Kapitoly článku:
Iveco pod kapotou
Santana má italské srdce – pohání ji přeplňovaný vznětový čtyřválec Iveco (tovární označení 8140.43P) o objemu 2 800 cm3 s výkonem 92 kW (125 koní) při 3 600 ot. / min. Největší točivý moment je 275 Nm při 1 800 ot./min. Pokud byste právě teď nevěděli, kde tento motor běžně najít, pak v dodávkách Iveco Turbo Daily. Motor je spojen s pětistupňovou mechanickou převodovkou od téhož výrobce.
Pohled pod kapotu ještě před nastartováním prozradí, že motor by se mohl stejně tak dobře nacházet v lehkých nákladních automobilech Iveco Eurocargo. Objemný vzduchový filtr, podélná zástavba motoru, stejně jako motorem poháněný hydraulický kompresor uzávěrek obou náprav potěší příznivce nekompromisní terénní techniky.
Po nastartování se Santana zatřese a přejde do traktorového nýtování lehkých nákladních automobilů. Odhlučnění zde nečekejte, ovšem vibrace se kupodivu přenášejí pouze do volantu, zbytek odfiltruje masivní žebřinový rám, kterému rozhodně nehrozí osud rámů Opelu Campo, které se za jízdy rády rozlamují postupující korozí...
Rozjezdy se Santanou jsou podobné plně naložené dodávce. Motor si dává načas a teprve od 1 800 ot./min. chytí první dech. Ten druhý následuje kolem 3 000 ot./min., kdy je překvapivě pružný.
Ve městě si lze lehce hrát s plynem a užívat si nadvládu řidiče vysokého terénního automobilu. Mimo město je schopna Santana udržovat krok s ostatními a teprve na dálnici ji dochází dech kolem 120 km/h. Další zrychlení až na 140 km/h je věcí trpělivosti a mírného svahu.
Motor a převodovka jsou nastaveny do tvrdého terénu, čímž bohužel provoz prodražují. Motor točí při rychlejší jízdě vysoké otáčky a námi dosažená kombinovaná spotřeba během testu se vyšplhala k 15 l/100 km.
Brzdy překvapí, řízení a řazení méně
Santana s žebřinovým rámem je pracovní náčiní a od toho se odvozují její jízdní vlastnosti na silnicích. Masivní rám neodfiltruje ani nejdrobnější nerovnosti a výtluky a ortodoxní podélná listová péra toho také příliš nezvládnou, zato dlouho vydrží. A tak vysoká Santana po silnici poskakuje a řidič je po první jízdě značně nervózní. Na skotačivé chování Santany na silnici se ale dá zvyknout.
Brzdy u Santany jsou dostatečně dimenzované a dokáží vůz prudce zastavit i z nejvyšší dosažitelné rychlosti 140 km/h. Ani dlouhodobá zátěž je neunaví, a proto si zaslouží ocenění za svůj výkon.
Řízení v Santaně je absolutně nekomunikativní. Santana má totiž převodku řízení s oběhem kuliček a hydraulickým posilovačem. Točíte volantem, ale Santana si jede ještě dlouhou chvíli po své původní trase. Volant nezprostředkovává informace od vozovky a udržet vůz ve vysoké rychlosti v přímém směru je záležitostí neustálé pozornosti a drobných korekcí směru. Na druhé straně jde o vynikající řešení v terénu.
Řazení v Santaně odpovídá dodávkám před dvaceti lety. Naučíte-li se hledat v kulise, pak budete bez problémů řadit. Jen zpátečka s vychýlením směrem k řidičově pravé noze se vždy hledá dost těžce.
Ovladatelnost Santany je předurčena nekomunikativním řízením, vysokou stavbou, žebřinovým rámem, listovými péry a především pohonem zadních kol bez ABS a stabilizace, což si vyžaduje značnou pozornost především při projíždění zatáček. Výhodou je, že v krizové situaci ke zklidnění Santany pomůže pouhé přibrzdění, které uklidní neposednou příď a vůz se vrátí do vytyčené trasy.
Na silnici opatrně
Ve městě si se španělským off-roadem užijete krušné chvíle na zvlněných vozovkách, na retardérech, které přejíždí skokem, případně na mokré dlažbě. Všude tam Santana divoce poskakuje. Zato motor si zde vystačí s nejnižšími otáčkami a snese výrazné podtočení.
Mimo město je třeba zvyknout si na specifika jízdy s pohonem zadních kol. Před zatáčkou je třeba citlivě ubrat a přidávat teprve při výjezdu ze zatáčky. Dynamika při provozu mimo město je rovněž obstojná a pokud si zvyknete, Santana vás nezklame.
Na dálnici se příliš nepouštějte. Samozřejmě Santana to zvládne, ale pokud chcete jet šetrně, pojedete třetí ligu se starými Aviemi, při rychlejší jízdě ohrozíte všechny kolem nestabilními jízdními vlastnostmi. Chce to cvik a zkušenosti.
Přemožitel SUV i off-roadů
Nissan Patrol, Mitsubishi Pajero, Land Rover Freelander... co to je zač? Kia Sorento, Hyundai Santa Fe, Mitsubishi Outlander? Pod mou rozlišovací úroveň. V terénu jsem králem já, Santana PS-10!
Běžné polní cesty bez problému zvládnete s pohonem zadních kol. První terénní převýšení a ostré stoupání si zaslouží zastavení. Zastavujeme, řadíme nejprve čtyřkolku, poté redukci, zapínáme kompresor a natlakujeme hydraulickou uzávěrku obou náprav. Vše je připraveno a my se pouštíme do nejtvrdšího terénu. Našim doprovodným vozidlem je Volkswagen Touareg...
Prudké stoupání zvládá Santana na dvojku s redukcí. Projíždíme tankové příkopy a příkopy pro BVP, terén je suchý, a tak si můžeme dovolit daleko více než jindy. Při projíždění písčitého příkopu nastává první problém.... Jaký? VW Touareg zůstal viset na břiše. Santana je zde proto, aby v klidu vyjela z příkopu a poskytla Touaregu dostatečnou sílu pro uvolnění ze spárů písku.
Pokračujeme lesní cestou na louku a odtam klesáme ve značném úhlu dolů. Nebrzdíme brzdou, to by při klesání nebylo dvakrát efektivní. Použijeme k tomu dvojku zařazenou při redukci převodových stupňů.
Sjíždíme takřka pravoúhlý příkop. Sjíždíme, to je špatný výraz. Vjíždíme do příkopu, najednou se zhoupneme, chvíli pozorujeme nebe, abychom za chvíli ucítili tupý náraz do hlíny a spatřili opět sebe i auto ve vodorovné poloze. To samé při cestě nazpět, kdy se řítíme do takřka pravoúhlého kopce, s nárazem na hlínu se vyhoupneme nahoru a předními koly se dereme kupředu, aby se posléze chytila i zadní kola.
Další lahůdkou je bahnitý příkop. Zastavujeme schválně uprostřed půlmetrového bahna a dáváme si chvilku oddechu. Pak se snažíme rozjet. Auto se bezmocně hrabě. Nastal čas opět použít uzávěrky. Hrabání v bahně se stupňuje, obklopují nás cákance černého bláta, když najednou cítíme spásný záběr a Santana se sune z bahnité lázně ven. To bude na pořádnou myčku...
