Test: Škoda Yeti 2.0 TDI Bicolour - na vrcholu

Kapitoly článku:

• Úvod, Design věc hlavní
• Nechte se hýčkat, A Nobelovu cenu získává…
• Naftová klasika, Jízdně hodně jistý, Kupte si:, Technické údaje
• Fotogalerie

Naftová klasika

Součástí vrcholného provedení je samozřejmě také vrcholná motorizace. Právě takovou roli má v nabídce pro Škodu Yeti naftový dvoulitr využívající vstřikování common-rail naladěný na maximální výkon 125 kW a nejvyšší točivý moment 350 Nm dostupný v rozmezí od 1750 do 2500 ot. /min. Ani samotného motoru se nedotkl žádný facelift, jde o koncernem hojně používanou klasiku, která dokáže ve spojení s malým SUV vykouzlit velmi solidní dynamiku a zajímavou spotřebu.

Mnoho toho už bylo o tomto motoru napsáno. Není tak kultivovaný jako francouzská konkurence a není zas tak úsporný jako ono slavné 1.9 TDI PD. Yeti zvládá sprint na stovku za 8,4 s a maximální rychlost 204 km/h. V tomto kontextu ani průměr testu 7,1 l/100 km nelze považovat za špatný výsledek.

Výkonný naftový motor předurčuje tohoto Yetiho k rychlejším dálničním přesunům. Rychlosti kolem 160 – 170 km/h nejsou velkým problémem, výše už se malému SUV moc nechce. Interiér je solidně odhlučněn, takže se zde i ve spojení s téměř luxusní výbavou cestuje na úrovni.

Jízdně hodně jistý

Hodnocení „na úrovni“ se hodí taktéž pro jízdní vlastnosti. Škoda Yeti má podvozek spíše tužší, za což možná z části mohly také velké sedmnáctipalcové disky. V zatáčkách se tohle auto cítí hodně jistě a chováním připomíná kombi, přestože má trochu vyšší stavbu. Nejvýkonnější TDI je standardně spojeno s pohonem všech kol. Opět nic nového – použitá je mezinápravová spojka Haldex známá ze všech možných modelů ať už koncernu VW nebo jiných značek.

Musím se otevřeně přiznat, že Škodovky obecně nejsou auta, ze kterých by mi běhal mráz po zádech a které bych měl nějak zvlášť v oblibě. Ale objektivně je potřeba uznat, že větší chyby u modelu Yeti se hledají velmi špatně. Osobně vidím rezervy pouze v šestistupňové manuální převodovce.

Chod řadicí páky (byť spousta lidí označuje vše od VW jako naprosto nejpřesnější) má rezervy co se týká přesnosti. Určitou nevýhodou může být také obliba u zlodějů, hlavně navigace se těší maximální přízni nenechavců. Ovšem nejpodstatnějším důvodem, proč bych po testované Škodě Yeti nesáhnul, je samozřejmě pořizovací cena.

Kupte si:

Je jasné, že vrcholné provedení 2.0 TDI 125 kW 4x4 nebude trhat prodejní úspěchy, stejně jako každá jiná vrcholná varianta kteréhokoliv modelu. Přesto považuji počáteční sumu 720 900 Kč s výbavou Elegance za dost odvážnou.  Argumentem by mohla být (a také by měla) bohatá výbava. Jenže ceník příplatkových prvků tomu zas až tak neodpovídá.

Připlácí se například za hlavové airbagy a boční airbagy vzadu (7000 Kč), za Bi-Xenonové světlomety (26 700 Kč), za Isofix, za přítomnost náhradního dojezdového kola (1600 Kč), dokonce i za elektricky ovládaná a sklopná zpětná zrcátka, (byť jen 1000 Kč). Standardem pro vrcholnou výbavu není ani navigace, ale pouze rádio s CD (integrovaný měnič na šest disků) a MP3 a pouze čtyři reproduktory a takhle ceník ještě dále pokračuje.

Náš exemplář díky příplatkům na místo původních 720 900 Kč stál dokonce 980 400 Kč, což je suma za Škodu Yeti dost astronomická, i když už má ve výbavě všechno. Skoro by se chtělo říci, že konečně má ve výbavě všechno. Určitě není nutné zdůrazňovat, co si můžete u konkurence za podobné peníze pořídit (Insignii ST 4x4, Subaru Outback Combi 2.0D, Kiu Sorento 2.2 CRDi…). Nakonec ani nemusíme chodit ke konkurenci. I Superb 2.0 TDI 4x4 se dá v této cenové relaci, ovšem s chudší výbavou. Škodovka, podobně jako celý koncern VW, to má zkrátka takto nastavené.

Závěr vezmu stručně. Dvoulitrová Škoda Yeti s paketem Bicolour je povedeným malým SUV, které nemá mnoho chyb a navíc dobře vypadá. Cena, ta je ovšem šílená.