Seat volil při vstupu do střední třídy cestu nejmenšího odporu, oživení starého Audi A4. Byl to dobrý krok, nebo spíše „španělská bota”?
Kapitoly článku:
Zatímco některé automobilky se s vývojem nových modelů piplají dlouhé roky, španělský Seat použil u typu Exeo mnohem jednodušší recept, se kterým byl hotov za pouhých 18 měsíců (a to je číslo, které prezentuje sám Seat, dost možná to bylo ještě méně). Za hlavní ingredienci nového typu totiž posloužil kompletní vůz Audi A4 minulé generace (B7), což mělo za následek výrazné snížení nákladů na vývoj i samotnou produkci - výrobní linka z Ingolstadtu byla do Martorellu přepravena za osm týdnů. S tzv. „badge-engineeringem“, čili použitím mírně vzhledově upraveného modelu jiné značky pro vlastní potřeby mají ostatně u Seatu bohaté zkušenosti. Stačí vzpomenout Alhambru (VW Sharan) nebo třeba Marbellu (Fiat Panda).
I když je Exeo o něco větší, je jeho hlavím úkolem znovu obsadit místo, které v roce 2004 vyprázdnilo poslední tříprostorové Toledo a pozlobit tradiční ligové hráče ve střední třídě. První generace Toleda neboli svého času zhmotnělého snu českých podnikatelů z roku 1991 byla pro změnu technickým odrozencem trojkového Golfu. První Toledo bodovalo hlavně obřím kufrem, který neměl v nižší střední třídě do příchodu Octavie konkurenci. Právě po jejím představení začaly také prodeje praktického španěláka upadat. Konzrevativní sedan druhé generace už tolik zákazníků nezaujal a velkoprostorová trojka vyloženě živořila.
Exeo navazuje právě na druhé vydání a vedle klasického sedanu je navíc k dostání i v karosářské variantě kombi značené písmenky ST. Já jsem ale osedlal čtyřdvéřák se stopětikilowattovým common-railem 2,0 TDI pod kapotou a pokusil se najít odpověď na palčivou otázku, jestli měla celá „seatizace“ staré á čtyřky smysl.
Audi kam se podíváte
Když veřejnost na pařížském autosalonu 2008 poprvé uzřela nový Seat, mnohým spadla čelist. Ne snad, že by Exeo někoho tolik uhranulo svým vzhledem, ale podobnost z předchozí Audi A4 byla prostě do očí bijící.
Patrné je to především z bočního profilu. Zcela totožný je zde tvar bočních dveří a oken, linie střechy i hladké boky jsou ozvláštěné ne moc výraznou linkou táhnoucí se od předu na záď. Návrháři vůbec neztráceli čas s úpravou takových detailů jako je tvar ochranných lišt na dveřích, bočních blinkrů nebo dveřních klik. Hlavní rozdíl je možné shledat u vnějších zpětných zrcátek, která jsou nyní větší a přemístila se z rohů oken přímo na konstrukci dveří.
Snaha o jakous takous individualizaci se ponejvíce odrazila ve stylingu přední partie. Monstrózní Audi „Single frame“ design vystřídal o poznání jednodušší „Arrow design“ ze španělské produkce, který celý předek opticky odlehčil a pohříchu taky zlevnil. Hlavní sjednocovací prvky s ostatními modelovými řadami Seatu představují typická široká maska chladiče, do stran protažená hlavní světla a charakteristické otvory v nárazníku.
Na opačném konci auta se žádné velké „vzrůšo“ nekoná, řekněme, že slovo konzervativní bude k popisu zádi pasovat jako španělské pozadí na německý hrnec. Drobně pozměněné je kromě koncových svítilen jen víko kufru s výraznější odtrhovou hranou, původní místo registrační značky, která se přesunula dolů na nárazník obsadilo velké logo Seatu sloužící též pro otevírání zavazadelníku. Exeu velmi slušela šestnáctipalcová litá kola, celkové estetické vyznění musím nicméně hodnotit jako dost nevýrazné.
