Kombi Grandtour je novým členem početné rodiny řady Mégane. Testu jsme podrobili verzi s přeplňovanou zážehovou čtrnáctistovkou.
Kapitoly článku:
Počátkem letošního roku se na českém trhu objevila nová generace jednoho z nejoblíbenějších aut nižší střední třídy vůbec - francouzského bestselleru jménem Mégane. Po tradičních karosářských variantách hatchback a kupé vyrazil nedávno s kůží na trh českými rodinami ostře sledovaný kombík Grandtour.
O pohon inovované modelové řady se od počátku staraly dvě zážehové a tři vznětové jednotky v různých výkonových modifikacích. Ve šlépějích špičkového benzínového turbomotoru o objemu dvou litrů kráčí přeplňovaná jedna čtyřka jako odpověď na „downsizingový“ trend přeplňovaných zážehových malorážek nastolený koncernem Volkswagen. Do boje s konkurencí v tradičně nabitém segmentu automobilového trhu vytáhl Renault v době ekonomické recese s velmi racionální cenovou strategií, což je u typicky šetrných českých řidičů často přirozeně stěžejním faktorem při rozhodování o koupi nového automobilu. Může nový Mégane Grandtour oprávněně očekávat jejich vřelé přijetí?
Avantgardu nahradil sportovní duch
Jestliže se vzhled předchozího Grandtouru, vycházející do značné míry z avantgardního hatchbacku, nemusel líbit každému, pak aktuálním modelem udělali francoužští designeři velký krok vstříc vkusu širokého evropského publika.
Stylizací přední poloviny auta kombík logicky navazuje na svěží tvary základního hatchbacku se všemi estetickými finesami mimo jiné v podobě ladné masky s profilovanými předními světlomety odkazující na větší Lagunu nebo bočními lištami umístěnými atypicky těsně nad dolní hranou dveří.
Zadní část představuje zcela svébytný designerský počin charakterizovaný výrazným sklonem zajímavého zadního okna a efektními sdruženými svítilnami ve tvaru písmene C protaženými do boků, přičemž na praktické vlastnosti vozu odkazuje nápadně nízko umístěná nakládací hrana zavazadelníku. Vyvážené siluetě vozu napomáhá o 62 mm delší rozvor a svažující se linie střechy, kterou ale negativně pocítí cestující na zadních sedadlech, jak je popsáno dále.
Celková vizáž auta se tak opět o trochu více přizpůsobila směru nastolenému před lety Alfou 156 Sportwagon, kdy se tradiční kombíky svým vzhledovým pojetím přibližují sportovněji laděným modelům. Narozdíl od jiných značek ale není u Renaultu Mégane Grandtour tato estetická kvalita docílena na úkor užitných vlastností. Tedy alespoň ne zásadně.
Menší nedostatky interiéru...
Pěkným zevnějškem je tedy na úspěch zaděláno, investigativní, prakticky smýšlející český zájemce o vůz typu kombi ovšem zpravidla vezme do ruky seznam výbavy a nedůvěrou sobě vlastní se pustí do průzkumu útrob vozu.
Zatímco manželka znuděně postává venku a laškuje s přičinlivým lvem autosalónů, muž uvnitř může konstatovat, že interiér nového Méganu svým vzhledem nikterak nezaostává za elegantními liniemi exteriéru a že výbavu bohatou stejně jako u stupně Dynamique, by u cenově porovnatelné konkurence těžko hledal.
Přístrojová deska i další partie jdou s dobou ve využití hodnotných plastů, u Renaultů je už nějaký pátek v módě taktéž startování tzv. Hands-free kartou resp. příslušným knoflíkem po jejím zasunutí do zdířky na dolní části středového panelu. Na umístění startovacího tlačítka tamtéž jsem si musel trochu zvykat, ruka stále podvědomě šátrala spíše v horních částech přístrojovky. Každopádně ve způsobu iniciace zážehu paliva v motoru má například Škodovka co dohánět.
