tomu, že jde o již třetí test cé-třicítky, se tentokrát budeme zabývat jen tím, co ji odlišovalo od ostatních testovaných verzí. Pro detailnější rozbor některých vlastností Volva C30 vás odkážeme na naše předchozí testy.

Tip: Přečtěte si test Volva C30 s motorem D5.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Letem světem designu

Hodnotit design by bylo mlácením prázdné slámy, vždyť jsme o něm psali již ve dvou předchozích testech. Přesto si testované Volvo zaslouží pozornost vzhledem k neobvyklému stylingu a kombinaci červené barvy a nelakovaných plastových ploch.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

První testovaná C30 měla neobvyklou kombinaci černé barvy a stříbrných lemů, druhý vůz byl vyveden ve slušivé modré metalíze. Do třetice se nám dostala do rukou podoba jako vystřižená z katalogu koncernu Volkswagen. Tedy bez peiorativního nádechu! Kdyby bylo Volvo škodovkou, jistě by na zádi neslo dovětek Scout, kdyby Volkswagenem, předpona Cross by ho neminula...

Vcelku konvenční příď odlehčují nelakované spoilery a nelakovaná vnější zpětná zrcátka. Pohled zboku nás pak udivuje kompaktností a jistou neotesaností zmiňované kombinace. Přece jen už dnes nejsme zvyklí na prémiové vozy s nelakovanými spoilery.

Volvu to slušelo, ale jako by ho to posouvalo spíše do terénu. Zvláště pak záď přímo inspirovala k přizvednutí podvozku a možná by se z Volva stalo nejkompaktnější SUV na trhu.

Také interiér jsme již popisovali a kdo se o něm chce dozvědět více, může si přečíst testy modelů C30/S40/V50. Jsou totiž stejné a nemají si co vyčítat v dobrém či ve špatném. Z uživatelského hlediska lze vyzdvihnout praktickou kombinaci šedočerveného čalounění, které přežije více majitelů než krémová kůže. Navíc Volvo je proslulé použitím kvalitních materiálů, což potvrzují měkčené plasty stejně jako kvalitní čalounění, ve kterém se posádka jen tak nezpotí.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Vpředu se sedí báječně pohodlně, vzadu idylka končí, nepředpokládám totiž, že byste cestujícím na zadních sedadlech amputovali nohy. Pokud ano, pak je vše v pořádku a báječně se sem vejdete. Zkrátka Volvo C30 je opravdu hlavně stylové vozidlo pro dva, kteří tu a tam na zadním sedadle převezou za trest tchýni. Tomu odpovídá i zavazadlový prostor s omezenými možnostmi nebo kvalitní audiosoustava, která by navrátila smysly i hluchoslepému.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Kroť temperament

Pod kapotou nás čeká variace na základní benzinovou šestnáctistovku. I když objem slibuje rozdíl, společný základ se nezapře. A pojďme rovnou srovnávat. Oba motory pocházejí z konstrukčních dílen motorářů Fordu. Ti nikdy nedělali špatné motory, na druhé straně se jejich motory nevyznačují příkladnou úsporností známou například u Nissanu.

Zážehový čtyřválec má zdvihový objem 1 798 ccm a jeho maximální výkon činí 92 kW (125 k) při 6 000 ot./min. To je o 25 koníků více než u šestnáctistovky. Hledali jsme je a našli jsme je zejména při akceleraci, která je adekvátně lepší. Jenže koně se projevovaly i jinde, ale to jsme si s konečnou platností potvrdili teprve u čerpací stanice.

Rovněž točivý moment 165 Nm při 4 000 ot./min. není vůbec špatná hodnota a poukazuje na moderní konstrukci fordovských benzinových čtyřválců. Projevuje se díky šestnáctiventilové konstrukci zejména mezi 2 500 – 4 000 ot./min. a nenechá se zaskočit ani ve vyšších otáčkách, kde už je ovšem znát úbytek sil.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Výrobce slibuje kombinovanou spotřebu 7,3 l/100 km a v podstatě není problém ji dosáhnout, ale jen pro toho, kdo absolutně rezignuje na dynamickou jízdu. Pojedete-li „na důchodce”, máte šanci udržet se lehce přes sedm litrů.

Spotřeba ve městě závisí na vaši netrpělivosti při výjezdech z křižovatkách. Styl rozvážného řidiče vás klidně dostane na 6,6 l/100 km, zatímco dynamická jízda a snaha ukázata se zvedne spotřebu na 8,8 l/100 km.

Mimo město nastává další zkouška vaší vůle. Podvozek díky lehkému motoru sedí zatraceně dobře a neustále vás nutí zrychlovat do zatáček. Je to sice droga, ale pak se rozlučte s rozumnou spotřebou. Zatímco náš optimální důchodce by jel klidně za 6,3 l/100 km a držel by si svou sedmdesátku, sportovně založený řidič se pod osm nedostane, i když se bude hodně krotit. A to jsme ještě nehovořili o dálnici.

Pojedete-li po dálnici předpisovou stotřicítkou, čeká vás spotřeba 9,1 l/100 km. Je to hodně nebo málo? Odpověď necháme na vás. Dostanete-li se na německou dálnici a vyzkoušíte potenciál vozu, totiž konstantní stošedesátku, spotřebu zvednete na 12,3 l/100 km a to už je opravdu hodně. Nám se podařilo testovací týden ukončit se spotřebou 9,8 l/100 km, což je dáno i vysokým podílem jízd po dálnici.

Dynamika ve městě je dostatečná, abyste atakovali srovnatelně výkonné motory, i když na Japonce to nezkoušejte. Osmnáctistovka je ve městě příkladně tichá, rozhodně překvapí utlumení v porovnání právě s Focusem. Až ve vyšších otáčkách začíná motor trochu křičet nad 4 000 ot./min se zvukově projevuje nadmíru. Na okresce je vůz s motorem 1,8 ještě nadprůměrně svižný, na dálnici už zapadá do šedi průměru. Pokud se přesto rozhodnete „závodit”, se zlou (spotřebou) se potážete. O tom už jsme ale hovořili.

Pro koho tedy osmnáctistovka je? Možná, že právě pro důchodce, který chce bezpečně projíždět vlásenky. Kdo totiž touží po sportovní jízdě, dá přednost zatraceně rychlé tépětce nebo naftové dépětce. Komu stačí dynamické svezení a přivítá nízkou spotřebu, koupí si naftový dvoulitr. A kdo miluje nízkou spotřebu, ten by si měl koupit nejslabší diesel. Osmnáctoistovka nám tak do nabídky zapadá jako motor pro řidiče s malými zkušenostmi nebo s rozvážnou myslí a nízkým počtem ročně ujetých kilometrů.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Úvod, Letem světem designu, Kroť temperament
  2. Sedí vážně dobře, Naměřená dynamika, Závěr a cena, Technické parametry
  3. Kompletní fotogalerie
Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

17.  10.  2017 | Michal Žďárský | 3 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků
Test Suzuki Swift SHVS: Tady elektromotor rozhodně dává smysl!

Suzuki Swift SHVS

Naší recenzí prošla nová generace Suzuki Swift. Vyzkoušeli jsme ji v mild-hybridní variantě.

4.  10.  2017 | Milan Lažanský | 16 příspěvků