Kapitoly článku:
Dokonalá nebo nedokonalá?
Jízdní vlastnosti Toyoty GT86 jsou kapitolou samou o sobě. Nízké těžiště (snad nejnižší vůbec), velmi dobré řízení, nízký posaz, bleskové reakce na volant, tohle všechno dělá první dojem motokáry. Člověk projede ve městě pár zatáček a říká si, že GT86 je motokára, která se omylem dostala do běžného provozu. Jenže nenechte se mýlit. Není tomu tak.
První dojem sice GT86 dělá vzhledem k jiným sportovním automobilům standardní (nebo dokonce ještě lepší) a také já jsem měl přesně takový pocit. Ale když vyrazíte na okresky a pustíte se do trochu ostřejšího tempa, rázem zjistíte, že tahle Toyota není vůbec stejná jako ostatní automobily. V posledních letech představili různí výrobci různé lepší či horší hot-hatche a klasické sporťáky. Ty používají různé motory, o různých výkonech atd., jedno mají ovšem společné. Při veškeré honbě za co nejlepšími časy někde na nějakém okruhu je výsledkem klidně i precizní podvozek, který vás podrží v zatáčce i v pro běžný provoz nesmyslných rychlostech. Na tomto místě je velmi důležité ujasnit si, co vlastně pro vás znamená zábava za volantem. Pokud to je precizní trefování vrcholů zatáček a jízda čistou stopou, GT86 se vám velmi pravděpodobně líbit nebude, protože zrovna tuhle disciplínu sice zvládá, ale s rostoucí rychlostí ji zvládá čím dál hůře.
Dostat GT86 je hračka. Problémy nebude mít ani průměrný řidič. Je to výhoda nebo důvod ke kritice?
Možná za to mohou použité pneumatiky, možná nastavení podvozku, kdo ví. Faktem je, že se GT86 na takhle nízké auto s tak nízkým těžištěm docela naklání a druhým faktem je to, že dostat se na limit je úplně snadné i pro průměrného řidiče. Už v rychlostech kolem 110 km/h, což je vytočená trojka, Toyota GT86 znervózní a začne být taková neposedná. „Říznete“ zatáčku a najednou vám i na suché silnici začne blikat kontrolka stabilizace, přibrzdíte před zatáčkou trochu více, opět bliká z ničeho nic stabilizace, přejedete v zatáčce horizont, bliká na vás znovu…
V prvních chvílích si možná budete říkat, že jste čekali něco úplně jiného. Nejspíš chování moderních rychlých automobilů s limitem nastaveným tak vysoko, že jej v běžném provozu okusíte minimálně. Alespoň já jsem si v prvních chvílích něco podobného říkal, jenže jedete pět, deset, dvacet kilometrů a rázem zjistíte, že musíte dělat něco naprosto neuvěřitelného. Něco, co jsem už pěkně dlouho nezažil a nevzpomínám si, kdy jsem to zažil naposledy. Chcete jet s GT86 rychle? Musíte řídit!
Ano, jízda bokem je pro GT86 věc naprosto přirozená. Není to ovšem ten hlavní důvod, proč je kupé od Toyoty tak zábavné.
Tohle je přesně ten důvod, proč je dobré při zkušební jízdě vynutit si dlouhou projížďku a také to je důvod, proč se mi GT86 tolik líbí. Nejde o auto, kde si sednete, tupě dáte pedál na podlahu a pokud nepadají z nebe trakaře, je skoro jedno, v jaké rychlosti do zatáčky vjedete. GT86 vyžaduje prakticky pořád různé korekce, různé usměrňování a chytání počínajících přetáčivých smyků. Je to nedokonalé, ale velmi hravé auto. Bylo by velkým omylem myslet si, že ta zásadní zábava spočívá v driftování. I to samozřejmě dělat můžete a věřte tomu, že jde o věc pro GT86 naprosto přirozenou. Jenže na trojku už powerslide budete na suché vozovce vyrábět horko těžko. V takovou chvíli opravdu výkon motoru schází.
Není ovšem nic jednoduššího, než si v nájezdu trochu přibrzdit a okamžitě jedete bokem. Nejlepší na tomto autě je to, v jakém množství řidič dostává informace o tom, co se zrovna děje. Všechno je výborně cítit, v každou chvíli víte, jak na tom jste. Na škodu z mého pohledu ani není fakt, že se GT86 tváří rychlejší, než ve skutečnosti je. Tohle všechno je důvodem, proč jsem si Toyotu GT86 zamiloval. Nemá cenu honit sekundy někde na okruhu, ta opravdová zábava tkví v řízení. V tom, jak snadno si můžete hrát s hmotností, v tom, jak je tohle auto čitelné a také v tom, že limit je dostupný i pro běžného řidiče.