Kapitoly článku:
Daň kráse
Výhled z vozu byl perfektní, stejně jako u starého modelu. Dobrý pocit podporovaly ještě obří zpětná zrcátka. Sedadla vpředu nabízela nízký posez; pro ty, kteří mají rádi „přehled“, tu ale byla možnost se sedačkou vyjet hodně vysoko.
Zato sezení na sedadlech vzadu se příliš nepovedlo. I když se rozvor Swiftu prodloužil o 30 milimetrů a cestujícím na zadních sedadlech už nehrozí, že by měli skončit s koleny vraženými pod bradu, tak přesto cestování ve třech z Prahy do Brna nebylo nic moc. Vzadu uprostřed je to prostě stále za trest. Šířka v loktech je na zadních sedadlech nejhorší mezi malými hatchbacky. A o mnoho lepší to není ani s místem nad hlavami. Dospělý s výškou sto osmdesát centimetrů, který je zvyklý jezdit vzpřímeně, by si možná měl do Swiftu pořídit tankistickou kuklu.
Zadní sedačky byly u testovaného vozu sklopné; opěradla bylo možné sklopit na připevněné sedáky. Jenže po této akci vznikl v kabině velký „schod“. Velmi nepraktické řešení. Chtěl jsem se nad tím začít rozčilovat, ale pak jsem si znovu připomněl, komu je vůz určen.
A stejné mi napadlo i při pohledu na zavazadlový prostor, zřejmě největší slabinu nového vozu. Nejenže je oproti konkurenci hodně malý, pouhých 211 litrů (minulý model 201 litrů), ale ještě je do něj doslova děsný přístup. Vysoko položená nákladová hrana dává zabrat. Kdepak, sem by si starší lidé svůj nákup v igelitových taškách z Kauflandu těžko uložili. K dobrému pocitu nepřispívala ani průchodnost pátých dveří - na šířku skvělá, na výšku hrozná.
Malý, ale živý
Motory jsou u nového Swiftu na výběr jen dva - benzinová dvanáctistovka a dieselová třináctistovka. V testovaném voze byl agregát 1,2 Dual VVT o výkonu 69 kilowatů. Motor bez přeplňování a bez přímého vstřikování paliva zněl příjemně sytě v nízkých otáčkách. Byl dobře utlumený. Do 4000 otáček bylo vše v pohodě (v tomto režimu se stejně odehrává většina jízd).
Při vyšší rychlosti ale byl znát chybějící šestý převodový stupeň. V rychlosti nad 120 kilometrů za hodinu a při 4200 otáčkách začal motor doslova „funět“ a brzy přehlušil aerodynamický hluk. Pravda ten zvuk nebyl nijak ofenzivní, nesnesitelný, nešel ale ani dost dobře přeslechnout.
Maloobjemovému motoru s variabilním časováním sacích a výfukových ventilů (DUAL VVT) trvalo, než vůz „rozpohyboval“. Zpočátku byl vždy líný až hrůza, ve finále naopak nesmírně živý. Jeho výkon stoupal plynule až do 6200 otáček, kdy zasáhl omezovač. Pokud jsem šlapal na plynový pedál agresivně, motor se zdál jakoby pokropený živou vodou, nicméně v závodní vůz se Swift neproměnil.
Na dálnici jsem musel často podřazovat, pokud jsem chtěl, aby se vůz choval energicky. Udržování otáček v rozmezí 4800 až 6000 otáček – to byla jediná šance, jak jezdit s novým Swiftem bystře. Opravdu nevzpomínám, kdy bych tak často řadil na dálnici z Prahy do Brna. Jedním dechem však musím dodat, že na klidnou či lehce dynamickou jízdu dvanáctistovka bohatě postačovala.
Co se týká spotřeby, při testu se ustálila na hodnotě 6,4 l/100 km. Což nebylo špatné vzhledem k mému agresivnímu stylu jízdy a k tomu, že se teploty pohybovaly neustále hluboko pod bodem mrazu. Suzuki se pyšnilo při uvedení nového Swiftu tím, že nový vůz je výrazně úspornější ve srovnání se svým předchůdcem: při rychlosti 100 km/h o devět procent a při 130 km/h o dvanáct procent. V testu se však tvrzení výrobce až tak nepotvrdilo - v prvním případě byl úspornější o sedm procent, v druhém případě o devět procent. Přesto to byla velmi sympatická čísla.
