Test Toyoty Avensis: nenápadná, velkorysá

Kapitoly článku:

• Stěžejní model, Technika na úrovni doby, Slušná nabídka verzí, Důraz na „nafťáky“
• Zkoušený vůz, Na první pohled, Úhledný kombík
• Velkorysý interiér, Kufr předčí očekávání, Za volantem
• Na silnici, Závěr
• Stručné technické údaje, Naměřené hodnoty,
• Kompletní fotogalerie

---

Zkoušený vůz

Námi testovaná Toyota Avensis měla na svém tachometru již výrazně přes 130 000 km, ale upřímně řečeno, kdyby na něm stála hodnota poloviční, málokterý řidič by to poznal. Vůz totiž vypadal i fungoval takřka jako nový, všechny dveře dosedaly výborně, což svědčí o skutečně tuhém skeletu karosérie. Z palubní desky ani dveří nás neobtěžovaly pazvuky, opotřebení exteriéru i interiéru bylo minimální. Skutečný kilometrický náběh, potvrzený dobře vedenou servisní knížkou, naznačoval snad jen porušený věnec volantu v jeho horní části. Oděrek na karosérii bylo minimum, ale dostatek k tomu, abychom mohli konstatovat, že žádný z povrchových dílů nebyl, alespoň v nedávné minulosti, lakován. Také motor se choval jako nový, nadměrně neklapal ani za studena a nelynuly se z něj žádné pazvuky. Nezaznamenali jsme ani jinak běžné házení motoru při jeho zhasínání. Řazení bylo velmi přesné, závěsy náprav nebyly zdrojem žádných rázů, takže svezení s tímto Avensisem bylo opravdu pohodlné. Jediným závažným nedostatkem byly zanedbané brzdy. Kotouče na všech kolech ještě něco odjezdí, ale zvláště obložení na zadních kolech bylo již u konce s dechem a dávalo o sobě vědět řádným pískáním. Kromě výměny oleje (vůz měl o 15 000 km překročen termín nejbližší servisní prohlídky!) a právě brzd však na nového majitele zřejmě žádné další investice nečekají. Zapomenout bychom neměli ani na kompletní sadu klíčů k vozu. 
  
   

Na první pohled

Toyota Avensis druhé generace je veskrze decentním vozem, který svým vzhledem nezamířil k agresivnímu a pseudosportovnímu střihu, ale vsadil spíše na robustnost, o čemž svědčí i vyšší stavba karosérie. Boky karosérie jsou oblé a hladké a odlehčené pouze trojicí vesměs mělkých prolisů. S bočními otěrovými lištami bohužel designéři zřejmě nepočítali. Spodní linie oken, rámovaná chromovanou lištou, je uložena poměrně vysoko a směrem vzad se mírně zvyšuje. Prosklená plocha však není nikterak velká, což na jedné straně interiér zútulňuje, na straně druhé však za určitých okolností může omezovat výhled kolem vozu. Zato rozměrná zpětná zrcátka poskytují řidiči velmi dobrý přehled.

Většinu robustní přídě kryje rozměrný nárazník kombinovaný se spoilerem a rámem masky chladiče. Přímo na něj pak navazuje krátká kapota, kterou pokračují dva mělké, rovnoběžné prolisy, jež se potkávají pod tabulkou registrační značky. Decentně chromovaná maska patří k mála prvkům karosérie, které nejsou lakovány v barvě vozu. Prahy a spodní část předního spoileru jsou kryty černým plastem. Rozměrné sdružené reflektory zahrnují kromě blinkrů a parkovaček také oddělené paraboly pro konvenční dálková a projektorová potkávací světla, ovšem rovněž vybavená běžnými žárovkami. Jejich účinnost je vysoká a odvislá na optimálním rozvržení a ostrém ohraničení produkovaného světelného toku.

Úhledný kombík

Také rysy zadní části Avensisu s karosérií kombi působí měkkým a vyváženým dojmem. Sdružené koncové svítilny jsou složeny ze tří párů vertikálně orientovaných parabol, z nichž ten nejnižší hostí mlhovku a zpátečku. Zadní okno je na „kombík“ poměrně vydatně skloněné, což možná mírně ubírá na využitelnosti zavazadlového prostoru, ale každopádně vzhled celého vozu odlehčuje. Výklopná stěna je nad oknem zdobena malým spoilerem s věstavěným třetím brzdovým světlem a zasahuje až do hluboko vykrojeného nárazníku, tedy do roviny s podlahou zavazadlového prostoru.