(test ojetiny) Týden jsme zkoušeli kombík řady 407 se zážehovým dvoulitrem, automatem a 216 000 km na tachometru.
Kapitoly článku:
Svojí cestou
Vozy Peugeot se takřka vždy liší od konkurence. Pod karosérií s extrémně rozevlátými linkami se však zpravidla skrývá více či méně konvenční technika. Peugeoty v poslední době udělaly značné pokroky, nicméně náš test relativně mladého vozu z roku 2004 prokázal, že se stále jedná spíše o automobily určené klidným řidičům, kteří na nich ocení především neotřelý design.
Model 407 se světu představil na konci roku 2003 v Paříži, a to zprvu jako tříprostorový sedan, přičemž pětidvéřové kombi tradičně označované SW (Station Wagon) následovalo na autosalonu v Ženevě v roce 2004. V modelové paletě Peugeotu nahradil typ 406, který jsme vám představili ve velkém dvojtestu ojetin na tomto místě, a Peugeot sliboval především pokrok v designu, bezpečnosti a jízdních vlastnostech.
Oproti „čtyřistašestce“ narostl ve svých proporcích jen minimálně, rozvor se světšil jen o 25 mm, šířka nabyla o 46 mm a výška o 33 mm. Výrazně se zvětšila jen délka vozu, a to především díky použití protáhlé přídě s extrémním předním převisem dlouhým přes jeden metr! Pokrok ve využitelnosti interiéru však nebyl nijak významný, například zavazadelník sedanu klesl v porovnání s předchůdcem svým objemem bezmála o 30 litrů a ani spíše elegantní (než užitečné) kombi na tom nebylo o moc lépe, když nabídlo kufr svojí využitelností spíše příslušející nižší střední třídě. Vývoj nového modelu přitom přišel Peugeot na více než miliardu Euro, produkce probíhá v bretaňském závodě Rennes-la-Janais.
Na první pohled
Poměrně rozložitému kombíku nelze upřít jistou dávku elegance a vyváženosti v celkových proporcích. K tomu přispívá klínovitý profil s extrémně velkým čelním sklem výrazně skloněným bezmála v jedné linii s kapotou. Střecha vozu od úrovně odpovídající středu vozu postupně sestupuje směrem vzad, což ale prostor pro hlavy cestujících na zadních sedadlech příliš neomezuje.
Příď zaujme obrovskou maskou chladiče ve stylu vozů Ferrari, jež svým žebrováním propustí přímo na chladič i kámen o průměru 50 mm. Nepřehlédnutelnou dominantou vozu je jeho standardně dodávaná jednodílná skleněná střecha, jež sahá až za hlavy zadních pasažérů a lze ji stínit elektricky ovládanou clonou. Při pohledu zezadu vynikne relativně úzký rozchod zadních kol, takže Peugeot 407 vypadá trochu jako tramvaj...
Karoserii dominuje žraločí příď
Zepředu vypadá Peugeot 407 spíše jako nějaká karikatura, protáhlá světla jsou snad metr dlouhá a tvarování nárazníku naznačuje (a v praxi se nám to potvrdilo), že parkovat kolmo k chodníku není radno ani zkoušet. Poznávací značka pak přebírá funkci sněhové radlice, jednoduše shrnuto, hloupá úlitba vkusu designérů, která uživatele možná zprvu ohromí, ale v běžném provozu pro ni nenalezne slušných slov.
Mlhovky jsou uloženy poněkud netypicky na stojato a až v samých okrajích nárazníku, účinnost projektorových potkávacích i konvenčních parabolických dálkových světel jsme hodnotili jako uspokojivou. Hrany karosérie chrání široké plastové lišty, při pohledu ze strany zaujmou negativně skloněné zadní sloupky z trochu bizarními trojúhelníkovými okénky.
Zadní části dominují sdružené světlomety zasahující hluboko do boků, v nichž se však ani přes jejich značné rozměry nenašlo místo pro mlhovky, které zůstaly osamoceny po stranách poznávací značky. Na chromované cetky si u Peugeotu tehdy nepotrpěli, a tak je najdeme pouze v okolí „lvíčka“ na přídi a na robustní liště na výklopné zádi.