Jak už jsem řekl, vozu chyběla převodovka se šesti stupni, to bylo očividné. Řazení bylo přesné a rychlé. Kvitoval jsem například to, že jsem nikdy nezaregistroval přechod páky přes neutrál.
Lehce zklidněná střela
Bylo znát, že tvůrci kladli přeci jen větší důraz na komfort a odhlučnění. Nový Swift už není ten lehce jankovitý vůz, jako byl jeho předchůdce. Má vyzrálejší, klidnější projev, v tom se začíná podobat Fabii. Přesto oproti škodovce je to pořád hravé auto, neztratilo nic ze své hbitosti a stále vás lehce ponouká, provokuje k energičtější jízdě.
Nízká hmotnost a kultivovanější podvozek vozu prospěly. Hrboly zvládal s přehledem, v tlumení a odhlučnění nezaostával za svými konkurenty. V zatáčkách se choval velmi dobře, mimořádně stabilně i díky širokým rozchodům kol (nový Swift má o 2 centimetry širší rozchod oproti svému předchůdci), precizně držel stopu. Jako hlavní plus bych pak vypíchl „čitelnost“ řízení.
Až se mi chvílemi dralo do úst, že jezdí jako motokára. Tak bylo řízení přesné a citlivé. Jenže takhle se už zvyklo hovořit o jiném vozu, britském Mini. A do něj má Swift (zatím) na míle daleko. V extrémních situacích mu totiž často docházel dech.
Při jízdě bez zapnuté stabilizace a náhlém vychýlení ze směru se projevoval výrazně nedotáčivě, nejistě. Doporučení zní jediné - jezdit se stále aktivovaným ESP. Tedy pokud se chystáte, že vůz „proženete“. Stabilizační systém zasahuje proti smyku s rozmyslem a pořád vám dává šanci se za volantem vyřádit.
K pocitu jistoty při řízení přispíval i skvělý volant se silnějším věncem, jeden z nejlepších ve své třídě, a nižší posez; sedadla jsou v novém Swiftu o tři centimetry níže, než tomu bylo u staršího modelu.
Šestnáctipalcové pneumatiky tlumily nerovnosti dobře, na rolety na D1 však neměly. Ovšem to od takto malého vozu ani nikdo nemohl očekávat. Vždyť na našem proslaveném tankodromu se potí mnohem větší vozy, namátkou si vzpomínám na Citroën C5 či Ford Mondeo.
Brzdy byly v normě, ani skvělé, ani špatné. Nevadly při opakovaném prudkém používání. K pocitu bezpečí přispívalo i vědomí, že vůz je už v základní výbavě dodáván kromě jiného se sedmi airbagy, s ABS + EBD, ESP (stabilizačním systémem) + TCS (systémem trakce).
Co říci závěrem? Nový Swift není rozhodně motokára, ale je to živé lehké auto, které je radost řídit. Motor není z nejsilnějších, ale dostačuje. Auto nenabízí velký prostor, zato slušný design. Je radost se v něm vozit. Baví. Prýští z něj energie.
Starší český motorista, odkojený Thaliemi a Fabiemi, si ho asi koupí jen omylem. Jenže to nevadí. Suzuki, jak už jsem řekl v úvodu, sází na jiné. Zdali to bude stačit na dobré prodejní výsledky, poznáme brzy.
Ceny totiž nejsou z nejnižších. Začínají poměrně vysoko na 234 900 korunách (1,2 VVT, třídveřová karoserie, výbava GA). Asi nejprodávanější bude nový Swift v prostřední výbavě GL/AC (třídveřový stojí 279 900 korun, pětidveřový 289 900 korun). S automatickou převodovkou pak je k mání jen v nejvyšší výbavě GLX za "astronomických" 379 900 korun.
Suzuki je japonský výrobce automobilů a motocyklů. Michio Suzuki založil v roce 1909 společnost vyrábějící tkací stroje, první prototyp automobilu vznikl až v roce 1937.
Suzuki má své továrny i v Indii, Pákistánu nebo Maďarsku, spolupracuje s řadou automobilek.
Suzuki Ignis • Suzuki Swift • Suzuki Vitara • Suzuki S-Cross