Test Toyota Yaris 1,4 D-4D: japonský spořílek

Když se chtěl Volkswagen pochlubit spotřebou, vymyslel třílitrové VW Lupo s mnoha vylepšeními a značnou úsporou hmotnosti. Toyota se úsporností svých dieselů nechlubí a uvádí je v praxi do sériových modelů. Po maličkém Aygu je druhým nejmenším autem od Toyoty s naftou pod kapotou Yaris. Jak se mu líbí na českých silnicích?

Tip: Starší testy tří- i pětidvéřového Yarisu s benzinovými motory naleznete zde.

Yaris ve světle minulosti

V roce 1980 se evropským zákazníkům poprvé představila třídvéřová Toyota Starlet s úspornými benzinovými motory 1,0, 1,2 a 1,3. V roce 1983 čekal Starlet první facelift a na evropských trzích se začalo prodávat pětidvéřové provedení.

V roce 1985 následovala nová generace a v roce 1987 se pod kapotou objevil první diesel – čtyřválec 1,5 D o objemu 1 453 ccm, ze kterého poskytoval výkon 40 kW (54 k) při 5 200 ot./min. a největší točivý moment 91 Nm při 3 000 ot./min. Dobře si ta čísla pamatujte pro pozdější srovnání s moderním common-railem u Yarise.

V roce 1990 se představil facelift s širokou škálou benzinových motorů a letitým dieselem pod kapotou. Teprve v roce 1996 následovala další generace, která vůz značně zaoblila a nabídka dieselu skončila.

Už v roce 1999 ho ale definitivně vystřídal zbrusu nový model Yaris, který se slušně zapsal do povědomí evropských motoristů. Základem byl relativně silný benzinový čtyřválec 1,0 16v VVT-i, následovaný třináctistovkou. Teprve v roce 2002 se pod kapotou malé Toyoty po osmileté pauze objevil diesel, tentokrát již s přímým vstřikováním systémem Common-Rail.

V roce 2003 následoval decentní facelift a v roce 2005 zbrusu nová druhá generace Yarise. Původní turbodiesel o výkonu 55 kW byl nahrazen novým s výkonem 66 kW. A to je hodnota, kterou ve zlatých devadesátých letech disponoval dvoulitrové turbodiesely... Jenže pod kapotou Yarise bije 1.4 D4-D.

Příjemný design

Yaris první generace byl přímým nástupcem modelu Starlet. Ten se vyznačoval fascinující spolehlivostí -  kromě oleje, filtrů, žárovek, stěračů a jednou za delší dobu svíček, výfuku a předních tlumičů na něm nebyl potřeba servis. I proto si donedávna držel ve své kategorii čelní příčku v žebříčku spolehlivosti aut společnosti TÜV.

Nástupce Yaris si na sklonku minulého století vydobyl slušnou pozici díky podmanivému designu, vysokému výkonu malého litrového motoru a vnitřnímu prostoru. Náš vůz byl vyveden ve slušivé šedé metalíze a vybaven silnější třináctistovkou v kombinaci s robotizovanou manuální převodovkou.

Mohutná maska s vystouplým znakem, dominantní podlouhlé sdružené přední světlomety s čirou optikou, sportovní žebrování v oblasti nárazníku a integrovaného předního spoileru. Yaris upoutává dravostí oproti sportovně minimalistickému předchůdci. Na výraznou příď navazuje vysoké přední sklo, které spíše připomíná malá MPV jako je Citroën Xsara Picasso.

Boční linii hned zepředu určují vystouplé lemy blatníků. V nich se skrývají patnáctipalcová plechová kola s pneumatikami o rozměrech 185/60 R15. Spodní hrana bočních oken připomíná oblouk a v této linii je proveden bok vozidla. Jestli se vám nový Yaris zdá poněkud dlouhý, vězte, že je delší o jedenáct centimetrů. Druhá generace je o 110 mm delší, o 35 mm širší a o 30 mm vyšší než současný model. Čtrnáctipalcová kola jsou možná příliš malá.

Záď vozu nejvíce ozvláštňují typické hokejky Toyoty – tedy zadní sdružené svítilny ve tvaru konce hokejky. Jsou sice výrazně menší než u Avensisu, ale přibližují se velikostí poslední generaci Corolly.

Vážně jenom jedenáct centimetrů navíc?

Interiér trumfuje svým futurismem i Renault nebo Citroën. Ke středovému digitálnímu panelu přibyl boční pruh, táhnoucí se od palubní desky až po přední dveře. Pruh ze světlejší plastu se táhne až k zadním sedadlům. Pod středovým panelem s digitálními ukazateli je trojice kruhových ovladačů, které vypadají tak trochu jako něco mezi starými manuálními ovladači před dvaceti lety a multifunkčním ovladačem v nejmodernějším BMW. Žádné složité ovládání nečekejte, vše je intuitivně poskládáno, abyste pochopili po prvním usednutí za volant.

Středový panel s kruhovými ovladači se netáhne až k podlaze, ale směrem dolů se zužuje a mezi ním a panelem řadící páky je přihrádka na drobnosti. Těch má Yaris vůbec hodně. Místo původní kapličky najdete schránku, u spolujezdce na stejném místě rovněž. Další kapsy jsou ve dveřích, na středovém tunelu, ba dokonce spolujezdec disponuje dvěma schránkami.

Interiér překvapuje vzdušností a prostorem. Ani vysoký člověk nemá problém – ani na výšku, ani na šířku. Plasty jsou tvrdší, než je zvykem u evropské konkurence, ale za jízdy přesto nic nedrnčí. Látkové potahy jsou poměrně obyčejné, ale to se v této třídě dá očekávat a Toyota je jimi proslulá, najdeme je dokonce i v Avensisu. Ostatně to už bylo neštěstí Toyoty i u předešlých modelů – z potahových látek vždy volí ty nejlevnější. Zajímavostí je ruční stahování oken u zadních dveří.

Zadní lavice se dá posouvat dopředu nebo dozadu – podle toho, zda chcete více místa pro cestující vzadu, nebo pro zavazadla. Při posunutí dopředu disponuje zavazadelník objemem 363 litrů a po sklopení sedadel vznikne prostor s rovnou podlahou o objemu 737 litrů po spodní hranu oken. Zvětšení základního objemu má na svědomí nejen zvětšení celkových rozměrů vozu, ale i přepracovaná konstrukce zadní nápravy, která je nyní o 45 mm nižší. Pod podlahou se ještě ukrývá dalších 50 litrů pro drobná zavazadla.