Minitest Škoda Kodiaq Sportline 2.0 TDI DSG 4x4: Stylem neurazíš

Co se derivátů týče, nabídne Škoda Kodiaq kompletní portfolio, do výroby však jednotlivé verze nabíhají s odstupem. Zatímco vůbec poprvé jsme se s až sedmimístným SUV seznámili na českých silnicích už koncem roku 2016, první z derivátů s označením Scout zaparkoval v redakční garáži až v říjnu 2017. Ten byl přitom uveden na domácí trh společně s verzí Sportline, která bere české silnice útokem až v letošním roce.

Aktuálně jsme přitom pouze v polovině. S derivátem Laurin & Klement, představeným v březnu v Ženevě, ještě nikdo z novinářů nejezdil, a vrcholné provedení RS, které bude pohánět dvakrát přeplňovaný turbodiesel s výkonem okolo 240 koní (176 kW), je zatím stále ve fázi testování. Ostatně, první špionážní snímky jsme vám už ukázali. Představení „eresa“ by mělo proběhnout ještě v letošním roce a tím se celý kruh uzavře.

Milionový Kodiaq

Linie Sportline aktuálně platí za nejdražší provedení Škody Kodiaq, a to i díky bohaté základní výbavě. Nejníže se s cenou dostanete na 880.900 korun, tedy alespoň pokud si vystačíte s motorem 1.4 TSI, kombinovaným s převodovkou DSG. V konfigurátoru stále ještě je, vzhledem k přechodu značek koncernu Volkswagen na motor 1.5 TSI se tam však už moc dlouho nezdrží. Nás se dnes týká opačný konec nabídky, jinak řečeno nejdražší provedení Škody Kodiaq, jaké můžete pořídit.

Škoda odtajnila ceny "sportovnějšího a terénnějšího" SUV Kodiaq

Radek Pecák

Škoda

Dvoulitrový turbodiesel se 140 kW je standardně kombinován se sedmistupňovým DSG a pohonem všech kol a Škodovka si za něj řekne o 1.035.900 korun. To je o 8000 Kč více než za stejně poháněný Scout a o 59.000 Kč více než za linii Style, která v prodejích Kodiaqu kraluje. Ale jak jsem řekl, výbava je bohatější. Oproti linii Style si nemusíte připlácet třeba za 19palcová kola (11.000 Kč), volič jízdních režimů (3000 Kč) nebo infotainment Amundsen s 8palcovým displejem a navigací (9000 Kč). Vzhledem k milionové cenovce jsou to vlastně drobné, alespoň však víte, kde ty peníze navíc hledat.

Hlavní přínos derivátu vidím v designových změnách, a to zejména proto, že se běžný Kodiaq stihnul za dobu svého působení na českém trhu dost okoukat. Sportline dostal černé orámování masky chladiče, černé kryty vnějších zpětných zrcátek, a dokonce ani lišty kolem oken nejsou chromované, jak jinak bývá u Kodiaqu zvykem. Pod předním nárazníkem přibylo decentní „lízátko“ a běžně docela masivní plastové lišty ve spodní části dveří jsou z větší části lakované. Do hlavy mi nejde jenom jedna věc – když na celém autě prakticky nezavadíte o chromovaný prvek, proč se najednou objevil na zadním nárazníku? Vypadá to jako pěst na oko…

Škoda představila zcela novou verzi Kodiaqu. Sloužit bude záchranářům

Jiří Švamberk

Škoda

Velmi příjemné překvapení na vás čeká uvnitř. Namísto běžných předních sedadel s výškově nastavitelnou hlavovou opěrkou totiž dostal Kodiaq Sportline velkoryse dimenzované sportovní sesle čalouněné kombinací kůže a Alcantary. Nepocházejí přitom z Octavia RS ani Superbu Sportline, tam nemají otvor pod integrovanou hlavovou opěrkou, jejíž umístění a sklon vyhoví i hodně vysokým jedincům. Bočnice jsou tužší, nečekejte však sevření jako ve sportovním voze. Hlavní důraz je kladen na komfort při dlouhých cestách, a to se Škodovce povedlo na výbornou.

