Kapitoly článku:
Tříválec svůj stín nepřekročí
Zážehový tříválec naskakuje takřka ihned po stisku tlačítka a o jeho koncepci od té chvíli není pochyb. Typické drobné vibrace přecházejí do sedadel i volantu zvláště na volnoběh a celkově je motor docela hlučný, což je zřejmě také vinou absence tlumicího víka, jen skromným obkladem spodní částí kapoty (tu podpírá plynová vzpěra!) a nedostatečnou izolací příčky za motorem.
Kapotu podpírá plynová vzpěra, ale tlumení motoru by jistě mohlo být důkladnější
Při běžném provozu vás to možná bude chvílemi zlobit, ale ve vysokých otáčkách tento motor nemá vůbec špatný zvuk. Jeho spíše hlubší témbr není v otáčkách zdaleka tak obtížný jako u konvenčních malolitrážních čtyřválců. Nástup přeplňování je velmi vlažný, ale překvapivě plynulý a bez „kopanců“, takže se tento agregát v praxi projevuje nikoli jako splašený turbomotor, ale spíše jako konvenční atmosféricky plněný čtyřválec s objemem okolo 1,4 l. Pro svižnou jízdu je tedy třeba točit jej, což si žádají také velmi dlouhé, „ekonomické“ převody.
Multimediální systém s dotykovým displejem zaslouží hlavně slova chvály
Řízení je tradičně poněkud přeposilované, ale to není vyslovenou výtkou, vždyť většinou toto auto bude jezdit ve městě, kde se nízké ovládací síly na volantu budou při parkování hodit. Při vyšších rychlostech je třeba točit volantem pouze velmi obezřetně, ale kupodivu si na to lze docela snadno zvyknout. Elektrický posilovač v tomto případě „stíhá“ i razantní a rychlé změny v serpentinách, což přispívá k přesnosti vedení vozu (neperete se tedy s líným posilovačem, ale jen s koly).
Režim Eco s tlačítkem za řadicí pákou pouze omezí výkon motoru, spotřeba pak má klesnout o nějakých 10 %.
Na silnici
Interiér není zrovna kvalitně izolován ani od přejížděných nerovností, z nichž každou pocítíte nejen akustickým rázem, ale také poskočením (v extrémních podmínkách pak zadní kola jeví tendenci odskakovat). Brzdy s malými, byť ventilovanými kotouči vpředu a bubny vzadu nabízejí citlivé dávkování účinku, který ale při vysloveně rychlé jízdě (tedy co motor dovolí…) poměrně záhy vadnou. Ale ani v tomto případě nejde o explicitní kritiku, protože poslání běžného vozu do města a jeho blízkého okolí brzdy vyhoví.
Stabilita vozu je překvapivě dobrá, Clio se do zatáček vrhá hbitě a velmi umně potlačuje přirozenou nedotáčivost. Příčné nerovnosti vám budou, zvláště pod plynem, poněkud trhat volant z rukou, ovšem oproti nerovnostem podélným je Clio docela rezistentní, takže ani ve vyjetých kolejích nebude vyžadovat nadměrné korekce volantem. Ale to řazení. Spojka je příliš lehká a záběr motoru v ní cítíte jen velmi odtažitě.
Řazení pouze pětistupňové převodovky (jeden z prostředků, jímž Renault udržuje prodejní ceny na akceptovatelné úrovni) je obtížné a zbytečně narušuje jinak celkem příznivý obraz Clia čtvrté generace. Páka je i po letech stále dlouhá (podobně jako její dráhy), řazení je nepřesné a třeba zpátečku budete občas hledat opravdu obtížně. Start/stop systém zasahuje docela podivně (lze jej ale snadno deaktivovat). Zatímco při teplotě těsně pod bodem mrazu motor nezhasne ani po delší jízdě, po překročení tohoto bodu zháší i v případě, že svítí modrá kontrolka a z ventilace jde chladný vzduch.