Kapitoly článku:
Ani uvnitř speciality nehledejte
Stejně tomu je také uvnitř. Na první pohled je interiér naprosto totožný s tím, co jsme už několikrát testovali v minulosti. Kdybych teď rovnou přeskočil k jízdě, vlastně by se ani nic nestalo. Nicméně drobné detaily se u hybridu nakonec najdou. Ale jsou opravdu jen drobné.
Jiný je, jak to bývá u podobných aut zvykem, přístrojový štít. Hybridní zobrazení ukazuje takové ty klasické věci typu stavu akumulátorů nebo využití výkonu systému. Mimochodem, o kapacitě akumulátorů ledasco naznačuje situace, kdy se na chvíli zadíváte na ručičku stavu nabití. Pokud jedete v čistě elektrickém režimu, pak byste si ji snad mohli splést s ukazatelem rychlosti. Ona totiž poměrně rychle klesá i v momentě, kdy pouze stojíte na světlech, motor je vypnutý a o veškerou tu komfortní výbavu se starají pouze baterie.
Hybridní přístrojový štít můžete snadno vyměnit za ten klasický. Kdo by hledal takové to klasické zobrazení toků energií, nebo dokonce virtuální kytičky, stromečky, lístečky..., ten neuspěje. Sport takové věci nemá. A to je dobře.
Jestli vás nezajímá aktuální využití výkonu a preferujete raději klasický otáčkoměr, není nic jednoduššího, než několika kliknutími v menu palubního počítače vypnout hybridní zobrazení a pod volantem se vám objeví stejný přístrojový štít, jaký znají majitelé nehybridních verzí.
Jediná věc, která by se dala označit za hardware a která souvisí s hybridem, je tak nakonec malé tlačítko EV na středovém tunelu. Po jeho stisku se aktivuje režim jízdy na elektromotor. Tedy taková je teorie. V praxi se většinou dočkáte hlášky, že elektrický režim není aktuálně dostupný. Upřímně, kdyby tady tohle tlačítko nebylo, také by se vůbec nic nestalo.
Hybrid má vše, co ostatní verze. Je tu nastavení výšky, systém Terrain Response, redukce. Specialitou je tlačítko EV, které ale v praxi vlastně ani nevyužijete.
Hybridy mívají snad vždycky také možnost vypěstovat nějaký ten virtuální stromeček, lísteček, kytičku... Prostě něco, co vás bude ujišťovat o tom, že na každém kilometru šetříte přírodu. Nebo alespoň můžete sledovat toky energií mezi koly, spalovacím motorem, bateriemi a elektromotorem. Range Rover Sport nic z toho nemá, nebo jsem to alespoň nenašel.
A víte co, tenhle přístup se mi velmi líbí. Květinky se mají pěstovat na zahradě, ne v autě. Při řízení se má řidič soustředit na silnici a ne koukat, jestli zrovna rekuperuje nebo vybíjí baterky. Jsou to zbytečnosti, které by vám měly zařídit pocit, že vlastníte něco speciálního. Range Rover Sport Hybrid ale takové zbytečnosti nepotřebuje. Pocit výjimečnosti vám totiž zaručí prostý fakt - vlastníte Range Rover.
Nedá se nic dělat, Range Rover Sport je porstě krásné auto. A platí to také pro hybrid.
Takový klasický diesel
Přítomnost elektromotoru kamufluje Range Rover Sport i při jízdě. Na pokyn startovacího tlačítka se probudí velký naftový šestiválec, který své vstávání doprovodí typickým zvukem objemného motoru. Až při rozjezdu může pozorný řidič zaznamenat drobný rozdíl. Na pedál plynu reaguje auto poněkud rychleji. To jak se do procesu zapojí elektromotor.
Největší odlišností, a na tu si budete muset chvilku zvykat, jsou ovšem brzdy. I Range Rover Sport se snaží ve větší míře brzdit elektromotorem, takže je nástup brzdy takový zkrátka jiný. Ale zvyknete si.