Přední sedačky vás ničím neohromí, ale ani neurazí, při své vyšší postavě (190 cm) bych uvítal delší sedák, boční vedení dostačuje předpokládanému způsobu jízdy s rodinným vozem. Každopádně jejich tuhost je již na světelná léta vzdálena někdejším „gaučům“ v oblíbeném kombi Nevada a stále více se blíží konkurenci ze země kožených gatí (SRN pozn. autora). To ostatně platí o celkové charakteristice komfortu jízdy, ale o tom až dále.
Ideální pozici za tvarově příjemným volantem najdete i díky jeho dvousměrnému nastavení celkem snadno a můžete si tak v klidu začít zvykat na svažující se tvar přístrojové desky, která před předním sklem začíná dramaticky stoupat. To by samo o sobě nevadilo, člověku takové optické zanoření se do auta a obklopení hmotou naopak dává pocit většího bezpečí - a že Mégane dle testů NCAP opravdu bezpečný je (plných 5 hvězd). Rubem je značně zhoršená orientace, neboť tato „sjezdovka“ (řekněme červená) vám neumožňuje zahlédnout ani píď kapoty, snad jedině s těžkým nákladem v kufru a v nejvyšší poloze šoférova sedadla. Výhled vzad není díky atraktivnímu designu zevnějšku právě ukázkový, s parkováním vám ale rády pomohou ukřičené příplatkové parkovací senzory (10 000,- Kč).
Ergonomie ovládacích prvků je kapitolou samou pro sebe. Stranou nechám klasické „renaulťácké“ ovládání rádia umístěného na zvláštní páčce vpravo od volantu, kterou Renault používá už od osmdesátých let a je na ni právem hrdý. Trochu překombinované mi přišly zbývající dvě páčky na stranách volantu, zejména ta se světelnými funkcemi. Rozhodnete-li si ale k testované druhé nejlepší výbavě Dynamique pořídit za příplatek navigaci Carminat TomTom (zajímavých 13 700,- Kč) ve spojení s příplatkovým autorádiem RadioSat Classic 3D Sound by Arkamys (softwarová úprava zvuku) 4x30 W s Bluetooth a MP3 (10 000,- Kč), doporučuji koupi odložit na zimu. Jedině v dlouhých depresivních večerech tohoto ročního období totiž najdete dostatek času pro studium příslušného manuálu popisujícího komplikované ovládání zmíněných zařízení. Vaše požadavky jsou jinak příjemně velkému a přehlednému displeji navigace distribuovány pomocí joysticku s pomocnými tlačítky na středovém tunelu vedle ruční brzdy. Ovládání je bohužel natolik neintuitivní a zdlouhavé, že jsem při prvním pokusu o plánování trasy raději sáhl po autoatlasu ČSSR s vyobrazením VAZu 2101 v kempu na Zemplínské šíravě. Podruhé už to samozřejmě bylo lepší, ale o přehlednosti a praktičnosti VW navigace Columbus si Mégane může nechat jenom zdát. Více trpělivosti vyžaduje i menu audiosoustavy. Aby toho nebylo málo, navigace nefunguje s vypnutým rádiem.
Do plusové kolonky naopak můžeme zařadit solidní zvuk či USB zdířku umístěnou na úpatí středové části přístrojovky, před popelníkem nebo spíše popelnicí, které se, jak vidno, dostává v nových autech stále větší obliby. Trochu hloupé je, že po jejím vyjmutí se sice vytvoří otvor vhodný pro umístění nápoje, „díky“ vystouplé přístrojové desce do něj však klasickou půllitrovku na výšku prostě neposadíte.
Otázkou vkusu je použití digitálního rychloměru s ukazateli stavu paliva a teploty vody. Objektivně je velmi přehledný (a dle radaru PČR i podezřele přesný), ale podle mého názoru esteticky příliš nepasuje k sousednímu analogovému otáčkoměru s přehlednou grafikou a v noci příjemným bílým podsvícením.