Uvnitř je (skoro) vše při starém
Jen pramálo změn oproti německému předobrazu se událo také v interiéru Exea. Není to však vůbec na závadu věci, neboť originál byl svého času absolutní špičkou co se týče ergonomie i zpracování a tyto kvality si vesměs uchovává dodnes. Temperamentnímu Seatu se šikl i sportovní nádech interiéru, jakým Audiny tradičně oplývají.
Jen co se uvelebíte v předních sedačkách, ze kterých otlačeniny rozhodně hrozit nebudou, můžete se očima polaskat s přístrojovou deskou, která byla s minimálními změnami převzata z poslední A4 Cabrio. Drobné úpravy zaznamenal jen přístrojový štít a přepracovaný design rádia, vzhledu docela prospěl i citlivě se vyskytující tmavý mahagonový dekor. Jinak zde najdeme charakteristickou pětici kruhových výdechů klimatizace nebo panýlek s tlačítky jejího ovládání, který mi však k srdci přilnul méně. Palubní počítač s dnes již omezeným spektrem funkcí se ovládá po staru na pravé páčce pod volantem. Po hříchu jedinou opravdu viditelnou změnou tak zůstává právě bytelné trojramenné kormidlo s výsostnými znaky Seatu.
Náš Audi-Seat disponoval také řadou praktických komfortních prvků v čele s dešťovým senzorem, bi-xenonovými světlomety a parkovacími senzory. Na vlas stejné jsou pochopitelně také dveřní výplně včetně všeho příslušenství, o vysoké hodnotě materiálů se netřeba více rozepisovat. Potěšila dvoupatrová schránka před spolujezdcem vybavená účinným chlazením podobně jako box pod loketní opěrkou mezi předními sedadly.
Zde si nemohu odpustit ojedinělé rýpnutí směřující k ergonomii téhle partie. Do schránky se sice lecos vejde a i ruka si na jejím krytu dobře pohoví, při řazení sudých rychlostí ale dochází (zvláště máte-li jednu ruku dlouhou) k nepřirozenému zalamování zápěstí, což začne být záhy otravné a opěrku raději vyklopíte do svislé polohy. V její vodorovné poloze můžete taktéž rovnou zapomenout, že vůz je vybaven ruční brzdou jelikož její páce se při pokusu o zatažení nedostává vinou opěrky žádného tvůrčího prostoru.
Testovací vůz ve výbavě Style byl vybaven šíbrem, jehož svrchní stranu pokrývaly solární články. Hlavním smyslem jejich aplikace je možnost chlazení auta v parných letních dnech i při vypnutém motoru, aniž by hrozilo vybití akumulátoru - velmi praktická věcička.
Zatímco vpředu mají cestující místa tak akorát, v zadním oddělení je situace, „překvapivě“ stejně jako u „á čtyřky“, o poznání horší. Pasažéři jsou na tom podobně jako v C-Klasse nebo „trojce“ od BMW, Mondeo či Mazda 6 ale jedou v mnohem prostornějším vlaku. Místa je málo nejen před koleny, ale po hříchu také nad hlavou a to překvapivě též vpředu, střešní okno v tom nehraje žádnou roli.
Do zavazadlového prostoru je možné zevnitř nahlédnout otvorem pro lyže v prostoru zadní střední loketní opěrky, správná cesta pro dospělé občany ale samozřejmě vede víkem na zádi auta. Při sedanovitém uspořádání se tradičně musíte smířit s vyšší nakládací hranou i nevelkým vstupním otvorem. 460 litrů základního objemu je velmi solidní hodnota, rovné pětistovce posledního Toleda (mimochodem o citelných 222 mm kratšího) se nicméně nevyrovná. Ne že by to snad po sedanu někdo vyžadoval, ale zadní sedadla se dají sklopit hezky do roviny a otvor do interiéru je překvapivě velký. Sympatická byla taky plnohodnotná rezerva a fakt, že ramena víka do vnitřku zavazadelníku vůbec nezasahují a nemohou tedy působit jako nenáviděný lis nových skleniček pro babičku.
