Kapitoly článku:
Na první pohled
Inu, malé auto dnes snad vyloženě hezké ani být nemůže, což ostatně od Volkswagenu neočekáváme. Musí totiž plnit především požadavky na dokonalé využití obestavěného prostoru, ale také na stabilitu a bezpečnost. Tato kapitola tak bude krátká jako auto samotné. Jde vlastně o krabici na kolech.
Tvary VW Up!u jsou veskrze praktické
Převisy karoserie jsou pouze zanedbatelné, neboť kola spočívají až v rozích karoserie, což umožňuje zajistit prostorný interiér a z jízdních vlastností vytřískat maximum. Již od prvního pohledu Volkswagen Up! budí dojem jednoduchosti a robustnosti, což je poněkud v kontrastu třeba s rozevlátými a „stylovými“ trojčaty z Kolína.
Součástí hlavních svítilen všech verzí jsou i denní světla
Přední části dominuje rozměrný nárazník omezující otvory pro přívod vzduchu k chladičům na tenké štěrbiny po obvodu a částečně suplující úlohu konvenční masky. Samotná maska chladiče chybí a na jejím místě si všimneme jen rozměrného emblému značky (tvarování přídě spřízněné Škody Citigo podle našeho názoru působí podstatně serióznějším dojmem).
Důraz na technicistní detaily
Karoserie vyniká rozměrnou prosklenou plochou a takřka plochými boky. Zadní část trojčat se výrazněji liší právě u Volkswagenu. Její převážnou část totiž zabírá skleněné víko pro přístup k zavazadlovému prostoru s výřezy pro svisle orientované sdružené zadní svítilny. U škodovky a seatu je záď částečně plechová, přičemž každý z modelů má poněkud odlišně tvarované zadní svítilny.
Instalace parkovacího asistentu do takto malého a přehledného vozu zavání zhůvěřilostí
Zástavba akustického covacího asistentu si s ohledem na rozměry vozu vystačí s pouhými třemi čidly, ale jeho samotná přítomnost na takto malém autě v nás budí dojem jakési rozmařilosti. Výhled z vozu do všech stran je totiž velmi dobrý. I přes návyky jsme couvali nikoli „na zrcátka“, ale otočením vzad, kdy máte konec auta jako na talíři.
Interiér příkladem efektivnosti
Klíčem k zachování potřebné šířky interiéru na takto malém autě jsou co nejtenčí boční dveře. U Up!u jsou tedy z velké části plechové a pouze na středech opatřené jednoduchými plastovými obklady (okna v zadních dveřích ze stejného důvodu nelze spouštět, ale pouze vyklápět). Pokud se obáváte o úroveň pasivní bezpečnosti tohoto vozu, pak vězte, že na sklonku loňského roku VW Up! pohodlně získal plných pět hvězd v nárazových testech EuroNCAP.
Dva páry dveří citelně zvyšují využitelnost interiéru
Dveře jsou přesto docela velké a nabízejí překvapivě pohodlný přístup ke všem čtyřem sedadlům. Použité obkladové a čalounické materiály jsou velmi jednoduché, nicméně k jejich zpracování jsme mnoho výhrad neměli. Z útrob zadních sloupků se však při přejezdu nerovností ozývalo slabé vrzání a na hranách některých plastových dílů (zvláště na dveřních obkladech a palubní desce) jsme zaznamenali nehezké technologické otřepy.
Přední i zadní sedadla nabídnou překvapivý dostatek prostoru čtveřici cestujících
Každý schopný modelář se s nimi vypořádá, ale přesto to zavání systémem „dodělej si sám“, což bychom za tyto peníze jaksi nečekali. Přední sedadla mají přiměřeně dlouhé sedáky a opěráky s integrovanými (tudíž nestavitelnými) hlavovými opěrkami na způsob někdejší Škody Rapid.
Na zadních sedadlech je překvapivě dosti místa a v dostatečném pohodlí se na ně usadí i dvojice průměrně vzrostlých osob, aniž by nějak výrazně trpěla nedostatkem prostoru pro kolena či hlavu. Odkládacích prostor je v tomto Volkswagenu dostatek, najdeme je ve výplních všech čtyř dveří, před řadicí pákou, v zadní části středové konzole i na obvyklém místě před spolujezdcem.