Jednotlivé deriváty Kodiaqu se od sebe odlišují i vnitřním dekory, takže zatímco Scout dostal plasty připomínající dřevo, ve Sportlinu vizuálně připomínají uhlíkové vlákno. Volant s perforovaným potahem a plochou spodní částí už z Octavie RS pochází, nicméně prvek, který mě u zkoušeného kousku zaujal úplně nejvíc, nemá se sportovním nádechem vůbec nic společného.

Známe finalisty Světového auta roku: Škoda Kodiaq zůstává ve hře

Radek Pecák

Zajímavosti

Na mysli mám spací set, o kterém se hovořilo už při prvních jízdách s tehdy ještě maskovanými prototypy. Vedle zatmavených zadních oken zahrnuje dvě brašny zavěšené pod zadními hlavovými opěrkami, v nichž najdete deky. Aby vám při jízdě nepadala hlava za strany na stranu, lze jednoduše sklopit boky krajních zadních hlavových opěrek (detail v galerii), a větší pocit soukromí zajistí rolety pro zadní boční okna. Cena je však k diskusi – 4500 korun pro linie Style, Scout a Sportline, u verze Ambition si připlatíte dokonce 8400 korun.

Sportovní je pouze vzhled

Diskuse o tom, zda může být SUV sportovní, se pod články na Autorevue vedly již nesčetněkrát, a přestože i já to obvykle považuji za hloupost, existuje přinejmenším jedna výjimka – BMW X3 M40i. U Škody Kodiaq Sportline se s ničím takovým nepočítalo a linie Sportline proto sází hlavně na vizuální změny. Vždyť i agregáty jsou zcela standardní, a hovořit o dvoulitrovém turbodieselu se 140 kilowatty jako o sportovním motoru, i mně připadá přetažené za vlasy.

Což o to, výkon 140 kW podávaný v rozmezí 3500 až 4000 otáček není marný, stejně jako točivý moment 400 N.m (1750 až 3250 otáček), asi ale nejsem sám, kdo by uvítal ještě pár desítek kilowattů navíc. Obzvláště, když vezmeme v potaz, že sedmimístná verze váží podle tabulkových údajů téměř 1,8 tuny, což rozhodně není málo. Jistě, zrychlení z 0-100 km/h za 8,8 sekundy nevypadá špatně, jenže tento čas byl změřen u vozu se základní výbavou, a nikoliv u příplatkovými prvky napěchovaného zkoušeného exempláře, kterému nechybělo ani těžké panoramatické střešní okno za 32.000 korun.

Takto by vypadal VW Touran od Škody. Přednost dostal Kodiaq

Milan Lažanský

Škoda

Velkou výhodou ve vztahu k jízdnímu komfortu je bytelnější sedmistupňové „mokré“ DSG DQ500 z Transporteru, které k charakteru SUV pasuje daleko lépe než trochu necitlivé DQ381 známé třeba ze Seatu Ateca. Rozjezdy jsou hezky měkké, plynulé, a není potřeba tak jemná práce s plynem, což je obvykle to poslední, na co chci u podobně střiženého auta myslet. Na druhou stranu už po pár stovkách metrů poznáte, jak moc se snaží převodovka držet otáčky motoru zkrátka.

A to nejenom při ustálené jízdě, ale také při zrychlení. Než DSG přemluvíte k podřazení, je potřeba obvykle zatlačit pedál plynu do podlahy docela razantně a nespoléhat se pouze na oněch 140 kW (190 koní). Vezmeme-li totiž v potaz, že i při 130 km/h točí motor na sedmičku nějakých 2100 otáček, je to k výkonovému maximu pořád ještě docela dlouhá cesta. Laicky řečeno by SUV s výkonem téměř dvě stě koní mohlo jet nejenom pocitově klidně svižněji.

