TEST Toyota C-HR 1,8 Hybrid: S nudou je třeba skoncovat!

Ještě před pár lety nikdo nemohl zpochybňovat tezi, že Toyota vyrábí spolehlivé, praktické, ale poněkud nezáživné vozy. Pokud ale dnes přijdete do autosalonu s logem této značky, zjistíte, že to už neplatí. 

Přeměna designu z "univerzální šedi" do výrazného, sportovního projevu, započala postupně, ale dnes je jasně patrná. Například i maličké Aygo vyráběné v Kolíně má přední partii o dost agresivnější než konkurenti v této kategorii třeba od Hyundai nebo Volkswagenu.

Toyota C-HR se v Česku vejde pod půl milionu a nabízí spoustu výbavy

Jednoznačným vrcholným dokladem této přeměny je crossover C-HR. Přestože je toto auto na trhu již půldruhého roku, stále budí pozornost. Vždy, když jsem zaparkoval na nějakém veřejném místě, kousek jsem poodešel a sledoval reakce lidí. Pokaždé se během toho týdne, kdy jsem měl možnost tento výrobek Toyoty testovat, našel někdo, kdo přišel blíže a snažil se okénkem nahlížet do interiéru. To se mi v poslední době opravdu často nestalo...

Ohromí na první i druhý pohled

Kolegové novináři ve svých článcích často C-HR popisují jako auto, které vyjelo přímo ze stránek komiksu. Lze s tím určitě souhlasit. Zejména zadní partie je tak agresivní, že i rallyová auta kategorie WRC mají problém s C-HR po stránce vzhledu vyrovnat. No, to jsem si možná trošku zapřeháněl, ale jen se podívejte - velký spoiler nad horním okrajem zadního okna, náznak difuzoru, ostré hrany, šípovité zadní světlomety a odrazky v dolních rozích zádi. Dohromady to vypadá fakt působivě. V případě testovaného exempláře, který měl bílou karoserii a černou střechu, to platilo ještě o kousíček více.

Zbytek karoserie pak tomuto stylu zdatně sekunduje. Celá příď má hodně zamračený a nazlobený výraz. Tento dojem spoluvytvářejí například zalomený pásek LED světel pro denní svícení, diamantové otvory ve spodní části nárazníku i falešné nasávací otvory v rozích. Dojem nesráží ani mírumilovně se tvářící modře podbarvené logo Toyoty uprostřed přídě.

Jestliže venku se hraje tvrdá rocková muzika, uvnitř je design ve stylu techna. Ovšem pohodového. Nechybí ale množství nápadů a ozdobných kudrlinek.

Palubní deska je orientovaná směrem k řidiči a dominantním prvkem je vyčnívající displej multimediálního systému. Designéři interiérů v Toyotě jsou si nejspíše vědomi toho, že tento prvek vypadá v mnoha jiných autech tak trochu naroubovaně. Proto ho propojili se zbytkem palubky poměrně masivní lištou. V testovaném autě byla lakována matnou modrofialovou barvou. Při prvním nastupování do interiéru mě to docela překvapilo, při druhém už mi to nevadilo a nakonec se mi toto řešení docela zalíbilo.

Každá třetí Toyota už má mít hybridní pohon. Vloni to byla každá čtvrtá

Dojem kvality a jistého luxusu pak vzbuzuje hojné užití černého plastu s lesklým klavírním lakem. Ten lze najít jak na volantu, tak v centrální oblasti palubní desky i na středovém tunelu. Další oživení přináší použití barevných prvků. V tomto případě modrých a fialových. Modrá je přední část sedáků a horní část opěradel včetně hlavových opěrek (platí to o první i druhé řadě) a fialová část dveřních panelů. Jedná se sice o plast, ale díky trojrozměrným obrazcům, to působí kvalitně až prémiově.

Už jde si je možné povšimnout motivu diamantu (chcete-li kosočtverce). Například tento tvar orámovává jednotlivá funkční tlačítka na volantu, na ovládání klimatizace a dokonce jsou vylisovány i ve střešním obložení. Mně se to docela líbí, ale nevím, zda stejný názor mají například i lidé v Mitsubishi, které má tři diamanty ve svém logu.. Když už je řeč o efektních řešeních, nemůžu nezmínit, že v noci se odemknutí promítá na zem nápis Toyota C-HR.

Prostor postačí, ale nenadchne..

Toyota C-HR patří ke kompaktním vozům, což napovídá i její délka 436 centimetrů. Měla by tedy být schopna odvézt i na delší vzdálenost čtveřici lidé a příslušný počet jejich zavazadel. 

Příští Toyota Corolla asi dostane motory od BMW

Zvenčí na to při pohledu na svažující se střechu tak úplně nevypadá, ale když už najdete kliku zadních dveří (je až na samém horním kraji tohoto karosářského dílu) a nastoupíte dovnitř, je tu docela prostorno. Jestliže je přední sedačka nastavená pro řidiče s výškou 186 centimetrů, pak si za něj může pohodlně sednout jedinec, který okolo měří 180 centimetrů. Lidé, kteří přerostli hranici 185 centimetrů, sice před koleny budou mít ve výše popsané situaci ještě volné dva až tři centimetry, ale hlavou už budou tvořit důlek ve střešním čalounění.

Také nedoporučuji, aby sem usedali lidé trpící kinetózou. Je zde ponuro jak v těžkém žaláři a výhled ven skrze uzoučká okénka minimální. Také u Toyoty už přistoupili k řešení, kdy dveřní panely zakrývají prahy. Ty pak zůstávají uchráněné před špínou, které je teď na sklonku zimy všude plno.

Vpředu je naopak všechno v pořádku. Sedák by sice mohl být delší, jeho šířka je ale dostatečná. Ještě lépe se autoři designu interiéru popasovali s opěradly. Jsou dlouhá, mají na danou kategorii vozu skutečně solidní boční vedení a hlavové opěrky jsou velké a lze je vysunout tak, aby vyhovovaly i čahounům.

Sedí se rozhodně výše než v běžném hatchbacku. To samozřejmě bude vyhovovat většině lidí, ale majitel dvoumetrové postavy už se na sedačku spolujezdce nevejde. Zakulacená loketní opěrka sice vypadá trošku zvláštně, ale kupodivu si na ni loket položíte docela pohodlně. Pod ní je navíc solidně prostorný úložný box.

Test ojetiny: Toyota Auris Hybrid není krásná, i diesely však závidí náklady

Jinak ale odkládacích prostor není nadbytek. Kapsy ve dveřích jsou spíše menší, přihrádka u spolujezdce jen průměrná. Vzadu je to pak ještě horší. Chválím sice textilní kapsy na zadní části předních opěradel, ale pak už je tady pouze jeden držák pro odložení nápoje na obložení dveří. Dále už nic...

Objem zavazadlového prostoru je 377 litrů, což je opět hodnota odpovídající hatchbackům nižší střední třídy. Nenadchne, ale postačuje. Chytrými řešeními se tu zrovna nehýřilo. Na bocích jsem našel dva háčky na zavěšení nákupních igelitek, na podbězích zadních kol dvě oka pro případné uchycení těžších věcí a samozřejmě světlo. Pod podlážkou jsou již jen přihrádky pro uložení povinné výbavy a sady pro nouzovou opravu pneumatik.

Prostor zde zvětšit díky možnosti sklápět zadní opěradla, která jsou dělena v klasickém poměru 60:40. Pokud se to udělá, tak vznikne deseticentimetrový schůdek. Uprostřed jsem postrádal otvor pro možnost prostrčení delších předmětů.