Test Toyota Land Cruiser 2.8 D-4D: Žádný úkol není nesplnitelný

Kapitoly článku:

• Představení a interiér
• Jízda, závěr a fotogalerie

Toyotu LandCruiser samozřejmě v Evropě nejčastěji potkáte v běžném silničním provozu. Často slouží k tak banální činnosti jako je ranní rozvoz dětí do školek a škol. Nicméně, auto bylo zkonstruováno tak, aby si poradilo snad se všemi typy terénu, které se na zemském povrchu vyskytují.

Základem je tedy bytelná technika. Ani facelift samozřejmě nic nezměnil na tom, že karoserie je postavena na ocelovém žebřinovém rámu. Nad povrchem se podvozek nachází (v závislosti na použitých kolech) ve výšce 205 - 215 milimetrů.

Přejezdové úhly jsou následující: přední 31 stupňů, přechodový uprostřed vozu 22 stupňů a zadní 25 stupňů. Auto zvládá boční náklon 42 stupňů a stoupavost charakterizuje rovněž údaj 42 stupňů. Pokud vjedete do vody, nemusíte se obávat hloubek až do sedmdesáti centimetrů.

Nejnovější Yaris dostal 1,5litrový motor a dynamičtější vzhled

Jakub Havlíček

Toyota

Do Evropy je momentálně Toyota Land Cruiser dodávána pouze s jedním motorem. Tím je velkoobjemový turbodiesel 2,8 D-4D se čtyřmi válci. Zvolit lze jak verzi s pohonem s šestistupňovou manuální převodovkou, tak s automatem. I ten má šest stupňů. Zatímco automat mít se všemi pěti výbavovými verzemi, manuál je vyhrazen pouze pro dvě nejnižší.

Předjíždění si je třeba rozmyslet

Zajímavostí je, že s automatem má motor maximální točivý moment 450 Nm, což je o třicet více než v případě namontované manuálně ovládané převodové skříně. Výkon 130 kW je ovšem pro obě verze shodný. Zdá se být docela dost, ale ve skutečnosti je to spíše tak akorát. Přesvědčil se o tom při již zmíněné cestě na česko-rakousko-německé pomezí, kde je nutno přejíždět některé šumavské vrcholy. Ne, že by se vůz obsazený čtyřmi lidmi a naložený jejich kompletní lyžařskou výbavou v kopcích nějak trápil, ale do zrychlování, pokud jsme hodlali někoho předjet ve stoupacím pruhu, se mu už pranic nechtělo.

Navíc převodovka si s podřazováním dávala docela načas. Motor, který jinak například při dálniční stotřicítce točí 1900 otáček a prakticky o něm nevíte, se pak navíc docela hlasitě ozve. Zde je asi nejvíce znát starší konstrukce vozu. Modernější automobily mají prostě tlumících materiálů ve svých útrobách více.

Na silnicích jsem s autem ujel více než šest stovek kilometrů. Nejprve jsem se obával, jak se land cruiser bude chovat, až vyjedu z města na silnici s ostřejšími zatáčkami, nakonec jsem ale byl příjemně překvapený.

Nedotáčivost ano, ale ne o moc větší než v případě malých a středních SUV. Také dramatické náklony, které by řidiče děsily a pasažery vzadu nutily k sáhnutí pro pytlíky na zvracení, se nekonají. Řízení je pomalé, takže při vjezdu do zatáčky musíte udělat poměrně rozsáhlý pohyb, ale jakmile stopu zvolíte, auto poslechne bez odporu. Nemusíte se tedy bát, že byste na zatáčkovité silnici za sebou vytvořili dlouhý had vozidel. I odezva od kol je solidní. Podvozkáři Toyoty tady nepochybně odvedli dobrou práci.

Toyota má nový motor s účinností 40 procent. Objem činí 2,5 litru

Radek Pecák

Technika

Do terénu jsem vjel na pár kilometrů a vlastně šlo jen o pár trošku strmějších výjezdů na lesní cestě a překonání jednoho terénního zlomu. Na to vlastně ani nebylo třeba používat redukci. Jenže terénní polygon, na kterém bych mohl důkladněji prověřit offroadové schopnosti již předtím mnohokrát prověřeného automobilu, se mi na daný termín zajistit nepodařilo. Přesto věřím, že by tam auto obstálo. 

Před vjezdem do terénu zmačkněte tlačítka

Důvěru pro toto tvrzení jsem získal díky plejádě "offroadových" pomocníků, které se nacházejí na palubní desce.  Například se mi líbí systém Crawl Control. Udržuje stálou rychlost, ať jste kde jste. Jiné vozy mají takového pomocníka pouze při sjíždění svahů, s Toyotou pojedete sice pomalu, ale jistě, všude. Můžete takaé stisknout tlačítko, které má možná trošku matoucí označení 2ND start. Jde o to, že převodovka pak při rozjezdu zvolí druhý převodový stupeň. Ve výbavě je rovněž uzávěrka centrálního diferenciálu. Ten je typu Torsen s omezenou svorností.

Samozřejmě tu pak, obdobně jako v jiných autech více či méně schopných terénní jízdy, máte i širokou paletu asistentů. Například systém Multi-Terrain Select, kde si volíte, na jakém podkladu pojedete. Zda v písku a blátě, štěrku, na kamenech nebo ve velkých výmolech. Také máte k dispozici kamery zobrazující kompletní okolí auta, informace o úhlu natočení kol, bočních náklonech a podobně.

Toyota Land Cruiser není samozřejmě přeborník v úsporné jízdě. Tím logicky být nemůže, což napadne každého, kdo se podívá na její rozměry, tvar karoserie a přečte si údaj o pohotovostní hmotnosti. Ta se velice přibližuje hranici tří tun.

V nové Toyotě Hilux si rychlé manévry raději rozmyslete. Proč?

Stanislav Kolman

Toyota

Proto nakonec celková průměrná spotřeba 11,5 litru, kterou jsem během týdenního testu zaznamenal, není vůbec zlá. Jednotlivé jízdní režimy se přitom od sebe zase až tolik neliší. Například jízda v nepříliš členitém terénu po silnicích prvních a druhých tříd přinesla spotřebu 10,1 litru, na dálnici při dodržování tuzemského rychlostního limitu ukázal palubní počítač rovných 11 litrů a ve městě jsem zpravidla cesty dlouhé 8 - 20 kilometrů absolvoval se spotřebou 12,5 - 13,5 litru/100 kilometrů. Potěšilo i to, že vůz stále plní příslušnou emisní normu i bez použití močoviny. 

Závěr

Toyota Land Cruiser  je auto, které asi nechce mít každý. Už proto, že třeba nemá tak velkou garáž. Nicméně pro aktivní lidi, kteří se s nejrůznějších důvodů potřebují častěji než jednou za rok dopravit do lůna přírody, je to ta pravá volba.

Zajistí dostatek komfortu, odveze až sedm lidí, utáhne třítunový přívěs a je i díky novým elektronickým asistentům dostatečně bezpečná. Navíc lze počítat s tím, že robustní konstrukce a technika od Toyoty přežije určitě delší dobu než je standardně poskytovaná tříletá záruka.