Škoda Kodiaq ukázala novou vychytávku. Může být vaše za 8900 Kč

Jan Mička

Škoda

Kodiaq s tímto motorem jsem zkoušel už několikrát a pokaždé mě dokázal mile překvapit odhlučněním kabiny. Motor slyšíte hlavně na křižovatkách, při jízdě se jeho charakteristický zvuk ztrácí za oponou vnějších ruchů a aerodynamického svistu, kterému SUV kvůli vyšší stavbě karoserie a větší čelní ploše obvykle vzdorují hůře než běžné „osobáky“. S devatenáctipalcovými koly (235/50 R19) jsem však v kombinaci s Kodiaqem dosud neměl tu čest, takže mě přirozeně zajímalo, jestli se nějak projeví při jízdě.

Jelikož mají pro Sportline standardně dodávané devatenáctky jenom o pět procent nižší profil než osmnáctipalcové disky linie Style (s tou jsem v rámci několika testů najel asi nejvíce), fakt nelze očekávat razantní rozdíly. Notabene v kombinaci s adaptivními tlumiči DCC za 22.000 korun, které jsou ve všech režimech laděny spíše do komfortu. Mně osobně vyhovoval režim Normal, kdy není vůz ani uhoupaný, ani příliš prkenný, případně Individual, s řízením i tlumiči v Normalu a motorem ve Sportu. Vyhnete se tak laxním reakcím po přidání plynu, jízda je celkově živější a s neznatelným vlivem na spotřebu.

Škoda Kodiaq pojede Rallye Dakar. Ve zcela sériovém stavu!

Jan Mička

Škoda

Na kombinovaných 5,7 l/100 km, které udává výrobce, rovnou zapomeňte, stále ještě přijatelných sedm litrů v kombinovaném cyklu však dosáhnete bez větší námahy. Za méně to jde pouze mimo město, naopak za více to není takový problém vlastně kdekoliv. Stačí to na okreskách či dálnici trochu více přišlápnout a rázem vám palubní počítač ukazuje hodnoty přes 9 l/100 km. Můj průměr ta zhruba 600 ujetých kilometrů činil 7,8 l/100 km, přičemž asi největší část nájezdu vůz absolvoval na dálnici a ve městě.

Závěr

Pokud chcete kupovat Škodu Kodiaq Sportline v domnění, že vám bude v garáži stát sportovní SUV, rovnou vás zastavím. O sportovní SUV se nejedná, s takovou myšlenou nebylo navrhováno a splní vám naprosto stejnou službu jako jakákoliv jiná verze. Chtělo by se říci, že je pak vlastně zbytečné připlácet si za pouhý designový paket karoserie, imitaci karbonu na přístrojové desce a přední sedadla s integrovanými hlavovými opěrkami, jenže to také není úplně pravda.

Obecně vzato deriváty chápu už z pohledu požadavku zákazníků stran individualizace. Kdybych už osobně utrácel milion za auto, také bych nechtěl, aby bylo vlastně to stejné k vidění na každém rohu. Jde vlastně o decentní tovární tuning, který sice nemá vliv na jízdní vlastnosti, ale svůj účel plní dokonale. V záplavě dnešních SUV se těžko hledá skutečně hezké auto, budu-li ale mluvit pouze za sebe, v těch lepších případech jde vždycky o sportovněji laděné verze.

Hyundai bude mít svůj vlastní Kodiaq. Jen se podívejte na nové Santa Fe!

Jan Mička

Hyundai

Po stránkách jízdních vlastností a praktičnosti se pak samozřejmě jedná o Škodu Kodiaq, tak jak ji známe z dřívějška. Umí být velice pohodlná a tichá, nabídne spoustu vnitřního prostoru a vychytávky, jako je třeba zmiňovaný spací set. Čtyřválec 2.0 TDI o výkonu 190 koní není sám o sobě špatný a umí být i docela úsporný, jakožto vrchol nabídky by ale ze sebe mohl vydat více. Sportovní režim motoru, ve kterém nejsou jeho reakce na plyn tak laxní, byl v mém případě jasnou volbou.