TEST Range Rover Sport SVR: Třídní šašek, kterého si zamilujete

Kapitoly článku:

• Úvod, dojem, interiér
• Motor, jízda, závěr, technické údaje
• Kompletní fotogalerie

Za všechno děkujte kompresoru a velkému objemu

Žehráte, že je to dnes v automobilovém průmyslu všechno jen emisně sešněrované, maloobjemové a přeturbované? Tohle je rajská hudba. Do Range Roveru Sport se totiž stále montuje osmiválcový pětilitr. Ve verzi SVR je přeplňován mechanickým turbodmychadlem a v rámci faceliftu dostal patnáct koní navrch.

Nově má 575 koňských sil, které dává až v šesti a půl tisících otáček. To především díky tomu, že kompresor je na rozdíl od výfukového turbodmychadla poháněn od klikové hřídele. Plnícím tlakem tak kopíruje přirozenou křivku motoru. Funguje zkrátka jako znásobená atmosférická jednotka. Tedy skvěle, s naprosto lineárním přísunem výkonu. Jen musíte počítat s tím, že i cestovní tempo si vyžaduje něco kolem 15 litrů benzinu na sto kilometrů.

Už v normálním režimu sílu motoru cítíte. Tehdy osmistupňová převodovka řadí extrémně plynule a hladce, nechává motor, který má volnoběžné otáčky typicky pro osmiválcovou konstrukci velmi nízko, tedy na 600 otáčkách, brumlat kolem tisíce. A to v podstatě při jakékoli rychlosti. Sešlápněte plynule plynový pedál a software převodovky se nesplaší - nechá promluvit točivý moment obrovské masy kovu a z výfuků se ozve zlověstné broukání.

Land Rover Defender Pick-up půjde po krku Mercedesu X a VW Amarok

Miro Mihálik

Land Rover

S tím souvisí druhý výrazný benefit, který s sebou přináší kompresor - zvuk. Nejen, že při akceleraci slyšíte typické hvízdání kompresoru. Výfukové plyny nejsou ničím brzděny a nechávají rozezvučet výfukovou soustavu. Ta je v případě SVR titanová a má tedy nádherně modré zbarvení. Je to sice křehčí materiál, což může v terénu vadit, ale šetří kilogramy a dovoluje neskutečný cirkus, který tohle auto předvádí.

Osobně nechápu, že tohle někdo schválil do provozu. U kdejakého sportovního auta se dnes dočkáte práskání do výfuku, když se při přeřazení schválně na prázdno přes výfukové ventily pustí trocha benzinu. I toho Range využívá, ale stačí, abyste měli přepnuto na dynamický mód nebo "stisknuli" hlasitý režim výfuku na středové konzoli, a auto předvádí přímo balistické cvičení v podstatě kdykoli.

Nejvíce to vynikne při manuálním režimu, při jízdě z kopce. I když jedete  skoro krokem, stačí přišlápnout plyn a rychle jej pustit - následuje klidně patnáct sekund střílení přes několik ulic, lesů a nechápavých pohledů kolemjdoucích, kteří vás častují vším možným - vy přitom jedete jen pro rohlíky a tohle to sériové auto dělá prostě samo. Tunel? Ohluchnete. Vážně, ještě nikdy jsem neslyšel nic tak hlasitého. Vyrovnají se tomu jen některé supersporty. Později testovaný Jaguar XJR575 je přitom se stejným motorem v podstatě beránkem, ale k tomu zase jindy.

Snaží se, ale kila neschová

Řeknu to rovnou. Problém pro Range Rover Sport SVR, který se snaží být dalším sportovním, velkým luxusním SUV je v určitém směru nové Porsche Cayenne. Alespoň v případě, že to s ostrým tempem na náročných silnicích myslíte vážně. Test verze S se šestiválcem jsem nazval Čáry a kouzla z Bratislavy. A Cayenne vážně kouzlí. Okamžitě, když do něj sednete, a projedete pár zatáček, věříte mu. Chová se jako sportovní auto, dává vám informace skrze řízení a sedačku a za pár kilometrů si k němu dovolíte úplně všechno. S jeho hmotou si budete v zatáčce pohazovat, jako kdyby to byl tunový sporťáček.