Hlavní výhodou elektromotorem dopovaného dieselu by měl být výkon a spotřeba. K dispozici totiž máte parametry osmiválce 4,4 l, ale spotřeba by měla být na úrovni slabšího šestiválce. Minimálně v prvním tvrzení Land Rover nelže. Stejně jako hybrid má i SDV8 250 kW (340 k), nicméně dokáže nabídnout o 40 Nm vyšší točivý moment. Jenže hybridní provedení zase svých 700 Nm nabízí v širším pásmu otáček.
Co se týká maximální rychlosti, je na tom osmiválec s hybridem stejně (225 km/h), po stránce zrychlení z nuly na stovku je SDV8 o dvě desetiny sekundy pomalejší. Celkově to ale jsou rozdíly spíše tabulkové, které v praxi těžko poznáte. Jinak řečeno, hybrid opravdu jezdí jako osmiválec.
Stačí pár kilometrů a hybrid vám úspěšně vnutí pocit, že je pod kapotou osmiválec. O nedostatek dynamiky zapříčiněný třeba vyšší hmotností se vážně obávat nemusíte.
Jak jezdí?
Ať jsem se snažil sebevíce, rozdíl oproti klasickým variantám jsem našel v podstatě pouze jeden. Při nízkých rychlostech reaguje hybrid trochu rychleji na plynový pedál, v těch vyšších už jede opravdu jako dříve testovaný osmiválec.
Během jízdy snadno zapomenete na přítomnost akumulátorů a elektromotoru také díky tomu, že systém vypíná a startuje šestiválec velmi nenápadně. Ano, při stání prozradí start velkého motoru vibrace, ale při jízdě je vše v naprostém pořádku.
Jízdu v čistě elektrickém režimu (mimochodem) neindikuje ani žádná kontrolka. Prostě nic. U Land Roveru si evidentně řekli, že své zákazníky nebudou žádnými hybridními vychytávkami zbytečně obtěžovat.
Platí to také o nastavení auta jako takového. Speciálně u hybridů jsme zvyklí na velmi laxní odezvu na plyn. V zájmu ekologie a snižování spotřeby, přirozeně, bývá základní nastavení aut dost líné. Aby ze sebe vydal vůz své maximum, je potřeba dát pedál k podlaze nebo si nastavit nějaký jiný režim jízdy, kdy bude auto živější. Tohle se ale v Range Roveru Sport neděje.
Land Rover to s ekologií nepřehání. I v základním nastavení je auto poměrně živé, žádná zbytečně laxní (v zájmu ekologie) odezva na plyn se nekoná. Osmistupňová převodovka ZF je výborná.
V normálním režimu jízdy je vše v naprostém pořádku, auto reaguje přesně tak, jak má. Kdo chce více, ten může využít režim Dynamic. Motor ještě o něco ožije a dynamiky je skutečně na rozdávání.
Už dříve jsem se přesvědčil o tom, že slovo Sport není v označení jen tak. Tohle auto je opravdu dokonalým univerzálem, který je schopen reprezentativní promenády, výletu na terénní expedici a nebo zábavného svezení na okreskách. Hybrid nic z toho neztratil. Auto je při ostré jízdě dlouho neutrální, než se dostaví očekávatelná nedotáčivost. Ostatně 2,3 tuny je solidní porce.
Na stranu druhou to ovšem znamená relativně tuhý podvozek. Na kvalitních silnicích je vše v naprostém pořádku, na těch nerovných máte tendenci podvědomě hledat tlačítko, které by vám sportovní nastavení podvozku změnilo na komfortní. Takové tlačítko tu ale nenajdete.
Věc, která jde hybridu, stejně jako jiným verzím Range Roveru, nejlépe, je podle očekávání dálniční jízda. A to pěkně rychlá. Ve 200 km/h točí převodovka na osmičku zhruba tři tisíce otáček, při 150 km/h se motor pohybuje u dvou tisíc. V interiéru vládne klid a všeobecná pohoda. Range Rover má charakter, který řidiči dává neuvěřitelný pocit bezpečí. A tento pocit se zvyšuje úměrně tomu, čím horší je počasí. Jednoduše víte, že vás jen tak něco nezastaví.
