Úsporných vozů s vizáží ostrých verzí se na českém trhu najde spousta. Zkoušený Mégane GT dCi je jedním z nich, jedna věc nám na něm ale nesedí. A motor to není.
Kapitoly článku:
V posledních letech jsem byl několikrát svědkem a účastníkem plamenných diskusí na téma, zda může být sportovně se tvářící auto s frajerskými znáčky všude po karoserii skutečně sportovní, i když má pod kapotou vznětový motor. Jedni říkají, že ano, druzí zase „ano, ale…“, a jiní tuto možnost rezolutně smetávají ze stolu. Je těžké se tomuto dotazu ubráni, dnes to navíc nebude ani o trochu lehčí. Pod Mégane GT dCi se totiž podepsal mocný RenaultSport.
Ano, přesně ta divize, která má na svědomí dvoulitrový Mégane RS minulé generace. Navzdory nijak oslnivému výkonu okolo 260 koní (záleželo na verzi) jej považuji za jeden z nejřidičtějších ostrých hatchbacků poslední doby, do „statistik“ se navíc několikrát zapsal jako pokořitel času na slavné Severní smyčce. Nevím, na kolik muselo být pro RenaultSport těžké přijmout výzvu a vytvořit z běžného dieselového kombíku náčiní, které si charakteristické plakety skutečně zaslouží, auto je nicméně na světě a na mě nyní je, abych jej ohodnotil.
Benzin od dieselu nerozeznáte
Rozjíždí se to hezky, Mégane GT dCi vypadá přesně podle mého gusta. Nenápadně, ale někdo, kdo se v autech trochu vyzná, hned na první dobrou pozná, že se nejedná o pouhý rádoby sportovní paket. Osmnáctipalcová kola Magny-Cours za 12.000 Kč mu padnou jako ulitá, stejně jako světle modrý lak karoserie s mírně našedlým efektem. Fakticky jde o jeden z nejsportovnějších Méganů současnosti, ale nekřičí to do světa, přestože jej od benzinové verze s motorem TCe 205 (151 kW) zvenku nemáte šanci rozeznat. Nezkoušejte to ani podle koncovek výfuku. Zatímco hatchbacky mají vždycky dvě (hranaté), kombíky mají pouze jednu - oválnou.
Mégane GT je obecně velmi pohledné auto. Na osmnáctkách mu to slouší ještě více, dojem však sráží třeba nelícující víko zavazadelníku.
I kdybyste z jakéhokoliv důvodu ignorovali velice decentní, ale na první pohled znatelné designové prvky vyhrazené pouze verzi GT, jasno vám musí být hned po nakouknutí do interiéru. Nemam nyní na mysli modré lišty na přístrojové desce nebo dveřích, ale zejména skvělá přední sedadla s výrazným bočním vedením a vyšítým logem RenaultSportu na hlavových opěrkách.
Nejde o ultimativní sedadla, jaká byste našli třeba v minulém Méganu RS 275 Trophy. Tahle jsou krásně hluboká a zajišťují i oporu v oblasti ramen, ale zároveň jsou dokonale pohodlná při dlouhém cestování. Pravda, pokud jste vyššího vzrůstu, můžete mít trochu problém s vystupováním, protože už řidič s výškou 190 centimetrů má opěradlo schované daleko za sloupkem B karoserie a z vozu se tak „hrabe“ nejenom přes bočnice. Ty ale naštěstí nejsou příliš tvrdé a při nastupování se tak nemusíte bát, že si o ně narazíte zadek.
Díky širokému rozsahu nastavení sedadla i volantu si můžete dopřát skoro až závodnickou pozici typu „delší nohy, kratší ruce“, pod volantem navíc najdete bytelné páčky pro řazení šestistupňové dvouspojkové převodovky, kterou je vůz vybaven už v samotném základu. Podobná má i Alfa Romeo Giulia, v Méganu se však nemusíte bát, že se vám mezi volant a páčka nevejdou prsty.
Je nicméně dobré mít na paměti, že když se budete vpředu příliš rozvalovat, nebudou vás mít rádi cestující vzadu. Grandtour sice má o 43 milimetrů delší rozvor náprav než výchozí hatchback, i tak ale hodnotím místo na zadních sedadlech jako „nanejvýš dostatečné“.
Špičková přední sedadla perfektně drží tělo v zatáčkách a jsou pohodlá na dlouhých cestách. Kufr je snadno přístupný a nabíádne rozumných 521 litrů v základu.
V každém případě musím pochválit výbavovou konfiguraci zkoušeného vozu. Na rozdíl od jiných testovacích Méganů, se kterými jsem se dosud setkal, byl totiž vybaven standardně dodávaným infotainmentem R-Link 2 se sedmipalcovým, horizontálně umístěným displejem. Tím se uvolnil prostor pro konvenční tlačítka ovládání klimatizace, které příplatkový, 8,7palcový systém umístěný vertikálně, schovává ve svém virtuálním prostředí. Tlačítka jsou sice titěrná, středová konzola je ale rázem přehlednější. Vozu na snímcích nechyběla ani navigace TomTom s hlasovým ovládáním v češtině, která vychází na přijatelných 10.000 Kč.
Největším benefitem verze Grandtour je ale přehledný a snadno přístupný zavazadlový prostor. Má základní objem 521 litrů, o 137 litrů více než hatchback. To sice na „šestisetlitrovou“ konkurenci (Octavia Combi, Golf Variant) nestačí, líbí se mi však možnost sklopení zadních opěradel téměř do roviny páčkami přímo z kufru, držáky, které zachytí podlážku ve zvedné poloze a praktické přepážka pro rozdělení plochy na dva oddíly. Dojezdová rezerva je už ve standardu, pokud si ale připlatíte 30.000 Kč za audio Bose, budete si muset vystačit pouze s lepicí sadou.
Decentní změny designu
Nízká spotřeba
Kultivovaný motor
Skvělá přední sedadla
Větší cenový rozdíl od verze TCe
Nanejvýš nezbytný prostor vzadu
Hůře rozpoznatelné limity podvozku
8 /10