Range takový není. To není zrovna pozitivní začátek jízdní kapitoly, ale ve skutečnosti mě přesto jízdně zaujal. Vysvětlím. Range Rover, ani verzi Sport, nikdo od začátku nevyvíjel s tím, že se má chovat kdovíjak sportovně, lákat řidiče na okruh a opravdovou ostrou jízdu.

Ve skutečnosti konstruktéři při ladění techniky využili spíše holínek, než závodních rukavic. I SVR si totiž ponechává výškově stavitelný podvozek, celosezónní pneumatiky do bahna, uzávěrku zadního diferenciálu a dokonce i redukční převodovku. I když jsem jej v těžkém terénu nevyzkoušel, v tom lehčím se pohybuje natolik suverénně, že není důvod, aby nezvládl to samé, jako standardní Range, který je v tomto směru králem v segmentu.

Teplo ze spalin motoru chce Jaguar využít pro výrobu elektrické energie

Milan Lažanský

Ford

Druhý rozměr je ten, že pokud nebudete přepínat do režimu Dynamic, máte z tohoto oheň plivajícího monstra velice plavnou, ladně se pohybující a tichou limuzínu. Naprostého pohodáře na každý den i ty nejdelší cesty. Podvozek výborně filtruje nerovnosti a nese se nad silnicí. Co mě vyloženě šokovalo je způsob, jakým se auto vyrovnává s vysokými rychlostmi. Je totiž na tak vysoké a těžké auto dokonale stabilní a nerozhodí jej ani boční vítr či série zvlněných a ostrých nerovností. Německými dálničními rychlostmi tak cestujete v nevídaném klidu a pohodlí.

Range Rover Sport SVR zvládá i ostřejší tempo. Jenže právě když začnete opravdu tlačit na pilu, objevuje se zmiňovaný nedostatek. Pokud máte kolem sebe dostatek prostoru a odvahy, jde si s velkým SUV i pohrát na hranici přilnavosti, ba dokonce vyvolat mírný powerslide. Mezinápravový diferenciál ale pracuje primárně s poměrem 50:50, takže ani po sešlápnutí plynu uprostřed zatáčky se nekoná žádná divočina. 

Jenže když jste na úzké okresce a najedete hulvátským stylem do rozbité zatáčky, nemáte z toho jako řidič, mírně řečeno, úplně bezpečný pocit. Volant má naprosto zbytečně uměle tuhý odpor. Kvůli tomu vlastně nevíte, co se s předními koly děje a s volantem se musíte prát - znovu opakuji, že tuhost nerovná se sportovnost! V této situaci, kdy úplně nevíte, kolik přilnavosti vám na předku zbývá, začne pracovat hmota a kola přestanou stíhat kopírovat asfalt. Najel jsem do jedné takové zatáčky několikrát za sebou a vždy jsem ji nechtěně projel trošku jinak. Připomíná to spíš boj než radost.

Jenže pak si začnete říkat, co to vlastně provádíte. Minulé řádky popisovaly absurdní stav, kdy si majitel tohoto auta prodlouží cestu mezi městy s tím, že si na rozbitých okreskách "zabokuje". Tohle prostě není ta podstatná disciplína. Ano, Cayenne něco takového umí brilantně, ale také mu schází charakter. Ať už zvukový či vizuální.

Závěr

Není vůbec snadné hodnotit auto, jako je Range Rover Sport SVR. Když totiž budete uvažovat racionálně, je to úplný nesmysl. Velký a těžký off-road, od začátku dělaný pro komfortní jízdu, a to i v těžkém terénu, osadíte výbušným motorem...

Jenže pak nastartujete, sešlápnete plyn, párkrát přeřadíte, a získá si vás. Tohle auto bych bral tak, že nabídne něco navíc, ale vůbec nic vám nesebere. Do terénu je skvěle vybaven. Má naprosto dokonalé pohonné ústrojí, společensky a politicky nekorektní zvuk, je stále velmi komfortní, uvnitř hezky zpracovaný a praktický (s vroubkem pomalého infotainmentu) a stabilní i při rychlé až dynamické jízdě.

Nečekejte ale od něj, že bude skutečným sportovním náčiním, ve kterém si budete libovat v zacházení přes jeho limity. Hraje však na emoce, což si každopádně zaslouží pochvalu.