Test Škoda Yeti 1,2 TSI: v Dusterově zaměřovači

Yetiho jsme sice testu podrobili nedávno, nyní je ale středem zájmu verze takřka základní. S motorem 1,2 turbo a pohonem jediné osy.
Seznam kapitol
  1. Úvod, Hranatá škatule se ještě neokoukala, Chudý, ale kvalitní interiér
  2. Motor je charakterní malorážka, Horší trakce a ESP, které nevyšachujete
  3. Závěr, Cena, Technické parametry
  4. Kompletní fotogalerie

Každý nový model vyprodukovaný automobilkou Škoda je pro našince zpravidla velkou událostí. U Yetiho to platilo tím spíš, že se náš jediný masový výrobce s vervou pustil do dosud neprobádané oblasti trhu s lehkými pseudoteréňáky.

Jako úvodní chod jsme vám naservírovali nejsilnější benzínovou motorizaci 1.8 TSI v kombinaci s výbavou Ambition, dnes se podíváme na opačný konec nabídkového spektra s přeplňovanou jedna dvojkou  a provedení Active, disponujícím jedinou poháněnou nápravou - samozřejmě tou přední. Je totiž téměř jisté, že tenhle konec provazu alias výrobní palety bude v prodejních číslech tím delším.

Test nejslabšího Yetiho je nyní o to aktuálnější, že na český trh přijel škodovce pít krev rumunský Drákula v podobě Dacie Duster a jak jsem se měl na ženevském autosalonu možnost přesvědčit, zdaleka nejen díky výhodné ceně nepůjde o konkurenta, nad kterým bude možné jen tak mávnout rukou. Jaké trumfy drží v ruce škodovácké SUV?

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 

Hranatá škatule se ještě neokoukala

Po prvním testu Yetiho jsem se trochu obával, zda jsem se s veskrze pozitivním hodnocením designu exteriéru neukvapil, leč po téměř půlroční odmlce minulo i druhé setkání a musím říci, že pohled na kompaktní krabicoid se stále ještě neomrzel.

Slabší konfigurace pohonu ani chudší výbava se na vnějším vzhledu nikterak nepodepsali, u jedna dvojky pod kapotou tak celkem pobaví jen chlapácky vyhlížející dvojitá koncovka výfuku. Na podruhé zkoušený kousek paradoxně zvenku bodoval (alespoň podle mě) hodnotněji vyhlížejícím kladívkovým metalickým lakem i pěknými vícepaprskovými koly. Černý anténní polotovar kombinující ploutvičku s normálním prutem už tolik estetického potěšení nepřinesl.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Interiér je chudý, ale kvalitní

Seveřan z Mladé Boleslavi v provedení Active zaznamenal uvnitř oproti dříve zkoušené výbavě Ambition poměrně citelný úbytek komfortních prvků. Zpracování, vzhled i rozvržení jednotlivých interiérových partií jsou však od základu na takové úrovni, že žádné opovržlivé pohledy nebyly na místě a „pracovat“ v takto osekané kabině bylo dokonce spjato s jistým osvobozujícím pocitem, kdy tolik nevadí, že se tohle hrubé tmavé čalounění  zamaže, nebo že někdo nevybíravými prostředky vykuchá z přístrojovky navigaci Columbus. Prostě a jednoduše žádný stres.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Sedadla s nevalným bočním vedením byla potažena praktickou tmavou látkou a levné černé oplastování zasáhlo vyjma jízlivého stříbrného úsměvu uprostřed kůží obšitého volantu, hlavice šaltpáky a obroučky hlavních přístrojů snad všechny myslitelné výplně či hejblátka. Možná, že všudypřítomný plast působí trochu lacině, dovedu si ale představit, že drtivá většina zájemců, pro které je vytouženým vozem jakýkoliv nový Yeti, nad tímhle mávne rukou.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Místo pod středovými výdechy chladící a topné soustavy nyní obsadilo jednoduché rádio „Blues“, k němuž míří výtka stran mizerného příjmu rozhlasových stanic, zvláště mimo dobře pokryté území městských aglomerací. Omezený počet funkcí čítá také palubní počítač resp. jeho displej mezi otáčkoměrem a tachometrem - jde spíše o informativní zařízení s klasickými údaji (spotřeba, ujetá vzdálenost, frekvence rádia) bez dalších možností nastavování některých komfortních funkcí, jízdních charakteristik atd. Velmi triviální a intuitivní je na druhou stranu jeho ovládání z pravé příčky volantu, to se týká i dálkového štelování rádia na příčce levé. Topení s jednozónovou klimatizací Climatic se ovládá jednoduchými kolečky pod rádiem, nechybělo ovšem trojstupňové vyhřívání obou předních sedaček. Z nadstandardních prvků jsme byli ochuzeni také o bixenonové světlomety, na přítomnost „corner“ funkce to nicméně vliv nemělo. Z detailů zmiňuji, že pod předním sklem chyběl otevírací kryt přihrádky na drobnosti, jejíž obsah tak zůstal vystaven na pospas zrakům kolemjdoucích.

Zadní oddíl byl vyjma méně hodnotného čalounění v zásadě beze změn, zachován přirozeně zůstal praktický systém vyjímání, posuvu a sklápění třech oddělených sedaček. Zavazadelník se slušným základem 416 litrů byl očesán o některé praktické vychytávky v čele s ohrádkou zabraňující nežádoucímu pohybu menších předmětů nebo konzolí s háčky na igelitky s nákupem. Pod podlahou jsem s povděkem kvitoval dojezdovou rezervu.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Úvod, Hranatá škatule se ještě neokoukala, Chudý, ale kvalitní interiér
  2. Motor je charakterní malorážka, Horší trakce a ESP, které nevyšachujete
  3. Závěr, Cena, Technické parametry
  4. Kompletní fotogalerie
Test Renaultu Koleos: Druhý pokus je o dost lepší, ale není ozdob moc?

Renault Koleos

Tentokrát jsme se v naší recenzi zaměřili na druhou generaci Renaultu Koleos. Od předchůdce se vzdálil mílovými kroky.

včera | Milan Lažanský | 4 příspěvky
Test Suzuki Ignis: Nejlevnější čtyřkolka boduje i tam, kde byste nečekali!

Suzuki Ignis

Naší recenzí tentokrát prošlo Suzuki Ignis - nejlevnější čtyřkolka na českém trhu.

13.  8.  2017 | Milan Lažanský | 34 příspěvků
Test ojetiny BMW Z4 (E85): Divoký design, ale také poctivá mechanika

Ojetina: BMW Z4

Příchod BMW Z4 způsobil po uhlazeném Z3 docela šok. Pod rozbouřenou karoserií se ale skrývá osvědčená technika. Na co si dát pozor?

12.  8.  2017 | David Rusol | 7 příspěvků