Kapitoly článku:
Francouzský expres
Jízdu už jsme nakousli. Je tichá a mnoho vás na palivu stát nebude. Podvozek postavený na šestnáctipalcových ekologických pneumatikách je navíc pohodlný a velmi obstojně žehlí neduhy českých silnic, byť při rychlejší jízdě zadní náprava lehce znervózní. A věřte tomu, nebo ne, Peugeot 308 SW vás bude k rychlejší jízdě vybízet.
Na středovém tunelu totiž najdete tlačítko Sport, které změní řízení a hlavně odezvu na pedál plynu (součást Driver Sport Pack za 11 000 Kč). Reakce jsou potom až neobvykle bezprostřední. Peugeot celkem úspěšně vnutí řidiči dojem francouzského expresu. Pořád ale máte k dispozici „jen“ diesel, žádný hot-hatch, což poznáte ve chvílích, kdy se necháte unést a začnete drtit okresky, co to jde. Najednou se ona původní živost vytratí. Ale to je spíše poznámka na okraj. Od toho testovaná 308 SW stvořena nebyla.
Kombi jezdí úplně jinak než základní hatchback. Delší rozvor a větší záď udělají své. Přesto se Peugeot i po stránce jízdních vlastností řadí k tomu lepšímu na trhu.
Tlačítko Sport vám aktivuje také obrazovku Dynamic (je trochu zvláštní, že sportovní zobrazení nenese stejné označení jako tlačítko samotné), kde můžete sledovat přetížení a parametry aktuálního výkonu, respektive točivého momentu. A konečně vám aktivuje také vylepšovač zvuku, kdy systém začne přes reproduktory pouštět do interiéru instantní sportovní zvuk. Je to efektní, ale...
Aktivovaný režim Sport se mi nakonec nejvíce líbil na dálnici v situacích, kdy opravdu spěcháte. Reakce na plyn je vskutku příjemná, ale při delší jízdě vás začne bručení z reproduktorů regulérně štvát. Hledal jsem důkladně, ale možnost, jak se sportovního zvuku zbavit, jsem nenašel.
Když zmáčknete tlačítko Sport, aktivuje se režim Dynamic. Kromě jiného budete moci sledovat některé aktuální hodnoty a všechna čísla na přístrojovém štítu se přebarví na červenou.
Pokud se budeme bavit o podvozku jako takovém, pak musím říci, že kombík jezdí naprosto odlišně než hatchback. Natažený rozvor a hlavně masivní záď jsou při jízdě velmi znát. Na rovném asfaltu ale nebudete mít problém. Peugeot se drží zvolené stopy více než dobře. Troufám si tvrdit, že je v tomto směru jistější než Škoda Octavia Combi s jednoduchou zadní nápravou.
Jakmile ale potkáte v zatáčce nerovnosti, auto se začne různé vlnit a zadní náprava znervózní. Nicméně musím zdůraznit, že to je tak všechno, co se stane. Zkoušel jsem na 308 SW v zatáčkách různé naschvály, rozhodit se ale nechala jen velice neochotně.
Chyby?
Test tohoto kombíku mě znovu utvrdil v názoru, že by Peugeot 308 obecně byl dobrým automobilem, kdyby značka nechtěla za každou cenu udělat něco extra. Mnoho chyb totiž na autě jako takovém nenajdete. O relativním nedostatku prostoru na zadních sedačkách už řeč byla. Druhým výrazným mínusem je revolučně uspořádaná palubní deska. Já vím, psal jsem to v minulém testu 308 1.2 e-THP, ale musím se k tomuto tématu ještě jednou vrátit.
Je mi líto, ale ovládání s dotykovou obrazovkou ve stylu tabletů je mírně řečeno nešťastné. Během tohoto testu jsem narazil na další komplikované příklady. Zkuste si třeba manuálně zadat nějakou frekvenci rádia. Nejlépe za jízdy.
Dobře, na malý volant umístěný poměrně nízko si zvyknete. Ovládání funkcí přes dotykový displej vás bude rozčilovat pořád. Neříkám, že to je nepřekonatelný problém, ale tradiční řešení je stoprocentně jednodušší, o tom není potřeba vést debaty. Minule jsem zmiňoval příklad, kdy během navigace chcete upravit klimatizaci. Takže je potřeba přepnout se do příslušné obrazovky, nastavit a pak se přepnout zpět. V diskuzi padl oprávněný argument, že existuje i jiná cesta. Zkratka.
Na horní liště obrazovky svítí malé údaje o teplotě. Když na ně kliknete, vyskočí obrazovka klimatizace, která po nastavení teploty sama zmizí. Jenže řešení to je jen dílčí. Tímto způsobem lze změnit pouze teplotu a navíc obrazovka zmizí až po šestnácti sekundách. To už může být konkrétní křižovatka dávno za vámi.
A pak tu máme další speciality. Především na dlouhých cestách se stává, že při poslechu jistých stanic začnete ztrácet signál. Systém by měl přeladit na jinou frekvenci, ale ne vždy to zvládne, případně se už dostáváte mimo dosah vysílání. Zkrátka přichází chvíle pro ruční ladění. Zrovna tento úkol vyřešil Peugeot natolik efektně, že ho za jízdy neuděláte.
Minimálně ne tak, aby to bylo bezpečné. Když už se konečně proklikáte k možnosti nastavit frekvenci, musíte samozřejmě vyťukat čísla. V tu chvíli bych dal cokoliv za klasický otočný ovladač, který je násobně jednodušší než toto efektní tabletové ovládání.
Peugeot vše dovedl k dokonalosti také třeba nastavením adaptivního tempomatu. Ten funguje výborně, ale hádejte, jak si nastavíte odstup, který má vůz udržovat. No ano, nastavíte si ho přes dotykový středový displej. Z vlastní zkušenosti vím, že adaptivní tempomat s jednou vzdáleností není na českých dálnicích prakticky použitelný, protože ostatní řidiči nechápou, proč máte před svým autem takovou mezeru. Je dobré odstup průběžně upravovat, ale na rozdíl od jiných řešení, kde na to máte jedno tlačítko na volantu, tady se vše musí odehrávat opět složitě.
Sečteno a podtrženo, opět jsem se přesvědčil o nesmyslnosti tabletů v autech. Tablet se hodí na poradu, do MHD nebo do letadla. Pak to je výborná věc. Ale řešit v podobném stylu systémy v autě je (řekněme si to na rovinu) naprostý nesmysl. Osobně doufám, že na to značky brzy přijdou. Za volantem je „efektivně“ mnohem víc než „efektně“. Bohužel Peugeot není zdaleka jediná automobilka, která už začala „tabletový“ přístup převádět do praxe.
Závěr? Ten najdete v další kapitole. Ale než se k němu propracujete, čeká na vás ještě kauza pneumatik.
