TEST Suzuki S-Cross 1.0 BoosterJet: I tříválec umí být tichý

Kapitoly článku:

• Úvod, design, interiér
• Motor, jízda, závěr

Na zádi vozu, který je na trhu již pátým rokem, se stále v těsné blízkosti označení S-Cross nachází i menší nápis SX4. Je to odkaz na veleúspěšné malé SUV, které značka nabízela zákazníkům v prvním desetiletí nového milénia. Zůstal tam i po faceliftu, v jehož rámci se zásadně proměnila především přední partie auta. Původní vodorovné lamely nahradilo deset svislých. Jsou chromové a celý rám masky je také takto vysoce lesklý.

Na chromu se vůbec nešetřilo, přinejmenším v prostřední výbavě Premium, což byl případ vozu, který jsem převzal na test. Našel jsem ho třeba i v oblasti mlhovek.

Nový Suzuki Ignis je nejlevnější "čtyřkolka". Už základní výbava postačí

Radek Pecák

Výbava

Suzuki nemá vyhraněný styl designu pro přídě svých vozů. Pro S-Cross po faceliftu to platí dvojnásob. Mně osobně se nové řešení moc nelíbí, faktem ovšem je, že podle prodejních statistik Svazu dovozců automobilů se teď tento model zákazníkům zamlouvá více než ten s původní vizáží.

Nová maska společně s protáhlými hlavními světlomety působí agresivněji. Přes poměrně razantní zásad do vzhledu řady povrchových dílů se vnější rozměry auta nezměnily. I nadále tak vůz měří na délku 4300 milimetrů.

Zbytek vozu už po designové stránce takové emoce nevzbuzuje. Boční profil je typický pro auto této kategorie a ani na zádi není vlastně nic překvapivého. Dojem vozu schopného projet terénem podtrhují stříbřité kryty zasahující do černého plastu lemujícího celý obvod tohoto automobilu.

Jestliže na přídi se S-Cross zbavil dřívějšího výrazu "šedé myšky", v interiéru nikoli. Ne, že by zde bylo něco po stránce ergonomie něco špatně, ale design palubní desky, dveřních panelů, i ovládacích prvků, je hodně nevýrazný.

I když se na palubní desce nacházejí i části pokryté měkčeným plastem, její spodní část, a třeba také horní část obložení dveří je z tvrdého a nepříliš hodnotně vyhlížejícího materiálu. To je však jen detail, který samozřejmě řadě vlastníků vlastně nebude vadit.

Ach, ty tyčky...

Daleko více mě iritovaly tyčky trčící z přístrojového štítu. Ano, Suzuki stále neopustilo anachronické ovládání palubního počítače (a denního počítadla kilometrů) pomocí tohoto přepínače. Dá také dost práce naučit se ruku ohnout kolem volantu do takového úhlu, abych se mohl podívat, na kolik kilometrů mi stačí zbývající zásoba benzinu v nádrži.

Na druhou stranu, ovládání vskutku není komplikované. Pokud chcete přepínat mezi jednotlivými údaji (průměrná, aktuální spotřeba, dojezd, průměrná rychlost a tak dále), stačí stisknout tyčinku krátce. Pokud chcete ten, který údaj vynulovat, podržíte ji déle.

Test ojetiny: Suzuki SX4 je docela spolehlivá čtyřkolka od sta tisíc korun

David Rusol

Ojetiny

Když tohle zmiňuji, tak nemůžu opomenout ještě jednu věc, která mi u Suzuki, ale i některých dalších japonských či francouzských aut, docela vadí. Jakmile se totiž rozsvítí upozornění, že je zásoba paliva už malá, přestane palubní počítač ukazovat zbývající kilometrový dojezd. Pokud se vám to stane na německé dálnici, kde jsou pumpy od sebe často čtyřicet i více kilometrů, jsou to fakt docela nervy.

V ideálním případě byste si měli zapamatovat, kolik kilometrů bylo v daném okamžiku na tachometru, nebo raději vynulovat denní počítadlo. Je to ale docela praštěné, zvláště když řada konkurentů umí dojezd počítat i s malým množstvím benzinu či nafty v nádrži.

Facelift přinesl také nový multimediální systém, který se kompletně ovládá prostřednictvím sedmipalcového dotykového displeje. Například hlasitost se zvyšuje a ztlumuje tahem prstu po straně, kde je umístěná příslušná ikonka.Obtížně se na ní trefuje a po celou dobu testu se mi zdálo, že odezva není tak rychlá, jak by být mohla. Ještě, že jsou k dispozici pro tuto funkci i hardwarová tlačítka na volantu.

Frankfurt živě: Prohlédli jsme očekávaný malý hot-hatch Suzuki Swift Sport

Milan Lažanský

Premiéry

Naštěstí klimatizace (v našem případě automatická dvouzónová) má pro nastavování teploty klasické otočné "knoflíky" a i další funkce se spouštějí a vypínají tlačítky.

Prostor potěší

Chvilku jsem hledal USB zásuvku pro připojení telefonu. Nakonec jsem ji našel uvnitř tmavého prostoru pod loketní středovou opěrkou. Odkládací prostory také nejsou silnou stránkou tohoto rodinného automobilu. Například do kapes ve dveřích se sice dá vložit i láhev s objemem půldruhého litru, ale vedle ní už prakticky žádné další využitelné místo není. Také zmíněná schránka pod loketní opěrkou je spíše symbolická.

Naopak potěší prostornost interiéru. Na široké sedáky svá pozadí dobře umístí i majitelé rozložitějších postav a problém není ani s převážením i nadprůměrně vzrostlých dospělých na zadních sedadlech. Měřím 186 centimetrů a "za sebe" se posadím se čtyřcentimetrovou rezervou před koleny a šesti centimetry nad hlavou. Japonci prostě umějí interiéry využít na maximum!

Test Suzuki Swift SHVS: Tady elektromotor rozhodně dává smysl!

Milan Lažanský

Testy

Objem zavazadlového prostoru není sice rekordní, ale 430 litrů není zase ani žádný průšvih. K dispozici je mezipodlaha, která zajistí, že po sklopení opěradel zadních opěradel dělených v poměru 60:40 je k dispozici téměř rovná plocha. Do auta se díky poměrně nízké nakládací hraně dobře nakládají i těžší zavazadla.

Bohužel jsem však pod podlahou nenašel ani dojezdové rezervní kolo, nýbrž pouze lepící sadu. Také by mi, pokud bych se stal vlastníkem, chyběl otvor uprostřed zadních opěradel pro prostrčení delších předmětů.